Je lepší ucho mít.

Mladík, který se opozdil

22. března 2016 v 13:36 | Annika |  Knihy
Jsou to již léta, co jsem se dozvěděla o existenci Mladíka, který se opozdil a kterého stvořil význačný japonský spisovatel Óe. Tehdy mě dílo, jehož název jsem si ihned zapamatovala, zaujalo a byla odhodlaná si jej přečíst. Že jej však bylo těžké sehnat, počkala jsem si až do letošního léta; do té doby, ve chvílích, kdy se sestra chystala do knihovny, z mých úst mnohokrát zazněla věta: "A až se tam budeš rozhlížet, koukni se mi tam po Mladíkovi!"
V létě se tedy Mladík konečně objevil na mé poličce, že mám ale na ní stabilně obrovskou hromadu půjčených knih, řada na něj přišla až nyní. Vrhla jsem se do jeho četby doslova jako do vodního víru - bylo obtížné se z moci jeho čtivosti vymanit a občas se mi skutečně motala hlava...



Autor: Óe Kenzaburó
Původní název: Okuretekita seinen (遅れてきた青年)
Z japonštiny přeložila a opatřila doslovem: Vlasta Winkelhöferová
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 1978
Počet stran: 394

Název díla je opravdu mimořádně výstižný a motiv sebe jako "mladíka, který se opozdil" se objevuje v úvahách hlavního hrdiny často. Onen hrdina je na počátku knihy chlapec ze zapadlé vísky na Šikoku (prostředí Óeho skutečného děství), důkladně odchovaný druhou světovou válkou a japonskou propagandou. Jeho přáním je vstoupit do armády a položit život za svou japonskou vlast a Jeho Veličenstvo císaře. Je ovšem léto 1945 a válka končí - chlapec však ještě nestihl dospět, aby mohl jít bojovat. Promeškal válku; promeškal šanci splnit své poslání, zkrátka se opozdil. Co teď bude dělat?
V druhé části hoch dospívá v ambiciózního mladého muže, studenta prestižní univerzity. Je však navždy poznamenán svým "opozdilectvím", poválečná společnost není pro takové, jako je on. Mladík a další postavy, které se po jeho boku v příběhu objevují, nám ukazují, jak válka a situace po ní pochroumala životy (nejen) dospívajících lidí.
Na univerzitách začínají bujet agresivní a zároveň trochu naivní levicová hnutí namířená proti konzervativním politikům. Náš mladík se zmítá ode zdi ke zdi jak ve vyhrocené politické situaci v jeho bezprostředním okolí, tak i ve svém osobním životě. Je činorodý a cílevědomý, přesto však sebou často netečně nechává cloumat. Chce světu ukázat svou sílu a zároveň jen sotva přemáhá pocity vlastní slabosti a neužitečnosti. Touží po půvabné, vlídné a laskavé "zlaté ženě", přesto se však místo toho, aby ji hledal, zaplétá do podivného vztahu s dcerou konzervativního politika, která zdaleka nedosahuje jeho ideálu a stejně jako on trpí zběsilostí své doby.

Jak jsem se již přesvědčila u Soukromé záležitosti, první knihy, kterou jsem od Óeho četla, tento autor píše stylem, který na mě svou intenzitou zapůsobil tak, jako málokterý autor. V Soukromé záležitosti se mi dělalo lehce mdlo z atmosféry horka a dusného vzduchu plného nejrůznějších pachů. Tentokrát se panu Óemu povedl ještě husarštější kousek; když jsem četla Mladíka v tramvaji na cestě do školy, v momentě jedné scény obsahující násilí jsem musela předčasně vystoupit, sednout si na lavičku a pořádně se nadýchat čerstvého vzduchu, aby mi přestalo být špatně.
Méně chutných scén jsem přečetla myriády, v pojetí tohoto spisovatele však dokážou i ty méně drsné působit s ohromnou účinností. Podobně naléhavě však působí i jiné obrazy. Nádherně vykreslený je příjezd mladíka vlakem z jeho venkovského rodiště do monstrózního, nikdy nespícího Tokia. Velmi silně popsány jsou také části děje odehrávající se v noci. Mladík se svým bratříčkem vydávající se na lov ryb. Hledání dvou uprchlých vesničanů v temném, divokém lese... Pokud je někdo mistrem jazyka, pak je to právě Óe Kenzaburó.

Přemýšlím, co bych knížce vytknula, ale ač se vždycky u každého díla něco najde, tentokrát mě skutečně nic nenapadá. Jediné, co mě mrzí, je to, že kniha nejde snadno sehnat jak v knihovnách, tak v antikvariátech. Je těžké doporučovat dílo, které je špatně dostupné, a mrzí mě tedy, že se povědomí o něm dá špatně rozšiřovat. Totéž se týká i jiných perel japonské literatury, jakými je například naposledy v této rubrice zmiňovaná a vychvalovaná Cudžiho Letní pevnost či Kawabatův půvabný Hlas hory.

Říkám tedy: pokud někde čirou náhodou natrefíte na tuto nenápadnou knížku v tyrkysovém přebalu: neváhejte, začtěte se, litovat dozajista nebudete!

______________________________
Obálka: Goodreads.com


Annika
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. března 2016 v 16:53 | Reagovat

Líbí se mi, že děláš recenze na takové neznámé knihy, ze kterých se vyklubou takové skvosty :)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 22. března 2016 v 18:22 | Reagovat

Navnadila jsi mě na Murakamiho a teď i na tohohle Japonce. Díky, určitě se po tom v knihovně podívám! :)

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. března 2016 v 15:23 | Reagovat

Jo, podívám se po ní, ale problém je, jak píšeš, rozšířenost a dostupnost, k Murakamimu se dostaneš všude, k Cucuiovi obtížně a k těm dalším, pokud se v tom nepohybuješ, nemáš šanci.
Co se týká japonských knih, které se dotkly druhé světové války z psychologického hlediska, tak snad jenom povídky v knížce Bláznivý drak od Umezakiho

Tak a teď doufám, že jsem nedokomolila ta jména XD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama