Je lepší ucho mít.

Klíč

3. prosince 2015 v 10:47 | Annika |  Knihy
Jsem ve svém okolí známá tím, jak horlivě se snažím propagovat japonskou literaturu u nejapanologů a nejapanofilů. Bohužel je však nutno říct, že mi to příliš nejde. Otázka je, zda je to mými pravděpodobně chabými přesvědčovacími schopnostmi, či japonskou literaturou samou o sobě.
Jednu oběť jsem si však pro svou misionářskou činnost našla, a tou je můj milý. Tanizakiho Klíč jsem mu více méně vnutila k četbě a při té příležitosti si jej sama rovnou přečetla podruhé, abych s ním posléze mohla o knize diskutovat.


Autor: Tanizaki Džun'ičiró
Původní název: Kagi
Z japonštiny přeložila a doslov napsala: Vlasta Winkelhöferová
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2011
Počet stran: 152

Klíč k manželským "tajemstvím"
Kniha se točí kolem dvou postav, stárnoucího manžela a jeho o jedenáct let mladší ženy. Jako manželé spolu poměrně harmonicky žijí již po dlouhý čas, přesto si však v jedné věci naprosto nesednou, a to v otázce sexuality.
Začíná nový rok a manželé si začínají psát deníky. Oba tuší, že ten druhý si v jejich deníku potají čte, čímž vznikají zajímavé a leckdy komické situace, přerůstající v čím dál podivnější propletenec dění...

Úplně první dojem
Jako obvykle na mě ze všeho nejdříve zapůsobila obálka. V minulém článku o Murakamiho Cukuru Tazakim jsem vzhled knihy vychvalovala. Zde však takto činit rozhodně nemohu.
Musím uznat, že slečna na obálce mi připadá pěkná, to ne že ne. Myslím si ale, že tam nemá co dělat. Fotografie polonahé ženy dělá dojem lacinosti - a Klíč podle mě lacinou literaturou není. Možná takováto obálka dovede upoutat - což mi jako misionářce japonské literatury hraje do karet - nemám ale ráda takovouto prvoplánovou snahu nalákat.

Následné, již ne vizuální pocity
Do této knihy se čtenář velmi snadno začte. Zhruba do poloviny má dílo spád, děj je šťavnatý a člověk je zvědavý, v co se to všechno vyvrbí. Právě přibližně v polovině však po dramatickém zvratu dochází k útlumu. Čtenář však tuší, že se určitě ještě něco pořádného přihodí - a má pravdu, celá kniha, zpočátku lehká a hravá, nakonec čím dál více přerůstá do absurdity, až znepokojivě vyvrcholí; ani na konci se však její počáteční laškovnost nevytrácí.

Tanizaki si s příběhem a postavami skutečně vyhrál a i po druhém přečtení mě toto jeho dílo - právě po tom druhém přečtení snad i ještě víc - zanechalo v úvahách a dumání.
Pravda, nenadchlo mě úplně vše - například na mě jako na ženu při čtení v jednom kuse dýchal pocit, že manželka z knihy je postava vytvořená autorem - mužem. Něco z jejích zápisků na mě působilo trochu divně, řekněme "nežensky", skoro až násilně. Zápisky manžela mi připadaly věrohodnější a přirozeněji vyznívající.
Těžko ale říct, jak by na to nahlížela jiná žena, případně, co by si myslel muž...

Kniha však je zároveň i zajímavým okénkem do historie každodennosti - děj se odehrává v době, kdy do tradičního japonského života více a více pronikají věci ze západu, mísí se a vytváří zvláštní fúzi. Čtenáři, kterého přitahuje toto téma, bych určitě doporučila Sestry Makiokovy, Tanizakiho nejslavnější a vrcholné dílo.

Klíč patří k mým oblíbeným Tanizakiho dílům. Bavila jsem se dobře jak u prvního, tak i u druhého přečtení. U druhého možná dokonce i více. Ač působí tématem spíše žertovně, možná by někdo použil výraz "poklesle", nepovažuji jej za dílo povrchní, které čtenáře pouze pobaví a nepřinese mu žádné podněty k přemýšlení.

A co se týče oné vedlejší, misionářské roviny: myslím, že toto dílo bylo celkem dobrá volba.

Hodnocení: 9/10

____________________
Obálka: kosmas.cz


Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. prosince 2015 v 13:04 | Reagovat

Misionářkou být chceš. :) Obálka fakt působí mrzce.

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 15:43 | Reagovat

Já si myslím, že rozhodně nejsi špatný misionář japonské literatury. :) Díky tobě jsem se pustila už do čtyř Murakamiho knížek a rozhodně nemíním přestat. :) K dalším autorům jsem se, pravda, zatím nedostala, není to má čtenářská priorita, nicméně Klíč si přidám na ten pomyslný seznam a kdybych náhodou neměla co číst, můžu zajít do knihovny, že ano.
Ale souhlasím, že taky nemám ráda tyhle levné obálky. Obecně nesnáším, když obálka absolutně nesouvisí s dílem. Proto jsou asi nejlepší jen nějaké symboly, barvy, vzory. Ale ne lehce erotické fotky. :D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 19:19 | Reagovat

Vypadá to opravdu lákavě, alespoň podle tvého popisu :) Ještě jsem zatím nic japonského nečetla, pokud se nepočítá jeden díl mangy :D

4 KatkaS KatkaS | Web | 30. prosince 2015 v 8:45 | Reagovat

Díky za knižní tip. :-)

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 10. ledna 2016 v 18:03 | Reagovat

Téma mi připadá skoro vážné, takže ve mně zvědavost probouzí i ta skutečnost, že říkáš, že se jedná spíš o žertovnou záležitost.
Docela by mě zajímalo, jak se o líbilo Tvému příteli. Já toho svého nedokážu dokopat ani k beletrii obecně, pořád čte něco o elektrotechnice... snad se to aspoň bude v životě hodit :D

6 Annika Annika | Web | 11. ledna 2016 v 10:13 | Reagovat

[5]: Příteli se to docela líbilo. Zpočátku vypadal nadšeně, pak jej ale zklamal konec, pokud se nepletu.

Přeji hodně štěstí v kopání a dokopávání! :-) Zkus příště Klíč! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama