Je lepší ucho mít.

Suši, káva, limonáda

12. dubna 2016 v 20:16 | Annika |  (Ne)malé radosti
Od té doby, co jsem poslala všechny přihlášky a dokumenty pro studium v zahraničí a nyní mi zbývá jen čekat na vyjádření univerzity, začal život plynout sice zdaleka ne pomaleji, ale ne tak zbrkle a hystericky. Tento týden, ač byl vlastně poměrně vyčerpávající, mi připadal téměř až prolenošený a na svou "japonskou záležitost" jsem si skoro ani nevzpomněla...


1. Úplně stejně jako posledně mi úplně stejně nečekaně odpadl úplně stejný předmět. I tentokrát jsem náhle získaný volný čas využila pro procházku. Vyrazili jsme se spolužákem A. do Stromovky a společně okouzleně pozorovali místní bujné projevy jara. Podvečerní sluníčko krásně svítilo a my jsme diskutovali o opeře, až jsme došli k trojskému zámku, u nějž každý rok nádherně kvetou stromy a dosud se mi nikdy nepodařilo si je stihnout prohlédnout zblízka dříve, než květy opadají. Až teď. Konečně! Jsem ráda, že jsem to zvládla před případným odjezdem do Japonska.

2. Pustila jsem se do své první knihy v japonštině! Je to teda zatím jen manga, ale i to se počítá a někde se začít musí. Hačimicu to kurobá neboli Med a čtyřlístek bylo vždycky mé oblíbené anime - jsem proto velmi ráda, když mi spolužák M. půjčil první čtyři díly jeho předlohy. S mým nejlepším přítelem elektronickým slovníkem se prokousávám každou bublinkou a jsem šťastná, že povětšinou rozumím a že znovu prožívám příběh svých oblíbených hrdinů...

3. Snad každý týden jsem dosud prožila nějakou kulinářskou radost. Tento není výjimkou; tato i následující radost se týkají jídla a jeho připravování.
Jako odměnu za odvedené sportovní výkony v minulém měsíci a zároveň jako svačinu na sborové soustředění, o kterém se rozepíšu v páté radosti, jsem se v pátek k večeru pustila do dalšího pekařského experimentování. Tentokrát šlo o sušenky se sójovou pastou miso, která je specifická tím, že je výrazně slaná. Sušenky díky ní získaly nezvyklou lehce oříškovou vůni a dráždivou - a přece krásně jemnou - sladko-slanou chuť. Uspěly nejen u mě samotné, ale i u rodiny, u milého či u sborových kamarádek. Už se velmi těším, až si v budoucnu dám repete.

4. "Víš co? V sobotu po soustředění si uděláme suši!" sdělila jsem v úterý milému svůj již dávno vymyšlený plán. A také, že se tak stalo. Udělali jsme si suši.
Bylo to vůbec první suši, konkrétně makizuši, které jsme dělali, což šlo konec konců při pohledu na výsledek na první pohled poznat. Nestihli jsme sehnat "normální" rybu, tudíž jsme se museli spokojit se skromným vybavením samoobsluhy v obci, kde milý přebývá. Ač se však tuňáková konzerva nedá srovnat s kouskem čerstvé ryby, nakonec to bylo překvapivě fajn.
Celý proces probíhal poněkud třeskutě. Měli jsme nevhodné ohřívací zařízení, tudíž se nám rýže v jednom kuse připalovala a ve výsledku vyšla mírně rozvařená. Neměli jsme rýžový ocet, takže jsme tam nalili jiný, který byl nevýrazný a spíš slaný, tudíž rýže navíc neměla tu správnou "sušáckou" chuť. A korunu pak všemu nasadil nekvalitní nůž, kterým se výsledné dlouhé suši rolky nedaly pěkně nakrájet. Dopadlo to však nečekaně chutně a obzvláště zábavné bylo samotné smotávání. Myslím, že nám naše první suši přineslo nejen příjemný chuťový zážitek, ale i obecně zajímavou zkušenost.

5. Tento víkend se konalo soustředění univerzitního sboru, na které jsem se už hodně dlouho těšila. Sice mě zrovna v sobotu přepadlo mírné bolení v krku, ale dalo se to přežít a celý víkend se mi podařilo přežít sice ne v pěvecké pohodě, ale zato ve společnosti milých spoluzpěvaček, spoluzpěváků a našeho pana sbormistra, který nám jako vždy, když máme soustředění, připravil silnou kyperskou kávu, a jako vždy, když s ním kdykoli zpíváme, nešetřil historkami a vtípky. Po dlouhé době jsem si poslechla Dvořákovu Svatou Ludmilu i s milého hlasem, který mi tam tolik chyběl a který naši basovou sekci najednou úplně rozsvítil. Kromě Ludmily jsme se též věnovali Händelově korunovační hymně Zadok the Priest, několika středověkým chorálům a české národní hymně. Oba prestižní koncerty se stále víc a víc přibližují, a já se stále intenzivněji těším. Už jenom měsíc!

6. Velkou radost mi udělalo nečekané shledání. Seděla jsem na soustředění na své židličce a věnovala se notám, když tu mě kdosi oslovil jménem a klepnul mi na rameno. Otočila jsem se - a za mnou spoluzpěvačka A., se kterou jsem toho v minulém roce na koncertech a zkouškách mnoho napovídala a kterou už jsem snad rok neviděla. Myslela jsem si, že už na sbor nikdy nebude chodit. Bylo to snad nejpříjemnější překvapení za celý týden.

Radostí jsem sepsala tentokrát pouze šest, protože o jiných už jsem psala tisíckrát - a nebo jsou verbálně nepopsatelné :-)

※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Čteš v cizích jazycích?
Už jsi někdy zkoušel připravovat suši?
Znáš oratorium Svatá Ludmila? Líbí se ti? (Zde drobná ukázka.)


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 10:46 | Reagovat

K čtení v japonštině gratuluji. Já mám na kontě pár anglických knížek, ale statistiku bych ráda zvýšila. A samozřejmě chci začít se čtením v němčině a snad později i v italštině. :)
Suši jsem jednou zkoušela ochutnat, ale trochu mě děsí. A připravovat to jsem tedy ani nepomýšlela zkoušet. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama