Je lepší ucho mít.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

1. listopadu 2015 v 12:31 | Annika |  Knihy
Nastal čas oživit knižní rubriku. Neuvědomuji si žádný rozumný důvod, proč uhynula. Od přečtení Snové ženy, jejíž recenze je v ní posledním článkem, uplynulo již více než rok a já od té doby přečetla přes šedesát dalších knížek, z nichž kolem deseti je od japonských autorů, kterými jsem se zde hlavně chtěla zabývat.
Prostě se mi o knihách psát nechtělo.
Když jsem však v knihovně náhodou ulovila nedávno vydaného Cukuru Tazakiho a přečetla si jeho příběh, zase mě přepadla chuť se - alespoň dočasně, pokud ne dlouhodobě - ke knižní rubrice vrátit.


Autor: Murakami Haruki
Původní název: Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši
Z japonštiny přeložil a doslov napsal: Tomáš Jurkovič
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2015
Počet stran: 280

(Ne)obyčejný hlavní hrdina
Cukuru Tazaki je takový, jak to bývá u Murakamiho protagonistů obvyklé. Muž mezi třicítkou a čtyřicítkou, který se nemá špatně, ale cítí se být nevýrazným a prázdným. Je trochu osamělý, což mu nijak obzvlášť nevadí, a svobodný; s ženami dosud měl pouze krátké známosti. Nyní však poznal Saru, která z jeho charakteru a chování vycítila, že v sobě nese trauma z minulosti, které jej tíží, ač si to samotný Cukuru neuvědomuje, neboť tuto dávnou ránu považuje za zahojenou.
Cukuru byl ve svých středoškolských a raných vysokoškolských letech členem podivuhodně harmonické a nerozlučné pětičlenné party. Jednoho dne se však jeho přátelé z neznámého důvodu rozhodli, že už s ním nechtějí mít nic společného a Cukurua z party vyhodili, aniž by mu sdělili proč. Onen důvod už se pak otřesený Cukuru nikdy nepokoušel zjišťovat.
Teď však, když je Cukuru šestatřicetiletým dospělým, se s pomocí Sary po šestnácti letech odloučení vydává pátrat po svých dávných kamarádech, aby zjistil, co přesně je vlastně v minulosti rozdělilo.

Proč je Cukuru bezbarvý? Samozřejmě tento pojem obsahuje jeho pocity vlastní prázdnoty, konkrétně toto slovo však k sobě vztahuje proto, že v jeho staré partě měli všichni ostatní ve svých příjmeních znak znamenající nějakou barvu. Říkali si podle nich Aka, Ao, Širo a Kuro (červená, modrá, bílá a černá) - jen Cukuru byl Cukuru, protože ve svém jméně žádnou barvu neměl. Navíc Cukuru považoval své kamarády za výrazné a zajímavé osobnosti, zatímco sebe viděl jako obyčejného, ničím neupoutávajícího člověka.
I Cukuruův pozdější kamarád Haida, se kterým se seznámil poté, co jej parta opustila, a přátelství s nímž rovněž skončilo zvláštně, měl ve svém jméně barvu, tentokrát šedou. Cukuru má proto pocit, že lidé s "barevnými jmény", jsou jakýmsi jeho prokletím.

Paleta dojmů
V souvislosti s předchozím odstavcem bych určitě nejprve vypíchla to, co mě koneckonců upoutalo ještě před přečtením anotace, a to obálka, která mi připadá velmi pěkně vyvedená.

Cukuru mě jako postava nijak zvlášť nenadchnul. Zaujala mě jeho neobvyklá záliba v železničních stanicích, jinak mi ale skutečně přišel bezbarvý. Velice mi připomínal hrdiny z jiných murakamiovek - Hadžimeho z Na jih od hranic, na západ od slunce, Tórua z Norského dřeva, a tak podobně. Jako Murakamiho fanynka jsem byla spokojená - jako čtenářka obecně jsem ale doufala v trochu víc.
Sara mi rovněž nepřipadala v rámci Murakamiho díla ničím výjimečná. Tajemná žena podobná například Šimamoto z Na jih od hranic, na západ od slunce. I u ní jsem byla zároveň spokojená i neuspokojená.
Jako nejzajímavější postavy mi připadali rozhodně "barevní" Cukuruovi přátelé. Intelektuál Aka, hromotluk Ao, křehká Širo, energická Kuro - a z trochu jiného soudku i tajemný Haida. Když se je Cukuru vydal hledat, stránky jsem doslova hltala.


