Je lepší ucho mít.

Anjeli jdú spievajíce

9. května 2016 v 14:29 | Annika |  (Ne)malé radosti
Je pro mě těžko uvěřitelné, že v následujících odstavcích se většina radostných prožitků odehrála jen během několika málo dní. Zhruba polovina týdne byla poměrně neradostná, zbytek mi však přinesl spoustu příjemných chvil.
To, co nejvíce naplňovalo můj čas, byl zpěv. Blíží se totiž dva prestižní koncerty. Jeden se dokonce už blíží opravdu neodvratně a naléhavě - už za pár hodin si obléknu černou halenku a dlouhatánskou sukni, kolem krku si zavěsím vlastnoručně vyrobený náhrdelník, do výstřihu připnu kvítek a tradá na pódium...
Tento týden jsem se hodně věnovala přípravám právě na tento koncert, plus k tomu jsem si řádně zazpívala na individuální hodině se svou sympatickou lektorkou.


1. Než jsem se však vrhla do všech těch středověkých chorálů, Zadoků the priestů a Svatých Ludmil, ještě jsem si v pondělí zašla se sestřičkou poslechnout koncert sboru, v němž zpívá milý. Byl to velice pěkný zážitek, sbor zpíval zajímavé barokní skladby a co na něm velice obdivuji, je půvabný zvuk ženské sekce. Byly jsme obě až po okraj naplněny krásným zážitkem.

2. I tento týden mě potěšilo úspěšné kuchtění.
Skoro by se až dalo říci "zdravé" müsli sušenky s vlašskými ořechy a skořicí vytvořeny jako energetické zásoby na sborosoustředění se povedly parádně, velice jsme si pochutnali.
Pomalu mě začíná víc bavit sušenky péct, nežli jíst!
A za úspěch považuji i nedělní impropuding. Milého kuchyň je vybavená velmi střídmě, vlivem šťastného uskupení hvězd se však v ní v neděli ocitly takové suroviny, ze kterých by se dal upatlat domácí puding. I pustila jsem se do díla a dopadlo to vizuálně velmi ukrutně, navíc jsem to možná trochu přehnala se škrobem.
Tomu, že domácí pudingy zdaleka nemají tak rozjuchané barvičky jako práškové pudingy z obchodu, jsem již dříve přivykla. Náš impropuding měl jako ochucující složku koncentrát z lesního ovoce. Před uvařením to byla přesně ta růžová, jakou vidíte na designu tohoto blogu, po uvaření se změnila na odstín postaršího syrového kuřecího masa. Puding byl ale chuťově příjemný - a to je to podstatné :-)

3. Ještě před sborosoustředěním jsem vyrazila na hodinu ke své lektorce zpívání. Hodina byla jako obvykle velmi fajn, nicméně tentokrát probíhala maličko jinak, neboť na samém konci dorazil z práce uštvaný milý a zazpívali jsme si společně ve třech. Sice jsme skladbu, do které jsme se pustili, ani jeden z nás neuměli, ale bylo to pěkné, poslouchat naše tři hlasy, jak se slévají dohromady, lektorčin sytý mezzosoprán, milého čirý baryton a můj tenký soprán...
Po hodině jsme pak opustili lektorčin byt a vyrazili s milým pěšky na vlak do místa jeho bydliště. Byla to krásná cesta zasazená do zalesněného údolí. Jak jsme tak šli a byla čím dál větší tma a vzduch krásně voněl vrcholným jarem, uvědomila jsem si, že mám před sebou krásný víkend.

4. Víkend byl skutečně podařený. Zahájila jsem jej však trochu netradičně. Ještě, než jsme se vypravili na sborosoustředění, šla jsem se poprvé podívat k milému do jeho poměrně nové práce. Vždycky jsem se cítila tajemně, když mě párkrát tatínek jako malou holčičku vzal k sobě do kanceláře, a cítila jsem se tak i při mých návštěvách milého bývalé kanceláře. I tentokrát jsem pocítila jakési příjemné vzrušení, že se potají vyskytuji někde, kde nemám co dělat, a že mám možnost objevit, do jakých kulis je zasazen milého zdroj permanentního bolehlavu.

5. Nu, a pak konečně přišlo dlouho očekávané soustředění. Pořádně jsme projeli repertoár a o přestávce vypili spoustu sbormistrovy silné kyperské kávy. Bylo to fajn soustředění a mělo být dvoudenní. Sbormistr však na konci sobotního sezení prohlásil, že už to bude dobré a že v neděli chodit nemusíme. Byli jsme překvapeni - ale samozřejmě i potěšení náhle získaným volnem.
Natáhli jsme se s několika spolupěvci v parku na trávník a sehráli veselou svižnou partii sympatické karetní hry Wie verhext. Sluníčko krásně hřálo a když jsme pak sezení rozpustili a každý si šel po svém, měla jsem pocit čiré příjemnosti.

6. V neděli jsem poprvé vyběhla ven bosky.
Nejprve jenom za ustavičného prozpěvování koncertního repertoáru pověsit na šňůru ponožky. Trávník před milého domem byl líbezně měkoučký.
Pak na procházku do cukrárny a do obchodu. Asfalt štípal a trochu pálil, po čase jsem si však přivykla a pohupovala se po asfaltu tím stylem, jakým chodí sebedestruktivní ženy na vysokých podpatcích - a polovinu cesty se navíc dalo poskakovat po trávě.
Potom ke klepáči s kobercem. Kolem klepáče se v trávě válely borové šišky a suché jehličí. Pekelně to řezalo a skučela jsem.
A večer pověsit na šňůru košile. Trávník už byl zvlhlý a lechtavě studil. Popíchané polštářky na chodidlech se upokojily jako po nanesení léčivé mastičky.
Celý den jsem mohla chodit bez bot. Škoda, že něco takového nemůžu dělat doma v Praze.

7. Volnou neděli jsem strávila jako pomocník při velkém jarním úklidu. Uklízení vůbec není činnost, která mě naplňuje. Bylo však príma sledovat, jak postupně mizí haraburdí a jak se pytel na odpadky plní zameteným prachem. Škoda jen, že je tak těžké uklizený stav udržovat permanentně!

A teď hurá obléct halenku, připnout do výstřihu kvítek, nandat to Ludmile a pokořit Zadoka!

※ ※ ※

Dnes bez otázek!


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 9. května 2016 v 15:16 | Reagovat

Hodně štěstí a pevný hlas přeji! :) (Nebo co se přeje zpěvákům? :D) Doufám, že tě někdy uslyším zpívat. Pokud si dobře vzpomínám, v zimě nám japonsky pěla jen Mniška. :D
Bosa po městě? Já občas chodím po vesnici, ale jen tak nenápadně. :D

2 stuprum stuprum | Web | 9. května 2016 v 16:24 | Reagovat

Přece můžeš chodit bosky pořád i v Praze - jako ty orientální kočky po rozpáleném plechu, s úsměvem od ucha k uchu. Jen bacha na hřebíky a střepy. :)

Platila bys za roztomilý úkaz, čínští turisti by si tě fotili atd.

3 Annika Annika | Web | 12. května 2016 v 20:37 | Reagovat

[1]: Děkuji za přání! První koncert je chvála bohu za mnou, teď ještě přežít sobotu. V sobotu, zvládneme-li nějak pořešit ten sraz, ti snad již konečně zazpívám. Trváš na tom, že to musí být japonsky? Obávám se, že pod vlivem své totální sborové vymletosti ti nyní jsem schopna zazpívat pouze koncertní repertoár :-D
Nechodila jsem bosky po městě, ale právěže po vesnici - milý je nepražák. Asi chápu, když říkáš, že chodíš nenápadně - co jsem tak koukala, místní obyvatelé, které jsem potkala na své promenádě do cukrárny a do obchodu, na mě koukali jako na přírodní úkaz :-)

[2]: A na psí a jiná hovínka. Ale ta aspoň neporaní :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama