Je lepší ucho mít.

Listopad 2015

Haiku (říjen / listopad 2015)

30. listopadu 2015 v 14:01 | Annika |  Poetické pokusy
Měkké, kulaté
kontratenorové "ýýý"
- vada v motoru

V šípcích na skalách
zadumaně hledí v dál
čimický hipster.

Prázdná učebna
- z čalounění sedaček
čpí chlípný odér.

Pramínky vody
kanou jak náušnice
z Buddhových uší.


Annika

Kobylky a mák

12. listopadu 2015 v 19:59 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Hop a skok, rychle skoč, kobylko ty krásná.
Kde jsou, Juliáne, ty růžové časy, kdy byla japonština brnkačka?
Kdy jsem na hodinách četby četla přitroublé články o ničem? Nyní se vše, co čtu a překládám, točí kolem pojmu kaiša. "Firma." Je to důležité. Ale je to taky pěkně nepříjemné.
Kde jsou dny naplněné radovánkami ve formě obyčejných jednoduchých partikulí? Zkus si to vyslovit nahlas. Složené partikule. Nemrazí tě z toho v zádech?
Složené partikule mě pravda trápily už v druháku, teď, když vypukl třetí ročník, mě však doslova zaplavily.
Projít třeťákem s grácií se mi zatím jeví jako úkol skutečně nadlidský.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování

1. listopadu 2015 v 12:31 | Annika |  Knihy
Nastal čas oživit knižní rubriku. Neuvědomuji si žádný rozumný důvod, proč uhynula. Od přečtení Snové ženy, jejíž recenze je v ní posledním článkem, uplynulo již více než rok a já od té doby přečetla přes šedesát dalších knížek, z nichž kolem deseti je od japonských autorů, kterými jsem se zde hlavně chtěla zabývat.
Prostě se mi o knihách psát nechtělo.
Když jsem však v knihovně náhodou ulovila nedávno vydaného Cukuru Tazakiho a přečetla si jeho příběh, zase mě přepadla chuť se - alespoň dočasně, pokud ne dlouhodobě - ke knižní rubrice vrátit.