Je lepší ucho mít.

Mezi mlýnskými kameny

14. března 2016 v 13:43 | Annika |  (Ne)malé radosti
V pondělí se začaly dít věci. V úterý a ve středu přišla fáze zdánlivého klidu na povrchu a naléhavého bublání u dna. Ve čtvrtek mohutné vzkypění. V pátek, v sobotu a v neděli úklid nadělaného nepořádku. A dneškem počínaje se mašinérie rozjíždí zase.
Jinými slovy, pokouším se vlivem podivných okolností poměrně na poslední chvíli zařídit si roční výjezd do Japonska a připravit si pro to co nejlepší podmínky. A v tomto duchu se nesl celý minulý týden a ten, co právě začíná, bude podobný. Věřím však, že tentokrát se bude skvět v pozitivnějších barvách.


1. První radostí tohoto specifického týdne bylo to, že jsem (nejenom!) pro své hysterické konání měla dostatek času a prostoru. Z nejrůznějších důvodů mi totiž poodpadala více než polovina vyučovacích hodin.
Tato radost je naprosto klíčová. Nebýt jí, asi bych neprožila tři radosti následující.

2. Konečně se mi podařilo vyhradit si chvilku na pořádnější tvoření. Pustila jsem se do přešívání staré škaredé kabelky. S výsledkem jsem spokojená; myslím si, že je možné, že se zde časem objeví článek na toto téma.

3. Rozečetla jsem novou knížku, která je - jak jinak - od japonského autora, tentokrát od Óeho. Jmenuje se Mladík, který se opozdil. Má očekávání byla různorodá - rozhodně jsem však nepředpokládala, že mě kniha bude bavit a že mi bude připadat strhující. To se ale kupodivu nakonec stalo. Mladíka nyní intenzivně hltám a jsem zvědavá na každou další stránku.

4. Též se mi podařilo najít si čas na ukuchtění odměny za odvedení dostačujícího výkonu v rámci zlepšování a udržování fyzické kondice za měsíc únor. Odměna byla - jak jinak - prudce nezdravá, ale zato velmi dobrá. Kombinace marcipánu a čaje mačča se ukázala být až nečekaně chutná.

5. To vše se dělo počátkem týdne, čtvrtek a pátek, kdy jsem sháněla podklady pro žádost o jedno stipendium, probíhaly poněkud frustrujícím způsobem. O to větší radost pak přišla v momentě, kdy jsem odevzdala všechny formuláře, které se dané záležitosti týkaly, a se skoro až podivně lehkým srdcem se vydala ze školy domů...

6. Pocit lehkosti však poměrně brzy zmizel a nepříjemné svírání se z jakéhosi důvodu ještě toho dne vrátilo. Když jsem toho večera seděla s milým ve vlaku a mířila do jeho rodného města prožít odpočinkový víkend, vlastně jsem z toho vůbec neměla radost. Ač jsou i mnohem větší stresy v životě lidském, můj organismus, který vůbec není zvyklý na duševní vypětí, tuto konfrontaci se světem dospělých zkrátka těžce nezvládl.
Víkend probíhal příjemně, přesto jsem ale neustále měla pocit, že jsem těsně stažená v korzetu. Po většinu času se mi pocity nepohody dařilo potlačovat, občas však vypluly napovrch v podobě nepřátelskosti a odporu vůči okolnímu světu, hlavně však vůči milému, který měl tu smůlu, že mi byl po většinu času nablízku.
Oč víc jsem si to uvědomovala, o to víc mě to bolelo a nevěděla jsem si se sebou rady. Připadala jsem si ohavná a úpěnlivě toužila po možnosti utéct domů, abych nespáchala nějakou nevratnou škodu.
Nakonec však k zahnání chmur stačilo nečekaně málo, a to náhodná návštěva dětského hřiště. Jedna jízda na "lanovce" a pár zhoupnutí na houpačce způsobila přímo kolosální zvrat a po zbytek dne jsem se již zase cítila ve své kůži.
Bral by Petr Pan do své říše i holčičky, kterým je už dvacet dva?

7. Co mé víkendové iracionální rozpoložení rovněž průběžně zlepšovalo, byl mimořádně kvalitní spánek. Při návštěvě milého rodného města pokaždé spávám na tvrdé zemi a bývá mi zima. Bylo tomu tak i tentokrát - i přesto však se mi tak nádherně nespalo už pořádně dlouho...

※ ※ ※

...dnes bez otázek...


Annika
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 14. března 2016 v 16:35 | Reagovat

taky jsem uklízela :-)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 14. března 2016 v 17:15 | Reagovat

No, duševní vypětí je hrozná věc. To odpadání školy je bezva, mně teď v pondělí odpadají poslední tři hodiny (takže jsem ve škole do půl druhé místo do čtyř), což je fakt super. Zrovna dneska bylo hezky, tak jsem toho využila a prošla jsem se. :)
Na článek o kabelce se těším a taky jsem zvědavá, jestli bude nějaká recenze na Mladíka. :)
Nezdravý odměny jsou nejlepší a vyspat ze z přemíry starostí všechno vyřeší. :)
Doufám, že ti to Japonsko vyjde! Sice by byla škoda nevidět tě celý rok (jistě bych nebyla smutná jen já :)), ale věřím, že bys o sobě určitě dala vědět a hlavně, že by to pro tebe bylo  to pravé a moc bych ti to přála. :) Koneckonců, snem každého japanologa je Japonsko, no ne? :) Třeba tam načerpáš mraky inspirace na haiku. :)

Budu držet palce a měj se moc hezky, hlavně no stress. :)

3 womm womm | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 0:06 | Reagovat

Snáď všetko dopadlo podľa predstáv nakoniec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama