Je lepší ucho mít.

Červenec 2016

Prapaběrky

25. července 2016 v 22:49 | Annika |  (Ne)malé radosti
Už jsem se vykašlala na pravidelnost, stejně to nemá smysl. Občas psát stíhám, občas ne, občas bych to byla i stihla, ale raději se věnuji něčemu jinému. Pryč se sešněrovaností, jsou přece prázdniny!

Od bodu jedna už uplynulo tolik, tolik času...

Léto se krátí, napjatě čekám, kdy mi z Japonska pošlou certifikát, se kterým budu moci získat vízum. Doufám, že jej ti úředničtí chytrolíni pošlou co nejdřív a nic nekiksne. Toto je poslední věc, která by ještě teoreticky mohla můj pobyt ohrozit. Což by bylo mrzuté, letenka je již zakoupena... Ale asi spíš to nekiksne, nesmí. Mimochodem, kód kansaiského letiště je KIX.
Ale teda dávají si načas, pacholci.

Flashbekot

14. července 2016 v 15:34 | Annika |  (Ne)malé radosti
Času je spousta, ale motivace pro psaní málo. A tak se značným zpožděním píšu tyto řádky, které se přihodily už tak dávno...
Mimochodem, vzhledem k tomu, že roční opuštění České republiky se jeví jako čím dál reálnější a já již téměř začínám pochybovat, že tam něco kiksne, začíná v mé hlavě nabývat reálnější podobu i vznik nového blogu, kde bych vyprávěla o svém žití v Žapanu. Zda tento blog zdechne a nebo jej budu průběžně udržovat při životě, toť otázka. Neboť přestávám být s tímto prostorem spokojená. Podobně jako u mého starého blogu Království Bílých Růží cítím, že z tohohle blogu se stalo něco úplně jiného, než bylo původně zamýšleno.
To jsou však záležitosti budoucnosti. Nyní se pojďme společně ohlédnout o dva a půl týdne nazpět...