Je lepší ucho mít.

Poetické pokusy

Proud, respektive oceán vědomí

21. listopadu 2014 v 20:05 | Annika
Ach, ta vykutálená Hřejivá výzva! Co si na mě jenom ještě nevymyslí za vypečené úkoly?

Přiznávám se, že z následujícího experimentu mám smíšené pocity. Není to vůbec můj styl. A hlavně, dílko je fikce, na což nejsem zvyklá. Nevím, jestli to je nedostatkem fantazie nebo schopnosti vcítit se do něčeho mimo sebe, ale raději vycházím z toho, co se ve mně nebo kolem mě doopravdy děje. Když se odpichuji od čehosi, co doopravdy neprožívám, pociťuji neklid a nejistotu.
Zde je pravdivý pouze začátek. Vzápětí se mi to nějak zvrhlo a už jsem nedokázala udělat krok zpět. Cítila jsem ale, že tak by to asi mělo být. Vyzkoušet jiný žánr. A také si myslím, že lépe bych si už jak s tématem, tak s nápadem nedokázala poradit.

Co říkáš ty, čtenáři?

Haiku (říjen 2014)

31. října 2014 v 11:03 | Annika
Kabel na zemi
už tři vyučující
o něj zakopli.

Zlomená křídla
odpadla; rostou nová -
už zase zpívám!

Bytem se line
těžce vonící parfém
první taneční.

Zalévám hlínu
v bahně se tiše topí
pár octomilek.

Je špatný sluha
a stejně tak špatný pán
prokrastinace.

(Předchozí haiku
je špatné, protože je
jejím výplodem.)



Annika

U banky

23. října 2014 v 10:30 | Annika
Kde byla skutečnost? Vpravo či vlevo?

Už uplynulo

5. října 2014 v 9:36 | Annika
Už uplynulo mnoho krátkých dní
držel jsi v ruce zelenou knížku
do očí jsi mi nepohlédl
možná ses příliš soustředil
nebo to jenom předstíral
a já v ten moment
osamělá
otupělá
málem spadla do skryté pasti
zamilování.

Mám harém platonických lásek
na koho kývnu
ve snu se mi vzdá
srdce mi překypuje city
které věnuji představám
krásnému muzikantu
rytíři s pihou
či muži s tichým hlasem
Měl bys snad také patřit mezi ně?

Uběhlo jen pár okamžiků
ode dne kdys četl zelenou knížku
zpřelámala jsem okovy
ještě než byly nasazeny
rukama sebevěznitele.
Kdybys znal mé myšlenky
zdali bys mě
bratře
dál měl rád?

Haiku (září 2014) + bonus

30. září 2014 v 12:20 | Annika
Je to až směšné -
všechna haiku ze září
jsou depresivní.

※ ※ ※

Kdybys mě potkal
řekl bys mi alespoň
uhni mi z cesty?

Začíná pršet
kytarista v kimonu
pozvedá paže.

Nepříjemný pach
chodby jako z hororu -
okna však čistá.

Listy už žloutnou
a já jen marně čekám
pořád jen čekám

Potkali jsme se
a já pokradmu zkoumám
tvé žluté zuby.

Poté co umřu
chci se zrodit ve světe
bez nikotinu.

Emily říká
"naděje je to s křídly"
mou je šatní mol.

※ ※ ※

Následná slova
jsou pokusem o tanku
do tvůrčí výzvy.


Modrou oblohu
zkalil mrak nedůvěry
již z poloviny.
Marně brnkáš na můj cit,
bouře brzy vypukne.

※ ※ ※


Annika

Haiku (srpen 2014)

31. srpna 2014 v 9:55 | Annika
Srpen již začal.
Kalendářem teď kráčí
anděl poutníků.

Pole požaté
dálnice spěchá s deštěm
Praha daleko.

Hluboké lesy
přes kořeny se řítí
pekelný kočár.

Sousto po soustu
ubývá babiččiných
štramberských uší.

Dávná vzpomínka
chlad stromů, vřelé slunce
Artušova smrt

Zas toužím vidět
krásné a milované
slovenské hory.

Kulatý měsíc
louky prokvetly stříbrem
město je slepé.

Cítím se slabá -
hlavní hrdina knížky
je hypochondr.

Dva tmavé stíny
dvojí neslyšný pozdrav
dvojí rozpaky.

Kruhový otvor
ať doň foukám jak foukám
stále je němý.

Proud inspirace
sprostě a bezostyšně
přeťal cizí hlas.

Tuhá ramena
vyschlé rty, čiré štěstí
ri či re cu ro

Kořeněný čaj
vůně starého dřeva
pomíjivý svět

※ ※ ※

Annika

Haiku (červenec 2014)

31. července 2014 v 14:00 | Annika
Nehybně zírám
stadion roní slzy
sedm ku jedné.

Prostor zastávky
pomalu zaplňují
přízračné tváře.

Slunce zapadá
nový den je však stále
příliš daleko.

Růžové cáry
červánků nad sídlištěm
už zase smutním.

Voda v bazénu
zároveň páchne chlórem
zároveň lidmi.

Zítřek přinese
nové neznámé známé.
Přiznávám. Mám strach.

Pole slunečnic
všechny květy svěšené
hromadný smutek.

Ze zlatých polí
na řičící dálnici
Vítejte v Praze!

※ ※ ※

Annika

Zaprášené střípky

16. července 2014 v 18:06 | Annika
Než začnu poetickou rubriku plnit novými, povětšinou nerýmovanými verši a rádobyverši, neodpustím si jedno ohlédnutí zpět. Už je to totiž více než rok, co jsem začala koketovat s žánrem haiku, s nímž v současnu koexistuji ve velmi volném vztahu.
Na starém blogu visí zhruba pětapadesát básní, které jsem někdy s vážností a někdy naopak spíše ze žertu zařadila právě pod žánr haiku. V tomto článku jsem čistě subjektivně vybrala ty, které považuji za ty podařenější nebo nesou význam, jenž je pro mě z různých důvodů důležitý.
 
 

Reklama