Je lepší ucho mít.

V úsporném režimu

30. května 2016 v 22:07 | Annika |  (Ne)malé radosti
Květen vskutku nekončí nijak slavně. Dny od dvacítky do třicítky jsem strávila v duševním útlumu, neschopná si naplno užívat jakékoliv radosti života. Nepřišlo ani žádné dostatečně velké vytržení ze všednosti - obvykle jím bývá víkend, tentokrát se však kvůli několika drobným nedorozuměním to, co mělo být pořádným výletem, zvrtlo v několik drobných procházek. I tak to bylo příjemné - ale nezlomilo to mou netečnost ke světu okolo.
Mé radosti proto jsou spíše všední, snad skoro všechny už tady v minulosti někdy byly. Ale v takovém polozdechlém týdnu nebylo nač jiného se upnout.


1. Pondělí bylo snad vůbec nejnešťastnějším dnem z celého týdne. Jeho čerň však na krátký okamžik prosvítil telefonát s doktorkou, která mi oznámila, že má chudokrevnost je po dlouhém a otravném braní "železných tabletek" konečně odstraněna.

2. Můj útlum se rovněž projevil naprostou nechutí cokoliv vařit či péct. Tím spíše však bylo zvláštní, že když už jsem se k tomu dokopala, měla jsem z toho lepší dojmy než obvykle.
S naprostou netečnosti uvařená ostrá polévka z pečeného květáku mě vyloženě šokovala tím, jak měla zajímavou chuť.
Sušenky s karamelem a vlašskými ořechy byly rovněž mimořádné. A přitom to bylo poprvé, co jsem pekla s pocitem, že se mi to vlastně dělat vůbec nechce.

3. Skončilo období Zadoků the priestů, Svatých Ludmil a jiných už trochu oposlouchaných skvostů - na sboru jsme se pustili do nového koncertního programu. Arménská liturgie.
Když jsme některé arménské náboženské skladby letmo zkoušeli loni, docela mě obtěžovaly. Když jsme si je letmo projeli asi před dvěma měsíci, začaly mě zajímat. A teď, když jsme se do nich naplno vrhli, mě začaly skutečně bavit.
Přijďte 10. června do staroměstského kostela sv. Ducha, budeme tam tuto zajímavou hudbu interpretovat v rámci Noci kostelů!

4. Tento týden mě čekaly dvě jazykové zkoušky, jedna písemná a jedna ústní, obě v jeden den skoro hned za sebou - což byla spíš výhoda - utrpení bylo rychleji smeteno ze stolu.
Nemohu říct, že bych si nějak úžasně věřila, ale myslím, že jsem si s oběma poradila poměrně důstojně. Výsledky ještě neznám, ale i kdyby to nedopadlo podle mých představ, vím, že ve svém neutěšeném stavu jsem se dokopala k maximálnímu výkonu.

5. Zažrala jsem se do psaní seminární práce o Kaikóově knize Bludiště. Je to snad poprvé, co vím, o čem psát, a tak mi psaní ubíhá ne vyloženě příjemně, ale není to takové utrpení, jako obvykle psaní seminárek bývá. Kaikóovu knihu jsem si pro své téma vybrala naprosto náhodně a teď zpětně mám pocit, že jsem onehdy na začátku semestru měla šťastnou ruku.
I tak je to ale boj. Dobíhám do finále a už nevím, jak tu práci natáhnout, abych dosáhla minimálního počtu znaků...

6. Jako tradičně jsem konec týdne strávila s milým. Tentokrát jsme navštívili město, odkud pochází jedna polovina jeho rodiny. Sice jsem doufala, že se nám podaří podniknout alespoň jeden pořádný celodenní výlet, a to doufání bylo bohužel marné, ale i tak jsem si užila několik hezkých procházek po lesích obklopujících ono město. Jeho okolí je totiž skutečně pěkné. Když je dobré počasí, je z oken bytu milého babičky, u níž jsme se ubytovali, vidět vrcholek Sněžky...
Víkendy s milým se rovněž vyznačují tím, že přespávám na všemožných místech, která většinou nejsou ani trochu pohodlná. Gauč v obýváku této milého babičky však považuji za jedno z nejpohodlnějších zařízení, na kterém jsem za posledních pár let nocovala. Lépe se mi spalo snad už jenom ve vlastní posteli a v jednom krásném sušickém hotelu...

7. Po cestě z jedné lesní procházky nás již v civilizaci zastihla prudká průtrž mračen. Ukryli jsme se pod stříškou u vchodu do jednoho sídlištního paneláku, měla jsem husí kůži od chladu z promoknutí a milého přepadly pylové alergie. Jeden hodný pán nás nakonec pustil dovnitř domu. Bylo tam mimořádně špinavo, ale sucho. Sedli jsme si na odporné schody, luštili křížovku v novinách náhodně nalezených v milého batohu, který je pokaždé plný nejrůznějších tiskovin, a nedařilo se nám uschnout. Venku se mezitím po ulici valil proud vody a o zem bubnovaly kroupy.
Nakonec se počasí trochu uklidnilo a již notně promrzlí jsme si troufli vylézt ven. Nyní pouze jen mírným deštíkem jsme se vydali někam zahřát. Při té příležitosti jsme objevili velmi příjemnou cukrárnu. Ochutnali jsme chutné zákusky a dali si kávu, a k mému příjemnému překvapení zde podávali i mačču, bez sirupu a jiných zbytečných ochucovadel, ve velkém baňatém hrníčku...
Trudomyslnost ze zimy zmizela, a dokonce i senná rýma byla rázem ta tam.

※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Máš raději testy, nebo ústní zkoušení?
Kde se ti nejlépe spí?
Trápí tě alergie na pyl?

Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. května 2016 v 22:21 | Reagovat

Slyšel jsem, že nejlíp se spí s někým, koho máš ráda. Ale kde to může být, to ti nepovím. :)

Jako kluk jsem trpěl pouze alergií na kočičí chlupy - dokonce v rozsahu smrtícím. Stačilo pár minut ve stejné cimře s kočkou a přijížděla sanitka! Umím si představit, že pyl je pro těžké alergiky podobně nepříjemná zábava.

2 Magda T. Magda T. | E-mail | Web | 31. května 2016 v 7:08 | Reagovat

Hodně štěstí se seminárkou, taky mám jednu psát, ale nevím, jak začít..
Nejradši mám písemné testy, snažím se i volit předměty, kde je ukončení písemné, ústní bych nezvládla.
Nejlépe se spí u otevřeného okna a alergická jsem jen na penicilin :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama