Je lepší ucho mít.

Listy pučí, trouba hučí

1. května 2016 v 18:49 | Annika |  (Ne)malé radosti
... Annice zas v břiše kručí.
To je můj obvyklý stav. Poslední dobou nemohu přestat jíst. Že jsem však tento víkend měla spoustu času na vaření, tolik jsem se překrmila, že mě hlad ještě nějakou chvilku trápit nebude.
Týden, který uplynul, byl svěží a takový... jiný. Obzvláště víkend. Skoro až jsem zapomněla na to, jak jsem žila v minulých měsících. Rozevlátě, v pohybu, napůl doma, napůl pryč, hlavou někde kdovíkde. Nyní jsem na chvíi zpomalila a zkusila si po dlouhé době, jaké to je sednout si do křesla s francouzským historickým románem - naproti mému obvyklému hltání žaponských klasiků v metru a přejíždění správných stanic. Vylovila jsem z šuplíku korálky - vždyť já v posledních dnech zapomínala nosit šperky!
Nicméně neděle končí a já cítím, jak začínám být v koutku duše z toho poklidu maličko nesvá. Zdá se, že jsem za ty měsíce již přivykla rozevlátému žití pod dvěma či více střechami. Už se nemohu dočkat, až zase popadnu svůj batůžek s pyžamem a na jednu či na dvě noci odsvištím - abych se zase mohla s unaveným, ale zářivým úsměvem vrátit pod tu nejmilejší střechu; k nám na sídliště.


1. Půjčila jsem v knihovně hru zvanou Dixit. Možná ji znáš, milý čtenáři, neboť je populární nejen mezi deskovkáři, ale i nedeskovkáři. Je to hra, v níž se kraje s kartami se zvláštními, občas snivými, občas znepokojivými, v každém případě však surrealistickými ilustracemi. Bujná fantazie je výhodou - a kdo si myslí, že ji nemá, ten ji v sobě během hraní objeví.
A tuto hru jsem tedy zapůjčila, abych ji naučila hrát sestru a rodiče. Zpočátku se rodiče tvářili maličko nedůvěřivě, obzvláště maminka, která se dokonce odmítla první partie zúčastnit. Nedůvěra se však brzy rozplynula a hra se stala v naší domácnosti oblíbenou.

2. O výuce ve škole se ve svých radostech téměř nezmiňuji kromě předmětu Myšlení Dálného Východu, který mě rozveseloval buď tím, že odpadl, nebo tím, že jsme začali probírat Japonsko. Nu, a tento odstavec číslo dvě se bude věnovat hádejte jakému předmětu?
Na úterní Myšlení Dálného Východu jsem šla s očekáváním, že se pustíme do Koreje. Ne že bych měla něco proti vzdělávání se v oblasti korejského myšlení, ale musím přiznat, že příliš atraktivně mi to neznělo. Proto, když pak do hodiny přišel místo někoho z koreanistů náš pan docent a sdělil nám, že dnešní přednáška bude opět japonská a příští také, málem jsem se rozplynula akademickým blahem.

3. Pozor, opět škola! Na minulou středu jsem měla mít připravený referát na knihu Císařovy nové šaty od Kaikóa Kena. Avšak nakonec jsem jej neodprezentovala; i přišla jsem tedy na řadu tuto středu.
Referáty mě ničí a pokaždé, když jdu nějaký odpřednášet, měním se v infantilní uzlíček nervů. Mým zlozvykem je se před tabulí hihňat a křenit na spolužactvo, které se pak na oplátku kření na mě - což mě ale svým způsobem uklidňuje.
Tuto středu jsem se opět "předvedla" v tom nejlepším světle, když jsem předstoupila před tabuli s úsměvem jako měsíček na hnoji, přejela vyzývavým pohledem třídu a rozhovořila se až poté, co se všichni hromadně rozesmáli. Velice se za své řečnicko-mimické čachry stydím, nicméně efektu bylo dosaženo, trochu jsem se uvolnila a dokázala pak svůj referát odpřednášet asi ne zrovna se ctí - mám do toho všeho ještě sklony vyprávět stylem "pohádka" - ale čest nechť jde do háje, hlavně že to je, panenko skákavá, za mnou!

4. Ve čtvrtek mě pokaždé vysává předmět zvaný Tlumočnická cvičení a stalo se tomu tak i tento týden. Psychicky utahaná jsem se rozhodla využít vylepšujícího se počasí a jít pěšky ze školy až domů. A při té příležitosti jsem objevila velice příjemnou trasu.
Bylo osvěžující jít holešovickými ulicemi v podvečením tichu, kdy nejvíce vynikla jejich specifická, důstojně ukoptěná poetika.
Bylo skvělé jít Stromovkou přes most nad železnicí a najít na něm ceduli s rozpisem, v kolik hodin projíždí pod mostem vlaky. Bylo příjemné si sednout na zídku k trati, číst si Óeho povídky a čekat, až se zpod mostu vynoří hřmotný rychlík ve směru Dejvice.
Bylo príma jít Botanickou zahradou těsně před zavíračkou. Nikde žádní lidé - zato však všude spousty poskakujících ptáčků...

5. V dětství jsem ráda trávila čas v papírnictvích a v hračkářstvích.
V pubertě jsem ráda chodila do obchodů s módou a do knihkupectví.
V posledních křečích adolescence mě nejvíce přitahují obchůdky s domácími potřebami, nádobím a kuchyňskými vychytávkami.
Ach jo.
Procházela jsem se jedním takovým obchůdkem a měla jsem chuť si toho tolik pořídit! Měli tam tolik zajímavých formiček na pečení! Tolik zajímavých pomocníků do kuchyně! Nakonec jsem odešla pouze s novou silikonovou formou na čokoládu a už se nemohu dočkat, až ji otestuji!

6. Tento víkend jsem po strašně, strašně dlouhé době strávila doma, což mi otevřelo možnosti užít si již téměř zapomenuté radosti. Uvařit jídlo pro celou rodinu. Upéct něco dobrého jen tak, ne jako proviant na výlet či na sborové soustředění. Vyrazit se sestrou na skály nad Vltavou, slunit se na nich, pozorovat vlaky projídějící údolím a popíjet z termosky náš oblíbený čaj...

7. Je to pár dní zpět, co zde na blogu vyšel článek Tragická stóry valentýnská. Tento odstavec na něj přímo navazuje a budiž nazván "Tragická stóry prvomájová".
Zatímco na Valentýna jsem onemocněla já, dnes, když máme první máj, ochořel milý. I rozhodla jsem se tedy svátek zamilovaných číslo dvě oslavit opravením a mírným předěláním valentýnského náhrdelníku. Kruh se uzavřel a rozhněvaní bohové se upokojili!


※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Znáš Dixit?
Kdyby se zde objevil článek týkající se Kaikóových Císařových nových šatů, přečetl by sis jej?
Do jakých obchodů nejraději chodíš?
Slavil jsi první máj?


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 1. května 2016 v 19:13 | Reagovat

Přečetla bych jakýkoliv článek, vždyť víš. ;)
Dixit bohužel neznám. :)
Ty jo, mě tenhle týden teda škola moc radosti nedělala - furt samé písemky, suplovaná chemie a tak, brr. :D Až budou maturity, bude to snad lepší, možná dostaneme nějaký volno. :D
No a prvomájový den jsem strávila na své první oficiální schůzce, i když nedošlo k ničemu "vztahovému". Bylo to skvělé, ale nechci o tom moc psát, dokud nevím, co z toho bude. :)

2 stuprum stuprum | Web | 1. května 2016 v 20:28 | Reagovat

Císař a jeho šaty mě zajímají. :)

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 3. května 2016 v 22:18 | Reagovat

No to je fakt pešek! Četla jsem i předchozí článek a tam jsi lákala Vlastu na tento článek. Tak jsem s očekáváním přečetla tento a říkala si, jak to asi dopadne s tím prvním májem. Celá natěšená na to, že se konečně povede ta romantika! Tyvado, a skončilo to jak ve Full Metal Panic, kde se ani jednou nepolíbili a já to těm kresleným postavám podsouvala myšlenkami. To je fakt pech!
Každopádně, co že je to za výtvor na tom obrázku výše? To vypadá na spapání.
Dixit znám jen od pohledu, ale nehrála jsem ho, ale podle toho, co o něm píšeš, ráda bych se ho naučila :)

4 Annika Annika | Web | 5. května 2016 v 21:30 | Reagovat

[1]: [3]: Až někdy zase uděláme nějaký "větší sraz" (= aspoň 4 lidi), klidně si na něm Dixit můžeme zahrát! :-)

Ten výtvor na fotce je buchta s čokoládou, oříšky a skořicí - mé největší minulovíkendové potěšení :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama