Je lepší ucho mít.

La Bayadère

18. září 2015 v 10:20 | Annika |  Divadlo a hudba
Pouhé dva dny poté, co jsem ve Stavovském divadle zhlédla drobátko bláznivou Kouzelnou flétnu, jsem se vypravila do Státní opery na balet. Tentokrát sama. Bajadéra nikoho z mých blízkých nezajímala, a tak jsem si koupila lístek jen pro sebe, protože mě upoutala krásná orientální slečna na plakátu.
U Kouzelné flétny jsem si zhruba pamatovala, co v ní jsou za postavy, že ji složil Mozart, kterého řadíme do období klasicismu a že děj je pohádkový. U Bajadéry jsem však netušila ani jaké uvidím postavy, ani kdo ji složil a v jaké době žil - a už vůbec jsem nevěděla, o čem by tak mohla být. Netroufala jsem si ani hádat, co znamená ten název. Zkrátka - vyrazila jsem do Státní opery úplně naslepo...


Plně jsem se spolehla na program, že mi všechno objasní. A objasnil - dočetla jsem se, že hudbu složil Ludwig Minkus, rakousko-ruský skladatel z přelomu 19. a 20. století. V této době byla Evropa fascinována vzdálenými asijskými kulturami a vytvářela si o nich nejrůznější zidealizované představy. Mezi díla inspirovaná exotickými krajinami patří třeba slavná Pucciniho opera Madama Butterfly, odehrávající se v Japonsku. Bajadéra je rovněž podobným počinem - odehrává se v Indii - v romantické Indii, ve které vládnou bohatí rádžové a kde v tajemných himalájských chrámech krásné kněžky konají své obřady plné tance.

Solor a Nikia spolu vyrůstali jako děti a byli si nesmírně blízcí - avšak on je princ, zatímco ona pouhou dcerou služebné. Královna se proto z obav, aby se do sebe časem nezamilovali, rozhodne děvčátko odstranit z paláce. Nikia se tedy stane bajadérou - tančící kněžkou, která chodí zahalená v závoji a její tvář nesmí žádný muž vidět.
Plány Solorovy matky však nevycházejí - když obě děti dospějí, podaří se jim znovu setkat. Solor Nikii přísahá lásku a chce, aby s ním utekla z chrámu, k čemuž ona nenachází odvahu. Do Nikie je však rovněž zamilovaný i velekněz chrámu a ještě ke všemu Solor neví, že pro něj jeho matka chystá sňatek s krásnou rádžovou dcerou Gamzatti...

Příběh mi nesmírně připomínal jedno z mých nejoblíbenějších baletních děl, a to Giselle. Láska dvou lidí, kteří si nejsou společensky rovni, neúspěšný pomstychtivý ctitel hlavní hrdinky, žena, kterou si má princ vzít místo své vyvolené a mnoho, mnoho dalších věcí - to vše mají oba tyto balety společné.

Obecně u baletů obvykle pláču a u tohoto jsem si poplakala snad dosud nejvíce. Spustila jsem jen chvilku poté, co začal hrát orchestr a pak si krátce zaslzela ještě několikrát - nejvíce samozřejmě na konci obou dvou dějství. Řekla bych, že to ani tak nebylo tím, že by Bajadéra byla nějak extrémně dojímavá - spíš jsem ten den měla nějakou rozechvělou náladu - ale to nic nemění na tom, že tento balet na mě velmi silně zapůsobil.


Kdybych si byla dopředu zjistila, kdo je režisérem a kdo dělal kostýmy, byla bych mohla už dopředu tušit, že se mi Bajadéra bude líbit. Režisér Javier Torres a autorka kostýmů Erika Turunen totiž pracovali i na baletu Šípková Růženka, který mě velice nadchl před rokem a půl.

Scéna byla nádherná, kostýmy a choreografie rovněž tak. Vizuální zážitek jsem z představení měla skutečně bohatý. Hudba mě tolik neoslnila jako třeba Čajkovskij, ale v mnoha momentech mě velmi upoutala a mám chuť si ji poslechnout ještě jednou "bez obrazu", abych se na ni lépe soustředila.

Zaujal mě výjev, při němž se spolu praly Nikia a Gamzatti. Bojující baletní hrdinky jsem dosud viděla jednou - v opeře Costanza e fortezza - tam mě ale tolik neoslovily jako v Bajadéře.
Skoro mě až zamrazilo při divokém tanci mužů v chrámu bohyně Kálí a stejně tak mě i upoutalo vystoupení Zlatého Buddhy a bódhisattvů na zásnubách Solora a Gamzatti, a pružné přikrčené pohyby tantrického mistra Magdavey. Trochu mi připomínal Gluma z Pána Prstenů.
Co se mi líbilo snad nejvíce, byly všudypřítomné závoje. Když tančila Nikia, bralo mi dech, jak se závoj kolem ní pokaždé krásně vznášel. Líbil se mi i tanec rádži a dívek z jeho harému, která každá měla ke kostýmu připevněný jakýsi "šál", který držela v ruce a který byl zajímavou rekvizitou k tanci. A velmi pěkné mi připadaly i dvě scény, ve kterých Solor a Nikia spolu tančili držíce nad hlavou dlouhý kus průsvitné bílé látky...

※ ※ ※

Představení mě učinilo snad opravdu maximálně spokojenou. Odnesla jsem si z divadla silný jak hudební, tak i vizuální a citový zážitek. Na Bajadéru si dozajista někdy v budoucnu budu muset zajít ještě jednou!

____________________
Zdroj obrázků: Národní divadlo


Annika
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. září 2015 v 17:31 | Reagovat

Představení muselo být úžasné, fotky se mi moc líbí :)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 19. září 2015 v 21:18 | Reagovat

Někdy se opravdu vyplácí dělat něco naslepo. Já třeba občas sáhnu po knížce, o níž vůbec nic nevím, ani anotaci jsem nikdy nečetla, třeba se mi právě jen líbí obálka. A pak se ta knížka stane skoro srdcovkou. :)
Tenhle balet bych si měla zapsat na nějaký seznam. Sama bych se o něm asi nedozvěděla, protože ani skladatele, ani název jsem nikdy neslyšela. A přesto ten příběh působí skrz tvá slova opravdu dobře... Myslím, že by mě to také mohlo okouzlit. :)

3 M. M. | 20. září 2015 v 0:38 | Reagovat

och ty jsi vážně moje spřízněná duše, vem si mě za muže a měj se mnou děti .)

(btw brečím u toho úplně stejně a btw2 přijde mi smutný, že ti tenhle článek okomentujou jen tvý 2 stálý čtenářky, protože ta blogerská svoloč by kvalitní kulturu nepoznala, ani kdyby o ni zakopla)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 21. září 2015 v 20:54 | Reagovat

Och, balet! Jedem z nejkrásnějších zážitků... a k tomu kouzelná flétna, páni! Taky bych na živo chtěla zhlédnout Labutí jezero... můj největší baletní sen :)

5 Annika Annika | Web | 25. září 2015 v 13:22 | Reagovat

[1]: Doporučuji k prohlédnutí stránky Národního divadla - tam je fotek ještě víc, než jen ty dvě, co jsem použila v článku, a jsou fakt pěkné!

[2]: S knížkami se mi to také čas od času stane :-) A jsem si jistá, že by se ti tento balet mohl líbit! :-)

[3]: Kdyby se můj milý rozhodl na mě vykašlat, určitě o tobě pouvažuji! :-D
A děkuji!

[4]: Labutí jezero je nádhera! Doporučuji inscenaci ve Státní opeře, ta je podle mě moc pěkná :-)

6 stuprum stuprum | Web | 28. září 2015 v 0:26 | Reagovat

Hodně šátků na baletu stačí k bohatému doprovodnému vizuálnímu zážitku. :)

7 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:58 | Reagovat

Toto představení vypadá sááákra dobře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama