Je lepší ucho mít.

Březen 2016

A první jarní květ si vyšel na výlet

29. března 2016 v 14:35 | Annika |  (Ne)malé radosti
Konečně za oknem vypuklo něco, co se podobá jaru. Sluníčko příjemně šimrá na zimou vysušených tvářích a kuchyň je plná sladkostí zbylých z Velikonoc.
Byly to krásné dva týdny. Příjemné pocity, které se ve mně probouzely, se postupně s každým dnem stupňovaly. Když jsem v neděli v noci ospalá usínala na gauči v obýváku u milého babičky, uvědomila jsem si, jak moc šťastná jsem v posledních dnech byla. I přesto jsem se však nakonec rozhodla sepsat radostí dvanáct a ne čtrnáct. Některé by se daly rozkouskovat do více, nač to však dělat, když mě potěšily jako celek?
O to víc, mám na tebe, čtenáři, na konci článku otázek :-)

Mladík, který se opozdil

22. března 2016 v 13:36 | Annika |  Knihy
Jsou to již léta, co jsem se dozvěděla o existenci Mladíka, který se opozdil a kterého stvořil význačný japonský spisovatel Óe. Tehdy mě dílo, jehož název jsem si ihned zapamatovala, zaujalo a byla odhodlaná si jej přečíst. Že jej však bylo těžké sehnat, počkala jsem si až do letošního léta; do té doby, ve chvílích, kdy se sestra chystala do knihovny, z mých úst mnohokrát zazněla věta: "A až se tam budeš rozhlížet, koukni se mi tam po Mladíkovi!"
V létě se tedy Mladík konečně objevil na mé poličce, že mám ale na ní stabilně obrovskou hromadu půjčených knih, řada na něj přišla až nyní. Vrhla jsem se do jeho četby doslova jako do vodního víru - bylo obtížné se z moci jeho čtivosti vymanit a občas se mi skutečně motala hlava...

Mezi mlýnskými kameny

14. března 2016 v 13:43 | Annika |  (Ne)malé radosti
V pondělí se začaly dít věci. V úterý a ve středu přišla fáze zdánlivého klidu na povrchu a naléhavého bublání u dna. Ve čtvrtek mohutné vzkypění. V pátek, v sobotu a v neděli úklid nadělaného nepořádku. A dneškem počínaje se mašinérie rozjíždí zase.
Jinými slovy, pokouším se vlivem podivných okolností poměrně na poslední chvíli zařídit si roční výjezd do Japonska a připravit si pro to co nejlepší podmínky. A v tomto duchu se nesl celý minulý týden a ten, co právě začíná, bude podobný. Věřím však, že tentokrát se bude skvět v pozitivnějších barvách.

Tentokrát čtrnáct

7. března 2016 v 10:14 | Annika |  (Ne)malé radosti
Poslední dva týdny uplynuly jak voda. Skoro každý den byl nabitý aktivitou, ani jsem si nenašla čas na čtení, na korálky, a tím pádem ani na psaní článků. Už dlouho chystám sepsat článek do tvořivé rubriky; "valentýnský" náhrdelník, který jsem však chtěla prezentovat, se mi kvůli nešťastné kombinaci nekvalitního komponentu a hrubšího zacházení poničil. Dosud jsem neměla čas jej opravit a znovu nafotit. Stejně tak se už drahný čas těším na přešití jedné kabelky - ale ten zmetek čas...
Měla jsem možnost vybít své rukodělné touhy na roztržené podšívce kabátu, upadlém knoflíku či párající se kapse na košili. Příjemné zahřátí u srdce z opraveného nedostatku se však zdaleka nedá srovnat s výbuchy nadšení, když v rozpíchaných a odřených prstech držím něco úplně nově vytvořeného.