Je lepší ucho mít.

Říjen 2015

Po stopách neznámé modři

30. října 2015 v 18:15 | Annika |  Třeskuté tvoření
Na stěně jednoho pokoje v bytě jistého muže visel čínský amulet v podobě mince na červené šňůrce a s červenými třásněmi. Visel tam při mé první návštěvě a visel tam nesporně už i před mou první návštěvou. Vypadal podobně jako ten na fotografii vlevo.
Při každém pobytu v tomto pokoji jsem jej bezmyšlenkovitě pozorovala. Nikdy jsem o něm nemluvila a ani muž o něm nemluvil; amulet poklidně visel na zdi a pokoj žil svým životem. Až o jednom víkendu na něj z jakéhosi důvodu přišla řeč.

A o tomtéž víkendu se mi onen amulet nedlouho po rozmluvě, která se jej týkala, podařilo nešťastnou náhodou zničit.

V mužově nepřítomnosti jsem jej vzala do rukou, vypískla své typické "jů, znaky!" a najednou, naprosto zničehonic z něj odpadly třásně. Hrozně jsem se polekala a zděšeně muži sdělila, co se přihodilo. K mé úlevě se však nezlobil, zacuchané třásně vyhodil a řekl mi, ať si zbytek odnesu a přetvořím jej v něco jiného...

Černá, bílá, červená!

24. října 2015 v 14:06 | Annika |  Třeskuté tvoření
Poté, co jsem v dubnu dokončila náhrdelník s poetickým názvem "Saužení lásky", jsem se téměř okamžitě vrhla do dalšího drhání. Nastříhala jsem si několik bílých, černých a rudých bavlnek a pustila se tentokrát pro změnu do náramku. Vzor byl trochu obtížný, neobešla jsem se bez všude nošeného papíru s návodem. Až úplně ke konci jsem postup konečně dostala do hlavy.

Práci na druhém ze dvou v tomto článku představovaných náramků jsem započala v září. Použila jsem stejné bavlnky jako u prvního a ještě k nim navíc jako experiment přidala lososově růžovou.