Je lepší ucho mít.

(Ne)malé radosti

Auf!

17. srpna 2016 v 11:33 | Annika
Vlastně nebýt chatování s Vysvobozenou Vlastou, asi bych tak trochu zapomněla, že mám blog.
Za poslední měsíc jsem si na jeho chod téměř nevzpomněla. Ba naopak už si pomalu maluju, jak bude vypadat druhý blog, který si v blízké době založím. Jak ho nazvu? Provizorně mu v duchu říkám Ósaka njúsu. Takhle přitblble se ale jmenovat nebude. Možná. Člověk nikdy neví, kdy mu selže fantazie.
To však neznamená, že jsem neprožívala hezké příhody. Nyní si beru do ruky diář, prohrabávám se historií v mailu a pokouším se vzpomenout, jak to všechno šlo od 25. července správně za sebou.

Prapaběrky

25. července 2016 v 22:49 | Annika
Už jsem se vykašlala na pravidelnost, stejně to nemá smysl. Občas psát stíhám, občas ne, občas bych to byla i stihla, ale raději se věnuji něčemu jinému. Pryč se sešněrovaností, jsou přece prázdniny!

Od bodu jedna už uplynulo tolik, tolik času...

Léto se krátí, napjatě čekám, kdy mi z Japonska pošlou certifikát, se kterým budu moci získat vízum. Doufám, že jej ti úředničtí chytrolíni pošlou co nejdřív a nic nekiksne. Toto je poslední věc, která by ještě teoreticky mohla můj pobyt ohrozit. Což by bylo mrzuté, letenka je již zakoupena... Ale asi spíš to nekiksne, nesmí. Mimochodem, kód kansaiského letiště je KIX.
Ale teda dávají si načas, pacholci.

Flashbekot

14. července 2016 v 15:34 | Annika
Času je spousta, ale motivace pro psaní málo. A tak se značným zpožděním píšu tyto řádky, které se přihodily už tak dávno...
Mimochodem, vzhledem k tomu, že roční opuštění České republiky se jeví jako čím dál reálnější a já již téměř začínám pochybovat, že tam něco kiksne, začíná v mé hlavě nabývat reálnější podobu i vznik nového blogu, kde bych vyprávěla o svém žití v Žapanu. Zda tento blog zdechne a nebo jej budu průběžně udržovat při životě, toť otázka. Neboť přestávám být s tímto prostorem spokojená. Podobně jako u mého starého blogu Království Bílých Růží cítím, že z tohohle blogu se stalo něco úplně jiného, než bylo původně zamýšleno.
To jsou však záležitosti budoucnosti. Nyní se pojďme společně ohlédnout o dva a půl týdne nazpět...

Ke strojům!

20. června 2016 v 20:52 | Annika
Tentokrát se čerstvě uplynulý týden poměrně vymykal ostatním. Některé věci byly ve své podstatě stále stejné. Japonsko, hudba, deskovky. Objevila se však novota v podobě brigády, kterou jsem si týden předtím zkušebně na tři dny naplánovala. Avšak i ty "staré známé" věci se přihodily v trochu jiné podobě, než bývá obvyklé.

Samá izu hia

15. června 2016 v 16:17 | Annika
Včera jsem zažila totální vymytí mozku. Kdybych si pokaždé dopředu nepsala v bodech, jaké radosti jsem prožila, byla bych teď v koncích.
Nicméně nemohu si za nic na světě vzpomenout, v jakém jsem to vše prožívala rozpoložení. Odhaduji, že mi nebylo ani příliš smutno, ani příliš veselo, spíš tak nějak přiměřeně příjemně. Měla jsem dvě poslední zkoušky, z nichž u jedné, konkrétně u myšlení Dálného východu, které jsem v tomto seriálu několikrát zmínila, jsem poněkud vyhořela. Ale výsledek ještě nevím - možná jsem i prošla.
Předběžně se však dá říct, že od středečního odpoledne mi začaly prázdniny.

Peklo a já!

7. června 2016 v 14:41 | Annika
Květen skončil náročně, červen začal v podobném duchu. Vyskytly se tekoucí nervy, vyskytly se okamžiky naprosté prázdnoty, vyskytlo se pouhých pět radostí. Velká část z nich však představovala obrovské uvolnění po nějakém zdroji břichabolu, které bylo potřeba jako sůl...
Doufám, že je nyní to nejhorší za mnou a že teď konečně zase přijdou hezké dny s dostatkem prostoru pro usmívání.

V úsporném režimu

30. května 2016 v 22:07 | Annika
Květen vskutku nekončí nijak slavně. Dny od dvacítky do třicítky jsem strávila v duševním útlumu, neschopná si naplno užívat jakékoliv radosti života. Nepřišlo ani žádné dostatečně velké vytržení ze všednosti - obvykle jím bývá víkend, tentokrát se však kvůli několika drobným nedorozuměním to, co mělo být pořádným výletem, zvrtlo v několik drobných procházek. I tak to bylo příjemné - ale nezlomilo to mou netečnost ke světu okolo.
Mé radosti proto jsou spíše všední, snad skoro všechny už tady v minulosti někdy byly. Ale v takovém polozdechlém týdnu nebylo nač jiného se upnout.

Přes můstek až do altánku...

23. května 2016 v 20:07 | Annika
... pod lavičkou hledej schránku!

Začalo zkouškové období, a to poměrně v(rto)šivým způsobem. Nálada byla velmi nestabilní, spíš permanentně plačtivá, schopnost přemoci prokrastinaci téměř nulová, a to mám ještě většinu věcí před sebou. Už dlouho jsem nezažila takhle nepříjemný týden a dost se obávám, co přijde v příštích.
Pamatuji si ale na dostatek radostí, abych mohla říct, že jsem to všechno přežila celkem se ctí. Ať už jsem se cítila jakkoli prachbídně, pořád tady byly drobničky jako dobré jídlo, nebo naopak velké záležitosti, které celou tu bídu výrazně ozvláštnily, jakou je "akce zoo", která mi naplnila celý minulý víkend.

Až na doraz

16. května 2016 v 21:25 | Annika
Zpěv. Zpěv. Zpěv. Každý den, každou chvilku. Dva koncerty, jedna nekonečná generálka. Nějaké to dvojhlasé skřehotání s harmonikou a falešnou zobcovkou při ruce. Neustálé pobrukování při míchání polévky a žehlení tmavě zelené košile. Bylo to vyčerpávající a mé hlasivky volají po oddechu - přesto si však nedokážu odpustit prozpěvování při každé činnosti, na kterou ve svém každodenním žití natrefím.

Anjeli jdú spievajíce

9. května 2016 v 14:29 | Annika
Je pro mě těžko uvěřitelné, že v následujících odstavcích se většina radostných prožitků odehrála jen během několika málo dní. Zhruba polovina týdne byla poměrně neradostná, zbytek mi však přinesl spoustu příjemných chvil.
To, co nejvíce naplňovalo můj čas, byl zpěv. Blíží se totiž dva prestižní koncerty. Jeden se dokonce už blíží opravdu neodvratně a naléhavě - už za pár hodin si obléknu černou halenku a dlouhatánskou sukni, kolem krku si zavěsím vlastnoručně vyrobený náhrdelník, do výstřihu připnu kvítek a tradá na pódium...
Tento týden jsem se hodně věnovala přípravám právě na tento koncert, plus k tomu jsem si řádně zazpívala na individuální hodině se svou sympatickou lektorkou.
 
 

Reklama