Je lepší ucho mít.

Anime

Grisaia no kadžicu

10. února 2015 v 20:26 | Annika
V posledních měsících bylo anime tím úplně posledním, na co jsem měla chuť a náladu. S příchodem zkouškového období však přišel stres a dočasně přestal zkoušet sbor, můj hlavní zabiják chmur a napětí - vrátila jsem se tedy zpět ke kresleným seriálům. Přemýšlela jsem, po kterém z celkem dvanácti rozsledovaných anime sáhnout, až jsem se rozhodla pro v titulku zmíněný kousek.
V říjnovém článku První dojmy I. jsem jeden odstavec věnovala právě i Grisaia no kadžicu. Ve zkratce jej shrnu: mé dojmy byly spíš negativní, ale rozhodla jsem se tomu dát šanci. Nu, a v tomto článku se, milý čtenáři, dozvíš, zda to byl dobrý nápad nebo ne.

První dojmy: podzim 2014; část 2.

19. října 2014 v 16:52 | Annika
V posledním článku o anime jsem se zabývala letošní podzimní sezónou a vypsala své dojmy z pěti titulů z deseti. Toto je pokračování, v němž se můžete dočíst spíš méně než více o následujících seriálech:

Akacuki no Jona
Fate/Stay Night: Unlimited Blade Works
Sanzoku no Musume Ronja
Šigacu wa Kimi no Uso
Širobako

První dojmy: podzim 2014

12. října 2014 v 15:28 | Annika
Začala letošní podzimní anime sezóna a mě z novinek v japonských televizích zaujalo hned deset titulů, což se mi ještě nikdy nestalo. Už jednou jsem na svém starém blogu psala podobný článek o letošní jarní sezóně, rozhodla jsem se tedy navázat.
V následném souhrnu postřehů z prvních dílů jednotlivých anime se můžete dočíst o následujících dílech:

Amagi Brilliant Park
Grisaia no Kadžicu
Inó Battle wa Ničidžó-kei no Naka de
Ókami Šódžo to Kuro Ódži
Ušinawareta Mirai o Motomete

Dalším pěti seriálům se budu věnovat v příštím článku.

Glasslip

2. října 2014 v 11:31 | Annika
Mám ráda anime od studia P.A. Works. Tari Tari, Another, Nagi no Asukara, Red Data Girl... u některých mi příběh připadal lepší, u jiných horší, ale vždycky se mi zde hrozně líbila animace, design postav a prostředí. Počátkem léta jsem proto nedočkavě vyhlížela den, kdy konečně začne vycházet Glasslip, který se tvářil velice slibně.
Očekávala jsem, že dějově to bude něco podobného NagiAsu (nebo AnoHana od jiného studia), tedy dramata všedních dní jedné party dospívajících, kteří jsou mezi sebou provázáni složitými a občas ne úplně jednoznačnými vztahovými propletenci. Když konečně vyšel první díl, natěšeně jsem jej zapnula, a... řekla jsem si, že se to celé rozběhne až v dalším díle... a takhle jsem čekala až do posledního. Marně.

Hjóka

22. září 2014 v 13:12 | Annika
Obvykle mě k anime přivedou dvě okolnosti. Buď na něj narazím na nějakém internetovém portálu a zaujme mě, nebo mi dá doporučení sestra. Tento seriál ovšem vybočuje. Přivedla mě totiž k němu přednáška "Novinky v anime" asi před dvěma lety na Akiconu, kde jej přednášející velmi chválili a pouštěli krátkou ukázku, v níž Čitanda poprvé řekla Orekimu své všudypřítomné "Ki ni narimasu!" a Oreki byl ve svých představách obpleten jejími vlasy. Ta scéna mi utkvěla v hlavě. Dokonce i soundtrack, který v tu chvíli hrál, a to už je opravdu výkon - na hudbu jsem sice citlivá, na první poslech si ji ovšem nezapamatuji nikdy, nebo aspoň ne tak, abych si ji pamatovala i po několika letech.
Teď, když základo- a středoškolákům úplně skončily prázdniny a mé se začaly zvolna chýlit k závěru, jsem se tedy rozhodla podívat právě na tento seriál. A jestli jej budu stejně jako přednášející na Akiconu nadšeně doporučovat, se dozvíte právě v tomto článku.

Maria-sama ga miteru

3. září 2014 v 18:35 | Annika
"I dnes prochází dívky shromažďující se v zahradě Panny Marie vysokou bránou s andělskými úsměvy na tvářích. Jejich čistá těla a duše jsou zahaleny ve tmavých školních uniformách. Nažehlené záhyby jejich sukní a bílé námořnické límečky musí být vždy upravené. Upřednostňuje se zde pomalá chůze. Lillian, škola pro dívky, je panenskou zahradou." Tato mnou dosti neuměle přeložená slova (kamenování povoleno, preferovala bych ale spíš konstruktivní kritiku), kterými začíná každý díl anime seriálu Maria-sama ga miteru, jsem se poměrně brzy nechtěně naučila zpaměti. Působí na mě svou sladkou poetičností trošku legračně. Ale jsou výstižná, tudíž není proč se jim smát.

Vyzkoušet úplně vše, co se na světě dá, mezi mé zásady nepatří ani v životě reálném, ani ve světě 2D postaviček s velkýma očima. Ohledně anime jsem vyzkoušela rozličné žánry, některé jsem si oblíbila, bez jiných bych se byla úplně v klidu obešla - třeba jaoi. Napadlo mě ale, že bych se mohla z čiré mladistvé zvídavosti zkusit podívat i na protiklad jaoi, tedy juri či šódžo ai. Jako pokusného králíka jsem si zvolila právě tento seriál.
 
 

Reklama