Je lepší ucho mít.

Obrázky objektivem

Skalka

2. března 2015 v 10:21 | Annika
Víkend na přelomu února a března byl pro mě obdobím dlouho očekávaným.
Výlet.
Když vyslovím toto slovo, vybavuji si důkladně předem připravenou cestu do neznáma uprostřed léta po boku dvou či více členů rodiny. Tento výlet však měl být - a také že byl - jiný. Chvílemi poněkud improvizovaný. Neznámo mělo být jen částečné. Počasí chladné, zatažené - zkrátka únorové. A společnost jsem měla pouze jednočlennou, mimorodinnou a ještě k tomu mužskou.

Krůčky po hradbách

14. února 2015 v 9:00 | Annika
Konec zkouškového jsem se rozhodla slavit hned několika způsoby. Bezprostředně po poslední zkoušce pytlíkem lískových oříšků v karobové polevě. Pár dní nato posezením se spolužáky v hospodě, v jejímž přítmí se mi v jednom kuse klížily oči a nepomohla ani rozverná nálada kumpánů, ani sklenice zázvorového tonicu.
Předposlední akt oslavy konce zkouškového jsem pak provedla v pátek. Už dlouho jsem si nedopřála luxus vyjít si jen tak na procházku. Úplně jen tak. Bez jediné starosti, bez jediného až se vrátím měla bych nebo musím.
Mé kroky automaticky směřovaly na Vyšehrad. Vždycky, když se chci jen tak projít, jdu tam. Ani by mě nenapadlo zkusit to jinde. Vyšehrad se pro mě za ta léta, co svými teniskami ohlazuji jeho hradby, stal symbolem. Nevím čeho, ale něčeho éterického, trochu melancholického, nedosažitelného a hlavně strašně pěkného.

Zataženo, mlžno a bouřno

18. srpna 2014 v 15:16 | Annika
Takovým méně kreativním názvem pro tento článek by také mohlo být "Telč, Javorník a Macocha". Tak nějak mi ale připadá, že onen název, který jsem nakonec použila, je možná malinko výstižnější...
Po prvním podařeném dni se nám náš velký epický výlet začal poněkud hatit. Byl nadále velmi hezký, ale ne vše vyšlo tak, jak by se hodilo. V Telči jsme bojovali se špatnými podmínkami pro focení. Na Bouzově jsme bojovali s časem. Či spíše přesněji, na Bouzov jsme vůbec nedojeli. V Beskydech jsme bojovali s mlhou a omdléváním jednoho nejmenovaného člena rodiny. V Moravském krasu jsme zpočátku bojovat nemuseli, ale pak se přihnala bouřka tak žertovná, že stěrače auta kmitaly v takovém tempu, že jsem z toho div zase nezačala omdlévat...

V zámku i v dřevěnici

10. srpna 2014 v 20:16 | Annika
Jednoho rozjásaného dne jsme si doma sbalili tašky, vše naskládali do auta, zapli navigaci na sestřině tabletu a vyrazili na velký výlet, u nějž jsme ještě předem nevěděli, co všechno stihneme a co budeme muset vypustit ať už kvůli nedostatku času nebo kvůli počasí, které nám dle předpovědí nemělo moc přát. Náš plán byl prozatím takovýto: Praha → Litomyšl → Veselý Kopec → Rozsochatec → Telč → Bouzov → příbuzní → Beskydy → chalupa → Macocha → Praha. Na pět dní docela ambiciózní. Také, že jsme jej samozřejmě celý nezvládli, hned dva body. Jeden jsme vzdali kvůli času a jeden jsme sice splnili, ale kvůli počasí to dopadlo tak, jako by se vlastně nic nestalo. A naprosto logicky jsme se vrátili domů značně zničení. Ale to už je jiná kapitola, vezmeme to všechno hezky popořadě.

Putování nejen za spisovateli

7. srpna 2014 v 16:21 | Annika
Červenec začal končit a nastalo období, kdy naše rodina vyjíždí na nejrůznější výlety. Letos jsme se zpočátku nemohli rozhodnout, kam pojedeme. Ty nejslavnější a nejatraktivnější české hrady a zámky už jsme povětšinou navštívili a jelikož výlet měl být jednodenní, nechtěli jsme vybírat žádnou dalekou destinaci nebo dlouhou túru. Nakonec jsem to byla já, koho napadl první cíl první výpravy - památník Karla Čapka nedaleko Staré Huti. Byla jsem tam na školním výletě v raných letech základky a záložka do knihy, kterou jsem si tam tehdy koupila jako suvenýr, mi dodnes dobře slouží. Právě ona mi toto místo připomněla.
Já sama jsem od Čapka četla jen Dášeňku (dávno), Povídky z jedné a druhé kapsy (a málem se u nich ukousala nudou) a drama Ze života hmyzu, které stvořil spolu se svým bratrem Josefem. Jeho tvorba mě nikdy příliš nelákala, její tematika mi není moc blízká. Otec a sestra jsou však jeho velkými obdivovateli, napadlo mě tedy, že Čapkova hezká osamělá vila u rybníka Strž by je mohla zajímat.
Matku vzápětí napadlo, že když už pojedeme do Staré Hutě, která je kousek od Dobříše, mohli bychom rovnou i navštívit dobříšský zámek. Od otce jsem se dozvěděla, že právě na tomto zámku pobývali v dobách socialismu režimem uznávaní spisovatelé. Druhý cíl byl tedy vytyčen a náš "spisovatelský" výlet mohl slavně započít.
 
 

Reklama