Je lepší ucho mít.

Tentokrát čtrnáct

7. března 2016 v 10:14 | Annika |  (Ne)malé radosti
Poslední dva týdny uplynuly jak voda. Skoro každý den byl nabitý aktivitou, ani jsem si nenašla čas na čtení, na korálky, a tím pádem ani na psaní článků. Už dlouho chystám sepsat článek do tvořivé rubriky; "valentýnský" náhrdelník, který jsem však chtěla prezentovat, se mi kvůli nešťastné kombinaci nekvalitního komponentu a hrubšího zacházení poničil. Dosud jsem neměla čas jej opravit a znovu nafotit. Stejně tak se už drahný čas těším na přešití jedné kabelky - ale ten zmetek čas...
Měla jsem možnost vybít své rukodělné touhy na roztržené podšívce kabátu, upadlém knoflíku či párající se kapse na košili. Příjemné zahřátí u srdce z opraveného nedostatku se však zdaleka nedá srovnat s výbuchy nadšení, když v rozpíchaných a odřených prstech držím něco úplně nově vytvořeného.



1. První radost minulých dvou týdnů se tematicky částečně překrývala s týdnem předminulým - neboť v pondělí jsem se stále ještě nacházela v Litoměřicích a lezla v blátě po místním okolí. Proto také mi přinesl velmi příjemný a osvěžující pocit ten okamžik, kdy jsem ze sebe doma v koupelně shodila všechny zabahněné svršky, ponořila se do teplé vody a nakonec se zabalila do milovaného huňatého županu...

2. Vzhledem k našim tanečním možnostem jsem nečekala, že se tomu tak někdy stane, nicméně stalo se. Na podnět Mnišky jsme se s milým vypravili na fakultní ples a znovu se zde setkali právě s touto úžasnou slečnou, která nám nedávno byla příjemnou společností na výletě, a i s jejím příjemným partnerem. Ačkoliv bylo jejich nalezení v obrovské mase účastníků docela oříšek, nakonec se to šťastně podařilo.
Samotný ples byl pro mě rozhodně zážitkem radostným, a to i přesto, že mezi přednosti milého nepatří schopnost skvěle tančit a já už po dlouhý čas trpím "taneční transsexualitou". Nejpříjemnějším zážitkem však byl malý průzkum Kongresového centra, na který jsme se vydali, když nás to v sále omrzelo. Byla jsem ohromena, jak je ta budova obrovská. Kdybych neslyšela ze sálu se nesoucí hudbu, určitě bych v jejích chodbách zabloudila.
Skoro až mystický zážitek mi pak přineslo tamní sklo.
Stáli jsme asi dvacet metrů od nádherného výhledu na Hradčany. Ten pohled mě fascinoval - hrad působil, že je strašně blizoučko, zhruba, jako bychom stáli na Petříně. Čím víc jsme se však k prosklené stěně přibližovali, tím se Hradčany oddalovaly a když jsme stáli přímo u skla, najednou jsme zjistili, že zdání blízkosti byl jasný klam. Znovu jsme se oddálili a hrad se opět přiblížil. Bylo to poprvé, co jsem něco takového viděla.

3. Během zkouškového období si náš sbor dal prázdniny a teď, když skončilo, se po dlouhém pěveckém odpočinku opět sešel. Byla jsem příjemně překvapena velkým počtem nováčků a s velkým veselím se pozdravila se sborovými známými, hlavně šikovnou šperkařkou a kolegyní druhosopranistkou K., která je mi ve sboru nejbližší.
Pustili jsme se do nacvičování Dvořákovy Svaté Ludmily. Tuto skladbu zbožňuji. Nacvičovali jsme ji již loni a po dlouhé době slyšené dobře známé pasáže mě hluboce dojaly. S plynoucí hudbou jsem se stále více a více propadala do nostalgického vzpomínání na minulý rok, až jsem si při poslechu basového partu uvědomila, že mi tam cosi velmi výrazně chybí. Že to je hlas milého, mi došlo až na příští zkoušce a skoro se mi až zastesklo po časech, kdy byl pro mě tento muž pouze krásným, skoro až hmatatelným zvukem plynule se nesoucím sborem - a přesto svou jedinečností nad ostatními hlasy vyčnívajícím.

4. Konec prvního týdne jsem strávila v milého rodném městě, kde se odehrálo hned několik radostí v následujících odstavcích popsaných. Začněme tedy první z nich, a tou je práce na prototypu deskové hry, kterou muž začal před nedávnem vymýšlet. Jako osoba, která ráda tvoří, jsem se nejen na kabátě a košili, ale i zde mohla dostatečně vyblbnout na stříhání kartiček, přidávání popisků a detailním vykreslování barevných rámečků.
Ještě větší radost mi však udělala první partie, při níž se prokázalo, že hra je hratelná. O týden později jsme pak sehráli partii druhou s drobnými úpravami v pravidlech, a ta mi udělala radost snad ještě větší.

5. V milého rodném městě jsem si oblíbila jistou kavárnu na náměstí, a pokaždé, když tam jedu, více či méně tajně doufám, že tam půjdeme. Tentokrát se mé přání splnilo - šli jsme. Dala jsem si svou oblíbenou kávu s vaječným likérem - a hlavně se spoustou šlehačky!
Hned poté jsme se vypravili na plavecký bazén a já po dlouhém období abstinence kvůli nemocím zakusila radost z plavání. A následně v šatně s potěšením zjistila, že bych mohla čas od času změnit svůj obvyklý nízko posazený drdol na vysoký. Tento účes si obvykle češu jen na bazén - až teď jsem si ale všimla, že mi vlastně celkem sluší.

6. Neděle se nesla v duchu podobně příjemném, avšak náplň tohoto dne byla jiná. Tohoto dne jsem poprvé měla tu čest s místní zoologickou zahradou. Jako milovnice jeřábů jsem měla možnost obdivovat eleganci jeřábů panenských, a velmi mě rozjařila panda červená, na kterou jsem v pražské zoo dosud nikdy moc neměla štěstí, stejně tak jako prase babirusa se znepokojivými kly, které jsem viděla naživo úplně poprvé.

7. Po dvou měsících neúspěchu se mi konečně zase jednou podařilo zdárně naplnit "sportovní tabulku", kterou mi v srpnu vytvořil milý. Nechť se mi daří i v březnu!
Za úspěšné splnění mám právo se náležitě odměnit. Zpravidla se odměňuji tím, že si něco dobrého upeču. Copak to bude tentokrát?

8. Harcování po republice přináší spousty úžasných zážitků, zároveň mě to však obírá o možnosti vídat sestru. V pondělí jsme po dlouhé době společně vyrazily do našeho oblíbeného podniku na nejlepší horkou čokoládu v naší části Prahy. Popíjely jsme a prosklenou stěnou shlížely na sousední čtvrť, na centrum, na protější břeh Vltavy... a bylo nám nesmírně dobře.

9. Už odedávna mě trápí následující zlozvyk. Přijdu do knihovny, nahamouním si hromadu knížek a pak je doma nestíhám číst. O dva týdny později přijdu zase do knihovny, vrátím jednu nebo dvě přečtené knihy - a odnesu si minimálně tři další. Knihy se pak doma štosují čím dál více a já neustále bojuji s nedostatkem času na jejich čtení - a koneckonců i s nedostatkem prostoru na jejich ukládání.
Za poslední půlrok jsem se rozhodla zabojovat a podařilo se mi počet půjčených knih snížit na dvanáct a při každé návštěvě knihovny zatnout zuby a pouze vrátit přečtené, otočit se na podpatku a zase pádit domů.
Ve čtvrtek večer jsem se však rozhodla udělat si radost a trochu se urvat ze řetězu. Netrvalo to snad ani deset minut a už jsem si nesla pěknou hromádku nejrozmanitější literatury, a to jsem se krotila. Ten den jsem měla poměrně malou kabelku, tak jsem musela většinu výpůjček tahat domů v náručí, což byla celkem otrava - ani zdaleka však neměla tu moc překonat radost, že to, co tíží mé paže, je vlastně kupa nových světů k probádání.

10. V kuchyni to šlo tak nějak všelijak. Několik dní jsem se těšila na to, až se na konci týdne pustím do "reparátu" makové bábovky, která se mi posledně trochu přichytila ve formě. Tentokrát však bylo snad všechno proti mě. Kvůli určitým nepříjemnostem jsem se onoho dne zdržela venku až dlouho do večera a do bábovky se pustila hodně pozdě, kdy jsem byla již unavená. Snažila jsem se ji tentokrát udělat perfektní a opravdu řádně vymazat formu - ale přesto nakonec po vydatném domlouvání a klení vypadla opět přichycená, a tentokrát snad ještě víc - vypadala jako ohlodaná od hlodavců.
I přese všechny nesnáze však ve finále dopadla u všech mých kulinářských testovačů snad ještě úspěšněji než její předchůdkyně - a to mě skutečně ohromně potěšilo a namotivovalo k třetímu, a tentokrát snad již zdařilému reparátu.

11. Ne každá radost je způsobena něčím podařeným, příjemným či zajímavým. Byla bych lhářka, kdybych tvrdila, že mi neudělalo velkou radost postát na rohu ulice se spolužačkou, na chvilku odpustit ventil a pořádně si zahartusit a postěžovat na život. A stejně se nedá zapřít, že mi poskočilo srdce radostí nad tím, že se mi konečně povedlo v tom širém českém kraji najít škaredější město, než je mé od Prahy poměrně vzdálené rodiště.

12. Našla jsem na zemi ležet krásný knoflík. Přejela jsem po něm pohledem a šla dál, nakonec jsem se však pro něj vrátila a schovala jej do peněženky. Sice je drobátko škrábnutý, přesto však je vítaným komponentem do mé tvůrčí skříňky. Už teď mám vícero nápadů, jak jej zpracovat!

13. Podnikla jsem malý výlet na Levý Hradec a byla tímto místem velmi potěšena. Ne však ani tak starobylým kostelíkem, jako spíše širokým výhledem na údolí Vltavy a místním hřbitovem, který se mi skutečně velmi líbil a který dýchal nikoli pochmurnou, ale skoro až přátelskou atmosférou. Ač je to seberouhavější, skoro jsem až záviděla místním nebožtíkům, že mohou neustále ležet na takovémto místě.

14. Poslední, opravdu hlubokou radost mi udělal milý, a to svou tolerancí a trpělivostí s mou vrtošivou, občas až turbulentní náladou. Kéž by mu vydržela co nejdéle a kéž by mě mé náladové kotrmelce přepadaly co nejméně často...

※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Baví tě tančit a chodit na plesy?
Jakou zoologickou návštěvu bys mi doporučil k návštěvě? (Kromě pražské, tam znám každý kámen.)
Máš nějaký tip na pečení a bezproblémové vyklápění bábovky?


Annika
 


Komentáře

1 Joina Joina | Web | 7. března 2016 v 11:47 | Reagovat

Káva s likérem, mňam :) S těma knihama se mi to taky občas stává. Ples? No jelikož tančit neumím, tak nikam nechodím, moc ráda bych i tak někam zašla, ale stejnak nemám s nikým tam jít.... Já bych ti doporučila navštívit zoo u nás, pokud jsi nebyla v Jihlavě, tam se mi to líbí a přez tuto zimu udělali nové modernější pavilony. Za těch let od mládí se to změnilo k  lepšímu bych řekla :)
Bábabovka? Nikdy jsem jí ještě nepekla, ale vždy naše bábovky se vyklápí dobře, třeba to musí být dostatečně vymazané a vysypané hrubou moukou.

2 stuprum stuprum | Web | 7. března 2016 v 14:03 | Reagovat

Knoflík poslouží kreativnímu nápadu. Můžeš z něj nadělat cvočky do bot. :D

Tanec, prapodstata života! Někdo tančí na úspěchu, jiný na potížích. :)

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 8. března 2016 v 16:51 | Reagovat

Tak odtud byla ta pěkná fotka na facebooku! Já si říkala, jestli je to z těch Litoměřic, ale bylo mi to divný. :D
No jo, kdybych teď měla jít na parket, možná si vybavím pár kroků z tanečních, ale asi by to nebyla žádná sláva. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama