Je lepší ucho mít.

Leden 2016

Antibiotické blues

22. ledna 2016 v 21:47 | Annika |  Dopisy pro nikoho
1+2x2+3x1+1 = B-P
Můj milý Juliáne,
zdravím tě opět po dlouhém čase. Posledně jsem ti poslala dva dopisy, v jednomž z nich jsem plakala nad tím, že nezvládám svou roli třeťačky (což mě v současnu již netrápí), a v druhémž si rvala kadeře nad tím, že jistá osoba jménem jistý muž objevila tento blog (což mi také už dávno žíly netrhá). Ani dnes to nebude zrovna rozjuchané povídání. (Pokud však budu pokračovat v dosavadním trendu, snad by i toto trápení mohlo brzy vyvanout...)

Tři

11. ledna 2016 v 18:03 | Annika |  Třeskuté tvoření
1. Na konci října jsem dostala nečekaný dárek. Zrcátko. Pěkné, nablýskané, elegantní. Akorát tak, aby se mi někde v batohu poničilo, napadlo mě okamžitě. A že jsem něco takového nechtěla dopustit, rozhodla jsem se vytvořit na něj obal.

2. V prosinci jsem se po dlouhé době pustila do drhání náramku pro někoho jiného, než jsem já samotná. Konkrétně pro spolužačku, která touto dobou studuje v dalekém Japonsku. Náramek jsem jí chtěla poslat jako vánoční dárek - obávám se ale, že jsem ho poslala příliš pozdě. Možná je touhle dobou ještě někde na cestě. A vzhledem k podivnostem na poště možná ani nedošel.

3. Po Vánocích jsem našla tři tatínkovy staré košile rozstříhané na kusy, aby posloužily jako hadříky pro nejrůznější použití. Okamžitě jsem jich většinu zabavila. Tolik skvostného materiálu na látkové kytičky!
Dlouho jsem neváhala a hned se do jedné pustila.

Letní pevnost

8. ledna 2016 v 10:53 | Annika |  Knihy
Jako osoba snažící se šířit povědomí o japonské literatuře mezi české čtenáře jsem si myslela, že mám v českých překladech celkem ucházející přehled. Ukázalo se však, že v něm jsou výrazné trhliny.
Nedávno jsem seděla na návštěvě v obývacím pokoji, těkala očima okolo sebe, a jak jsem zamířila pohledem na svazky v tamní knihovničce, zrak mi okamžitě padl na postarší fialovou knížku s podezřele japonsky znějícím jménem autora - Cudži Kunio. Byla jsem velmi překvapená, neboť jsem o tomto autorovi nikdy neslyšela - natož o tom, že by jej někdo překládal do češtiny!
Ač to je vrcholně nespolečenské, začetla jsem se do knihy již během návštěvy. Hostitelka mi ji pak zapůjčila domů a já četla a četla a četla...