Je lepší ucho mít.

Tak to spusťme

14. února 2016 v 20:40 | Annika |  (Ne)malé radosti
Mezi lety 2013 a 2014 jsem na starém blogu úspěšně plnila projekt (Ne)malé radosti. Tehdy mě to velmi bavilo. Občas jednotlivé týdny radostí jen překypovaly, jindy naopak bylo najít sedm šťastných chvil nadlidským úkolem. Přesto jsem to ale zvládla a jako odměna mi na památku zůstalo cosi jako deník zachycující, co mě v roce 2013 a 14 naplňovalo příjemnými pocity.
Ač to možná není zrovna nepřitažlivější čtení a časy největší slávy tohoto projektu již pominuly, letos jsem se odhodlala to zkusit zase. Lákala mě představa srovnat to, co mě těšilo jako čerstvou prvačku na výšce, a co mě těší nyní. Od té doby se tolik věcí změnilo! Jsem si jistá, že bude těžké nebýt jednotvárná, mám však pocit, že už dlouho jsem se nepostavila žádné výzvě. Tak tedy hurá do toho!


1. Pondělí bylo dobré samo o sobě. To ráno jsem se probudila a mou první myšlenkou bylo, že se cítím zekkóčó. Tohle slovíčko jsem v mladších letech pochytila z anime Hetalia a znamená "ve špičkové formě". Po dlouhé době zároveň zdravá, šťastná i plná energie. (Vydrželo mi to jen ten jeden den, druhý den jsem pro jistotu opět onemocněla, to sem však v tuto chvíli nepatří.)
Ten den se v jedné pražské čajovně konal deskoherní sraz, na který jsem se už několik dní zpátky velmi těšila. Na znamení své zekkóčó nálady jsem uvolnila drdol a poprvé v novém roce vyrazila na veřejnost s rozpuštěnými vlasy. Sehráli jsme několik zajímavých partií rozličných her. V ani jedné z nich se mi nepodařilo zvítězit, nemám však ve zvyku nechat si kazit náladu herními neúspěchy. Hlavní je, že ve společnosti plynula příjemná zábava, a to i přes řetězec nepříjemných nedorozumění, který toho večera vznikl mezi námi, čajovnou a jinou deskoherní partou.

2. Vypravila jsem se na svou první lekci zpěvu! Svěřila jsem svůj hlas do péče sympatické, a zdá se, že i schopné milého kamarádky. Tento týden jsme se poprvé sešly, aby mi pomohla rozvíjet mou dosud naprosto nepěstěnou pěveckou techniku, kterou jako nadšená sboristka (a milá akčního zpěváka) potřebuji zlepšit jako sůl.
Lekce uběhla nesmírně rychle a ani na okamžik jsem nepocítila pocit bezmoci a chuť utéct domů, který mě, většinou korunovaný slzami, pravidelně provázel na hodinách hlasové výchovy za časů působení v dětském sboru. Milého kamarádka se mnou cvičila dýchání, správný způsob, jak tvořit tón, a došlo i na trénování jednoho pěkného renesančního dílka (zde odkaz na youtube). Na příští hodinu se těším a doufám, že pro mou mistrovou nebudu příliš natvrdlou učenkou.

3. Nevyspalá jsem se v brzkých ranních hodinách vypravila na zubařské křeslo, kde mi blonďatá zubařka se silným moravským přízvukem spravila poslední ze zkažených zubů. Tentokrát to byla oproti minulému sezení celkem hračka. Z křesla jsem seskočila s velmi povznášejícím pocitem, že teď už mi snad konečně v chrupu žádný zmetek kaz nehlodá...

4. Baví mě prsty zajíždět do náprsní kapsy na košili mého milého. Dosud jsem ji téměř pokaždé našla prázdnou, občas jsem objevila zmačkaný papírový kapesník či své vlastní plato s léky, které jsem tam dopředu narafičila, abych jej později našla a měla falešnou radost, že tam konečně není to nudné prázdno.
V pátek, když jsem se s mužem sešla, jsem si hned na první pohled všimla, že z kapsičky jeho černé košile cosi čouhá. Okamžitě jsem zašmátrala, nahmatala igelitový sáček a nejprve pocítila zklamání, že to je zase jen nějaký odpadek. Tentokrát se mi však konečně splnilo přání. V pytlíku na mě čekal zázvor, abych si mohla vařit čaj proti nachlazení. Samotný zázvor mi udělal radost - ovšem snad ještě větší způsob, jakým mi byl darován.

5. Téhož dne se v mé hlavě zrodil nový tvůrčí plán, vypravila jsem se do korálkárny a hned po návratu si vyrobila nový náhrdelník. V blízké době se zde určitě objeví článek, kde jej představím, nyní pouze prozradím, že je sladěný do mé oblíbené vínově červené barvy.

6. Podařená krmě kuchařku-začátečnici zaručeně rozjaří. Tentokrát to byla hrášková polévka s mátou. Vyšla velmi jemně a svěže. Stejně tak se vyvedlo i nedělní pečení, muffiny s vlašskými ořechy a javorovým sirupem dopadly parádně.

7. Poslední radostí je, že mé nachlazení mělo velice mírný průběh a netrápilo mě dlouho. Modlím se, aby to byla do začátku podzimu poslední nemoc.

※ ※ ※

A co ty, čtenáři?
Baví tě deskové hry?
Líbí se ti píseň zmíněná v odstavci o hodině zpěvu?
Jak bojuješ proti nachlazení?


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 15. února 2016 v 18:48 | Reagovat

Jsem na tebe hrdá, že ses do toho pustila. Já už si raději nedávala závazek každý týden, ale prostě když nashromáždím dostatek radostí, podělím se. Jak to tedy budeš dělat ty? :)
Jelikož jsem všechny tvé minulé články z téhle rubriky četla, těším se na porovnávání tvého života. :D A s těmihle radostmi sis podle mě poradila skvěle, vůbec to není jen nemocnění a tvá drahá polovička, i když se zde obojí objevilo. :D :) A teda, ten dárek, to by mi taky udělalo radost. :)
Deskové hry mám ráda, třeba Česko, Český film, Aktivity nebo Scrabble. Ale ono i staré dobré Člověče, nezlob se stačí, když na to přijde. :D A písnička se mi líbí! :)

2 Luné Luné | Web | 15. února 2016 v 22:45 | Reagovat

Kouzelné, že se (ne)malé radosti drží tolik let..ale ta čtvrtá mě skutečně okouzlila :)

3 Annika Annika | 2. března 2016 v 20:50 | Reagovat

[1]: Asi to taky nebudu praktikovat každý týden - už teď jsem to porušila :-D O to větší bude příští nálož :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama