Je lepší ucho mít.

Tragická stóry valentýnská

29. dubna 2016 v 22:08 | Annika |  Třeskuté tvoření
Blíží se nám první máj - a Annika se rozhodla nemístně vytahovat z propadliště dějin do blogového světa Valentýn - protože K-O-N-E-Č-N-Ě nalezla ve svém nacpaném harmonogramu prostor pro jiné blogerské aktivity, než jen extrakci pozitivních momentů z bahna neutěšeného žití pražského panelákového polojapanologa.
Loňský Valentýn jsem již měla důvod a nárok na řádné slavení, neboť v mém tehdy čerstvém vztahu právě v té době došlo k osudovému zlomu k lepšímu. A skutečně jsem Valentýna slavila. Dodnes si ten večer detailně pamatuji.
Uplynul rok a Valentýn se v kalendáři objevil zase. Plány vypadaly velmi neromanticky - večer strávený na deskovkách v herním klubu v milého rodném městě. Nicméně podařilo se mi na poslední chvíli onemocnět, tudíž svátek zamilovaných pro mě nakonec dopadl ještě neromantičtěji, než bylo naplánováno - nechala jsem milého odjet do jeho rodného města samotného, zůstala doma a léčila se. Pfff.
Nu, a právě onoho neromantického valentýnského večera vznikl takzvaný valentýnský náhrdelník.


Chtěla jsem jej mít laděný do mé milované vínově červené. Chtěla jsem jej mít asymetrický. Chtěla jsem jej mít prostě valentýnský - ale bez srdíčkovitých kýčů.


A co jsem chtěla, to jsem si také vytvořila.


Pořád jsem ale byla nespokojená. Pár věcí jsem předělala - ale neustále mi něco neidentifikovatelného vadilo. Až jsem si řekla - dost! Anniko, musíš si na něj zvyknout. A jak jsem tak na něj pořád koukala, asi jsem si zvykla.


Milý se vrátil a já se uzdravila. Brzy poté jsem se pak vypravila za ním na návštěvu, s valentýnským náhrdelníkem na krku. Bylo to poprvé, co jsem jej měla na sobě.

Stáli jsme v kuchyni a milý mě vroucně přitiskl ke své teplé hrudi. Velmi vroucně. A já zaslechla, jak cosi chřestivě padá na linoleum. Náhrdelník objetí nevydržel.

A jelikož je můj hramonogram beznadějně plný, na opravu a případné předělání čeká dodnes!
(A asi si ještě nějaký ten pátek počká.)


Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. dubna 2016 v 0:50 | Reagovat

Máš znamení na krku na stejném místě jako já. Musíš být velmi speciální děvče. Snad si toho milý všímá. :D

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 12:31 | Reagovat

Tak to je fakt skvělý příběh, taková pohádka s romantickou tečkou a dobrým koncem. :) Jak dlouho už jste tedy spolu? Strašně to letí! :O
Užij si také zítřejší první máj. :)

3 Annika Annika | Web | 1. května 2016 v 18:50 | Reagovat

[1]: Takový kousanec po upířích špičácích :-)

[2]: Ech, ten konec mi zrovna přijde takový nahořklý, ale teď už to skončilo opravdu dobře, neboť náhrdelník je opraven!
Už spolu pomalu budeme rok a půl - to mi ještě nepřipadá nijak obzvlášť dlouho - ale je pravda, že tehdy před tím rokem a půl jsem tomu v duchu dávala dobu trvanlivosti 3 až 4 měsíce, takže vlastně je to docela hustý :-D
Děkuji za přání - nicméně... nu, v dalším článku uvidíš :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama