Je lepší ucho mít.

Duben 2016

Tragická stóry valentýnská

29. dubna 2016 v 22:08 | Annika |  Třeskuté tvoření
Blíží se nám první máj - a Annika se rozhodla nemístně vytahovat z propadliště dějin do blogového světa Valentýn - protože K-O-N-E-Č-N-Ě nalezla ve svém nacpaném harmonogramu prostor pro jiné blogerské aktivity, než jen extrakci pozitivních momentů z bahna neutěšeného žití pražského panelákového polojapanologa.
Loňský Valentýn jsem již měla důvod a nárok na řádné slavení, neboť v mém tehdy čerstvém vztahu právě v té době došlo k osudovému zlomu k lepšímu. A skutečně jsem Valentýna slavila. Dodnes si ten večer detailně pamatuji.
Uplynul rok a Valentýn se v kalendáři objevil zase. Plány vypadaly velmi neromanticky - večer strávený na deskovkách v herním klubu v milého rodném městě. Nicméně podařilo se mi na poslední chvíli onemocnět, tudíž svátek zamilovaných pro mě nakonec dopadl ještě neromantičtěji, než bylo naplánováno - nechala jsem milého odjet do jeho rodného města samotného, zůstala doma a léčila se. Pfff.
Nu, a právě onoho neromantického valentýnského večera vznikl takzvaný valentýnský náhrdelník.

Zív

26. dubna 2016 v 14:56 | Annika |  (Ne)malé radosti
Příjemnost, poklidnost, vyčerpávající akčnost a zároveň tak trochu lenivost. Mám za sebou dva krásné týdny plné teplotních změn a pendlování mezi Prahou, milého bydlištěm a různými dalšími destinacemi. Škoda jen, že stále nedokážu najít více času na tvoření - a stejně tak i více času na blog, který v poslední době funguje v úsporném, ba spíše v úpadkovém režimu. Tak ráda bych se tomu všemu věnovala - ale ne na úkor toho, čemu se věnovat stíhám...

Suši, káva, limonáda

12. dubna 2016 v 20:16 | Annika |  (Ne)malé radosti
Od té doby, co jsem poslala všechny přihlášky a dokumenty pro studium v zahraničí a nyní mi zbývá jen čekat na vyjádření univerzity, začal život plynout sice zdaleka ne pomaleji, ale ne tak zbrkle a hystericky. Tento týden, ač byl vlastně poměrně vyčerpávající, mi připadal téměř až prolenošený a na svou "japonskou záležitost" jsem si skoro ani nevzpomněla...

S tím či oním sem a tam

4. dubna 2016 v 13:45 | Annika |  (Ne)malé radosti
Uplynul rychle jako sen. Nevím jestli spíš krásný nebo nebo nepříjemný - tento týden se odehrával v obojím duchu. Naštěstí však ale ve výsledku počet pozitivních zážitků předčil negativní.
Nutno však říct, že mi připadalo, jako bych po celý týden žila jen tak na 50% - ač se stalo poměrně mnoho výrazných věcí, ve většině případů ve mně až tak hlubokého nezanechaly...