Ferenc Liszt - Le mal du pays; tato skladba je v příběhu důležitou kulisou

Murakamiho jednoduchý styl s častými zajímavými zamyšleními se mi velmi dobře čte. Baví mě úvahy postav, baví mě jejich pocity, baví mě i erotické scény. Proto mě zamrzely občasné chyby v českém vydání, které mě při četbě rušily. Postřehla jsem jednu hrubku, mnoho překlepů a v jednom momentě dokonce záměnu jmen, z chudáka Aky se stal najednou Ao. (A to mi možná ještě leccos uteklo ve víru čtenářského zápalu.) Přirozeně, málokterá kniha je dokonalá; přišlo mi ale, že v jiných Murakamiho překladech těchto nešvarů rozhodně bylo méně.

Příběh se mi líbil. Jako obvykle byl prodchnutý jistým záhadnem a fantastickým tajemnem, pro autora příznačným. Četla jsem se zájmem od začátku až do konce. Některé věci však zůstaly naprosto nevyřešeny, což je zde správné, v jednom konkrétním případě, který nebudu prozrazovat, abych nespoilerovala, mě to však nesmírně frustruje. Zároveň však o těchto záležitostech alespoň tím pádem mohu hloubat a přemítat, a prožívat tak děj dál, ačkoliv už skončil.

Sečteno a podtrženo, Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je román, který potěší každého milovníka Murakamiho knížek. Pokud by zaujal čtenáře, který od tohoto autora ještě nic nečetl, dozajista by se mu líbila i další autorova próza. Řekla bych, že jde o povedené dílo, které však zároveň nijak nad ostatními Murakamiho knihami nevyniká.

Hodnocení: 8/10

____________________
Obálka: bux.cz


Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 1. listopadu 2015 v 13:00 | Reagovat

Všecko na jedno brdo, avšak pohodová záležitost.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. listopadu 2015 v 17:01 | Reagovat

Obsah knihy vypadá zajímavě, několikrát jsem se s ní už setkala, ale ještě ji nepřečetla...

3 Trinity Estridge Trinity Estridge | Web | 1. listopadu 2015 v 18:13 | Reagovat

Cukuru Tazakiho jsem četla a musím říct, že ačkoliv nejsem moc velký fanoušek Murakamiho (líbil se mi jen Afterdark a Spánek), tahle knížka se mi líbila moc. Myslím, že záměna Aky a Ao...a? (Bože, to skloňování! :D) je věcí jen překladu, protože jsem knihu četla v angličtině a tam to, myslím, nebylo, ale je pravda, že jsem hrozný ignorant, takže je možné, že jsem si toho opravdu jednoduše nevšimla. :-)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 19:13 | Reagovat

Je dobře, že ses ke knižní rubrice vrátila. :) Ale rozumím, taky se mi nechtělo psát o knížkách a asi už se mi ten elán psát o všem přečteném jen tak nevrátí. :)
O téhle knížce samozřejmě vím, ale zatím jsem po ní nijak nepátrala. Nemyslím si, že by se mi nelíbila, jen je tolik jiného čtiva, že netuším, kdy přijde čas na Murakamiho. Až přijde, asi si opět přečtu Norské dřevo, konečně knížku vlastním. A pak snad někdy i Cukuru Tazakiho. :)

5 KatkaS KatkaS | Web | 21. listopadu 2015 v 5:39 | Reagovat

Murakamiho jsem zkoušela číst jen jednou, ale nějak mi nesednul, možná i kvůli nadměrným očekáváním. Tak možná bych mu s touhle kratičkou knížkou mohla dát druhou šanci. :-)

6 Myšák Myšák | Web | 27. dubna 2016 v 10:55 | Reagovat

Tak Cukuruho jsem četla taky, ale zrovna tolik mě nedojal. Považuji to spíše za slabší dílo oproti Podivné knihovně nebo třeba Afterdark. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama