Je lepší ucho mít.

Zív

26. dubna 2016 v 14:56 | Annika |  (Ne)malé radosti
Příjemnost, poklidnost, vyčerpávající akčnost a zároveň tak trochu lenivost. Mám za sebou dva krásné týdny plné teplotních změn a pendlování mezi Prahou, milého bydlištěm a různými dalšími destinacemi. Škoda jen, že stále nedokážu najít více času na tvoření - a stejně tak i více času na blog, který v poslední době funguje v úsporném, ba spíše v úpadkovém režimu. Tak ráda bych se tomu všemu věnovala - ale ne na úkor toho, čemu se věnovat stíhám...


1. Konečně přišel dlouho očekávaný okamžik, kdy jsme se na v jednom kuse odpadajícím předmětu zvaném Myšlení Dálného Východu pustili do myšlení Japonska. Pravda, nedozvěděla jsem se vlastně téměř nic nového - ale oprášit zapomenuté znalosti nikdy není na škodu.

2. Práce na Svaté Ludmile pro mě pomaličku začíná ztrácet na kouzlu, protože se nedokážu odpoutat od vzpomínek na minulý školní rok - a navíc skladbu umím zpaměti, tudíž na zkouškách prakticky nemám do čeho píchnout. O to větší radost mi dělá, že se mezi sboristy opět začal trochu rozrůstat můj okruh známosti. Seznámila jsem se s několika veselými příjemnými slečnami, se kterými jsou zkoušky hned o něco barvitější.
(Podobně mě potěšilo i o týden později to, že jsme se Svaté Ludmile téměř nevěnovali a místo toho se zabývali Händelovým Zadokem, kterého tak dobře neumím a musím se proto mnohem více soustředit.)

3. Rozradostnil mě společný oběd s několika spolužáky a jedním vyučujícím. Objevili jsme právě díky onomu vyučujícímu zajímavý thajský podnik nedaleko školy, a poté jsme se ještě vydali do cukrárny. Vskutku odpoledne jako malované...

4. ... ale jenom sedět, jíst a povídat přeci jenom pro mě není úplně ono. Proto mě také potěšilo, když jsem se společnost rozpadla a já vyrazila s milým na procházku. Na Čechově mostě nás čekal nádherný pohled na podvečení Prahu. Vzduch byl zlatě prosvícen zapadajícím sluníčkem a nad Petřínem se válel jemný opar jako z čínských tušových maleb. Stáli jsme uchváceni a přemýšleli, zda bychom ten nádherný pohled nevyfotili - vzápětí jsme ale myšlenku zaplašili; takovýto pohled se dá plnohodnotně užít jedině na vlastní oči.

5. Kamarádka V., se kterou jsem příjemně strávila mnoho času v době studia na gymnáziu, měla jakožto houslistka absolventský koncert. Velmi jsem se na něj po dlouhou dobu těšila a nyní konečně přišel.
V první řadě mě ještě před začátkem koncertu potěšila účast dalších dvou kamarádek, se kterými jsme ještě s účinkující V. tvořily na gymplu nerozlučnou partu. Měla jsem najednou pocit, jako bych se vrátila aspoň o pět let dozadu, už jen proto, že se dostavila i má někdejší velká láska taktéž z gympláckého období.
Když se V. objevila na pódiu, nesmírně jí to slušelo. A když konečně přišlo i na hudbu, nutno říct, že nám divákům připravila skutečně krásný program. Venku bylo nádherné podvečerní počasí a já se nechala unášet jemnou nostalgickou atmosférou.

6. Hned po koncertě jsem však byla z tohoto rozpoložení vytržena a po sprintu na nádraží odsvištěla s milým opět do jeho rodného města. Tentokrát mě tam čekal krásný sobotní výlet nejprve kolem řeky po městě, pak ale i lukami a lesem. Našli jsme na břehu mezi stromy starobylou památnou ceduli pravděpodobně hlásající, že se zde před strašně mnoha lety kdosi utopil, a kochali se tichem a klidem lesa. Naším cílem byla příjemná skalní vyhlídka, kterou nicméně v době našeho příchodu okupoval mladý pokuřující pár. Vzduchem se linoucí dým mi zážitek maličko nahlodal - ale i tak to bylo půvabné.

7. Nikdy mi neudělá radost, když milého vidím vyčerpaného a přepadlého z přemíry stresu v práci a bolesti hlavy. Nicméně určitá drobná potěšení to občas skýtat může. Snad nic mě v neděli tolik nezahřálo u srdce, jako odpolední chvilka poobědového odpočinku, kdy mi rozbolavělý milý usnul hlavou na klíně a já se mohla v klidu jemně prohrabávat jeho vlasy, nyní dorostlými do délky, která mu snad nejvíce sluší, sledovat jeho spánek - a zároveň si číst zajímavou knížku.

8. Bylo nutno se pustit do práce na referátu týkajícího se knížky Císařovy nové šaty od japonského autora Kaikóa Kena, což je mimochodem velmi zajímavé čtení, doporučuji. (Jako mnoho jiných japonských knih se však bohužel nedá dobře sehnat...)
Referáty mě nebaví a jejich přednes mě frustruje. Velmi mě proto potěšilo, že se kniha dala rozebírat snadněji, než jsem očekávala a myšlenky při psaní plynuly téměř samy.
Ještě jsem onen referát neodprezentovala. Doufám, že to klapne.

9. Občas je třeba si udělat trochu "hříšnější" radost. Už delší dobu si v rámci omezování příjmu cukru nekupuji žádné bonbóny kromě Ricola, jejichž krabičku nosím permanentně v batůžku na občasné uzobávání. Ba dokonce i své milované peprmintky pořizuji již pouze výjimečně. Teď jsem se však vrhla do koupě pořádného sáčku lékorek čistě pro ten pocit, že jím něco sladkého, strašlivě nezdravého a vlastně tak trochu zapovězeného. Byly mimořádně výtečné.

10. Poprvé za letošní rok jsem si zaplavala ve venkovním bazéně. Bylo osvěžující nořit se do mírně teplé vody podolského bazénu, dívat se na okolní rozkvetlé stráně a mžourat do podvečerního sluníčka...

11. Po plavání jsme se vypravili navečeřet do nedaleké řecké restaurace. Už dlouho jsem se tak dobře nenajedla - a už dlouho jsem nejedla tak dobré maso. Jsem člověk, který si rád příležitostně dá vegetariánské či veganské jídlo - avšak už jen kvůli jehněčím kotletkám z tohoto podniku bych se pravděpodobně nemohla masožravectví vzdát.

12. Začaly se mi rozpadat "jarně-podzimní" boty, tudíž bylo třeba sehnat nové. Stálo mě to spoustu času, úsilí a nervů, kterých mi bylo ještě víc líto, než do koupě vložených peněz, ale zato jsem sehnala boty blížící se mé představě dokonalosti.

13. Jedna z mých nejoblíbenějších deskovek je Fief. Tato hra se odehrává ve středověké Francii. Hráč má několik svých šlechticů a šlechtičen, kterým může získávat či kupovat světské nebo církevní tituly, ženit je či vdávat za šlechtice jiného hráče a tím vytvářet aliance, získávat vliv ve francouzských lénech a bojovat s hráči, s jejichž zájmy se ty jeho střetávají...
Tento víkend jsem si ji po dlouhé době zahrála a opět jsem se výborně bavila - a rovnou i vyhrála v alianci s milým, za jehož šlechtice jsem provdala jednu ze svých půvabných dam. Partie to byla pravda krátká a mohla se ještě rozvinout mnohem zajímavěji, i tak to však bylo poutavé, jako všechny partie Fiefu.

14. Dva týdny, o nichž pojednává tento výpis radostí, jsem zakončila v tureckém bistru u nádraží nad šálkem silného čaje, s tužkou a papírem v ruce.
Už hodně, hodně dlouho jsem nenapsala žádnou básničku, toho dne však přišel čas na uvedení básnického střeva do chodu. Milý dostal v práci za úkol sepsat deset kratičkých rýmovaček týkajících se jedné akce, kterou bude jeho agentura pořádat. Chopili jsme se tohoto úkolu společně a s chutí. Občas jsme vymysleli skutečně pěkné rýmy, občas výplody nepublikovatelně třeskuté. Myslím, že jsme odvedli kvalitní básnickou práci - a ještě si u toho užili mnoho zábavy.

※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Jaký máš vztah ke školním referátům? Bereš je jako utrpení, nebo pro tebe nejsou problémem?
Jíš rád maso?
Baví tě plavat?


Annika
 


Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 26. dubna 2016 v 18:23 | Reagovat

Pane jo, tak to jsi měla nabytých 14 dnů. Asi bych toho nevymyslela tolik. Ale s tím plaváním jsi mi připomněla, že jsem si slíbila, že budu chodit také a nebyla jsem ani jednou .-)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 20:02 | Reagovat

Referáty, to je boj. Poslední dobou tedy mívám pouze na dějepis a tam mi učitel vždycky dává limit, abych s tím nezabila celou hodinu, protože mě baví dělat to podrobně. :D
I když neznám ten pocit, když ti milý usne v klíně, párkrát si ze mě mé sestry udělaly polštář a je opravdu zajímavé sledovat spícího člověka. :)
Jsem masorád jak vyšitý a sladkému bohužel neumím odolávat tak jako ty, byť se pořád snažím, seč můžu. :)
Plavu ráda, ale mnohem radši asi jezdím na kole. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama