Je lepší ucho mít.

Třeskuté tvoření

Lepší kleště v hrsti nežli jehla za nehtem

15. října 2014 v 10:30 | Annika
Vždycky mi šly více humpoláčtější mužnější práce jako řezání dřeva, zatloukání hřebíků či jejich vytahování kleštěmi, než zpropadeně pitomé dívčí činnosti, jako je šití. Při aktivitě, kterou budu popisovat v následujícím odstavci, se mi dokonce podařilo parádně ohnout hned dvě jehly. Jakmile slyším slovo "šít", běhá mi mráz po zádech. Vrcholem mého umění s jehlou je přišití knoflíku či spíchnutí obalu na flétnu šakuhači (a že ten se mi povedl!). Zašít punčochy tak, aby vydržely aspoň chvíli, to už je moc vysoký level. Radši mě pošlete do lesa osekávat soušky. To je pro panelákové děvče důležitější skill.

A co teprve šitý šperk!

Na léto jsem se nesmírně těšila, protože jsem si dala za úkol naučit se pořádně korálkovat. Jako obvykle jsem plnění cíle zahájila v knihovně, abych si zde půjčila několik korálkářských knížek. Když jsem však přišla natěšená ke kýženému regálu, málem jsem začala chrlit oheň, neboť u něj zrovna v tu chvíli stála paní a skládala si do náruče všechny korálkářské knihy, co našla. Nenechala mi ani jedinou. Odešla jsem tedy s nepořízenou domů a v duchu přála oné paní, ať se jí při práci kutálí korálky po celém pokoji.
Netrvalo však dlouho a povedlo se mi jednu vytouženou knihu ukořistit v jiné pobočce. Podle jednoduchého návodu se mi podařilo udělat docela roztomilou kuličku a v euforii z tohoto úspěchu jsem se pustila do studia peyotového stehu. V teoretické rovině jsem jej pochopila. V praktické... hm. Poprvé jsem se svou motanicí bouchla o stůl a nechtěla ji ani vidět. Podruhé to najednou začalo jít. Už jsem měla asi pět centimetrů pěkného korálkového pásku... když jsem udělala obrovskou chybu a vše nevratně pokazila. Prsty jsem měla zničené, hlavu unavenou. Nechtěla jsem korálky už ani vidět. A to jsem chtěla hned v blízké době udělat sestře něco pěkného k šatům do tanečních!
 
 

Reklama