Je lepší ucho mít.

Peklo a já!

7. června 2016 v 14:41 | Annika |  (Ne)malé radosti
Květen skončil náročně, červen začal v podobném duchu. Vyskytly se tekoucí nervy, vyskytly se okamžiky naprosté prázdnoty, vyskytlo se pouhých pět radostí. Velká část z nich však představovala obrovské uvolnění po nějakém zdroji břichabolu, které bylo potřeba jako sůl...
Doufám, že je nyní to nejhorší za mnou a že teď konečně zase přijdou hezké dny s dostatkem prostoru pro usmívání.


1. Práce na seminárce mě ve finále div nevysála. Když jsem ten ďábelský soubor několik hodin před deadlinem konečně zavřela, uložila, napsala vyučujícímu mail, několikrát zkontrolovala, jestli jsem připojila přílohu a jestli nikde není žádný překlep, a pak klikla na "odeslat", jako obvykle po dopsání se vůbec nedostavil pocit úlevy, spíše smutná únava, že jsem investovala tolik energie do něčeho, co je tak moc nekvalitní.
Úleva se však nakonec dostavila; malá a se zpožděním, ale přece. Když o pár dní později ve schránce přistála reakce od vyučujícího, která byla velmi pozitivní, zmizely poslední zbytky nervozity.

2. Co mě snad nejvíce za posledních několik týdnů stresovalo, bylo pomyšlení na bakalářskou práci a na to, že si vůbec nevím rady, co s ní mám dělat. Jak a kdy sdělit vyučujícímu, že bych u něj svou práci ráda psala, jaké si vymyslet téma, do kdy to vše mám stihnout... poslední týden mi na to vše stačilo jen pomyslet a všechny útroby se mi zkroutily v uzel.
Jelikož jsem strašlivá stydlivka, odvahu na zeptání se vyučujícího, jsem sbírala hodně, hodně dlouho a jako obvykle na mě na poslední chvíli přišla krize a chuť utéct. Nakonec se však - jako vždy - mé obavy ukázaly jako naprosto zbytečné. Vyučující byl v pohodě a vstřícný, řekl mi vše důležité a druhý největší balvan mi spadl ze srdce.

3. Začátek týdne jsem strávila se sevřenými útrobami nejenom kvůli hrozbě blížící se bakalářské práce. Každé ráno jsem hned po probuzení plná očekávání a s bolestí břicha otevírala mail. Blížil se termín, kdy se mělo rozhodnout o tom, zda příští školní rok strávím vyjevená v Ósace nebo uplakaná v Praze.
Strávím jej v Ósace.
Bez toho nejdůlejžitějšího stipendia.
Letos z jakéhosi uhozeného důvodu ti, co jedou na Ósackou univerzitu, ono slavné stýpko nedostávají. Sice mi naše univerzita velmi slušnou sumu poskytne, ale ona samotná ani zdaleka nebude stačit.
Bude to zatraceně, ale zatraceně husté.
Ale pojedu! Pokud teď něco ve finále nějak hloupě nepokazím, pojedu!!!

4. Přijeli jsme do milého rodného města, abychom jako obvykle sehráli několik partií deskových her, družili se s babičkou a zašli si zaplavat do místního bazénu. Náhodou se nám ale podařilo návštěvu načasovat tak pěkně, že vyšla na víkend, kdy se tam zrovna konal festival pěveckých sborů. Jako nadšení sboristé jsme se vypravili na druhou polovinu soutěže sborů a poslechli si asi pět vystoupení, z nichž některá byla povedenější, některá méně, ale všechna rozhodně zajímavá. Bylo to skutečně příjemné oživení výletu, škoda jen, že jsme toho nestihli víc, minimálně ještě dva koncerty vypadaly atraktivně.

5. Potřebovala jsem být na hodinku dvě sama. Daleko od milého, od jeho babičky, ode všeho, jen odpočívat a mít dost času na své myšlenky. Vzala jsem klíče, nechala milého u piána trénovat svůj sborový repertoár a babičku vařit, vypadla z bytu a nazdařbůh se vydala pryč.
Dorazila jsem k vodní nádrži a jala se ji obcházet. Kolem vládl nádherný klid, nikde skoro ani noha. Pomaličku jsem šla po břehu a pustila se do hledání čtyřlístků. Byla to snad nejpříjemnější chvíle za celý víkend.

※ ※ ※

Dnes opět bez otázek...


Annika
 


Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 7. června 2016 v 15:56 | Reagovat

Gratuluji ke zbavení se všech balvanů. A hrozně ti přeji tu Ósaku. Taky bych se ráda do Japonska podívala, a celý rok zní jako splněný sen. Budu držet palce ať to všechno zvládneš! :)

2 stuprum stuprum | Web | 7. června 2016 v 16:00 | Reagovat

Co teprve pětilístek a šestilístek. :) Japonec našel padesátišestilístek.

Blahopřeji a doufám, že vyjevenost z Ósaky brzy zmizí a nahradí ji radost. :)

3 Fredy Fredy | Web | 7. června 2016 v 16:13 | Reagovat

zajimavé :-)

4 Sariklen Sariklen | Web | 7. června 2016 v 18:03 | Reagovat

Tvůj článek na mě působil hrozně uklidňujícím dojmem, přestože jsi většinou popisovala své stresy... Tak doufám, že teď už to bude všechno v pohodě a užiješ si léto! :)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 7. června 2016 v 18:44 | Reagovat

Doufám, že i když to stipendium nevychází podle očekávání, že ten rok v Japonsku nakonec strávíš a že to bude nezapomenutelný a skvělý zážitek. :)

6 Annika Annika | Web | 10. června 2016 v 13:30 | Reagovat

[1]: Děkuji za přání! Hlavně teď musím včas a správně pořešit všechny dokumenty, aby si to náhodou ósačtí nerozmysleli :-D

[2]: Padesátišestilístek... ty bláho. Ten, kdybych našla, ten bych asi neutrhla, jen bych zírala, jestli to fakt je jetel nebo není :-)
A děkuji za přání :-)

[3]: Děkuji!

[4]: Děkuji, také si užij léto! :-)

[5]: Děkuji za přání! :-) Teď hlavně nic nepokazit a ohlídat si všechny termíny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama