Je lepší ucho mít.

Září 2015

Návrat k haiku (srpen a září 2015)

30. září 2015 v 11:11 | Annika |  Poetické pokusy
Zlatavé trylky
zvonkohry suchých klasů
- je babí léto!

Menší a menší
v dálce po mostě kráčí
osamělý muž.

Mihotavý stín
mává - a pořád mává -
na rozloučenou.

Spadané listí
odplulo s proudem řeky
- toužím být mořem!

Chci šeptat, křičet,
nechat téct slzy štěstí...
Z ostychu mlčím.

Stěny rozhledny
se přerývaně chvějí
tichými vzlyky.

Staré punčochy
rozervané na cáry
hmotná prchavost


Annika

La Bayadère

18. září 2015 v 10:20 | Annika |  Divadlo a hudba
Pouhé dva dny poté, co jsem ve Stavovském divadle zhlédla drobátko bláznivou Kouzelnou flétnu, jsem se vypravila do Státní opery na balet. Tentokrát sama. Bajadéra nikoho z mých blízkých nezajímala, a tak jsem si koupila lístek jen pro sebe, protože mě upoutala krásná orientální slečna na plakátu.
U Kouzelné flétny jsem si zhruba pamatovala, co v ní jsou za postavy, že ji složil Mozart, kterého řadíme do období klasicismu a že děj je pohádkový. U Bajadéry jsem však netušila ani jaké uvidím postavy, ani kdo ji složil a v jaké době žil - a už vůbec jsem nevěděla, o čem by tak mohla být. Netroufala jsem si ani hádat, co znamená ten název. Zkrátka - vyrazila jsem do Státní opery úplně naslepo...

Kouzelná flétna

12. září 2015 v 21:20 | Annika |  Divadlo a hudba
Na konci léta vypuklo a před týdnem opět skončilo Divadlobraní - možnost koupit si lístky na zářiová představení v Národním divadle o 40% levněji. Pro mě to byla naprosto ideální příležitost, neboť v září mám stále ještě volno, škola mě čeká až v říjnu. A tak jsem se rozhodla tento měsíc strávit kulturně.
Mým plánem bylo jít na čtyři představení: nejprve s jistým mužem do Stavovského divadla na Kouzelnou flétnu (o které bude pojednávat tento článek), poté sama do Státní opery na La Bayadère, pak se spolužákem A. do Národního divadla na Rusalku a nakonec po boku sestry se poprvé podívat na Novou scénu na Podivuhodné cesty Julese Vernea.

Na Mozartovu Kouzelnou flétnu jsem se těšila, nejvíce ale ve mě z pocitů převažovala zvědavost. Představení vybral muž a já právě hlavně z oné zvědavosti souhlasila, že by to mohl být dobrý nápad. Velmi dobře si pamatuji na plakáty se dvěma slečnami - zmrzlinami, kterých byla na začátku letošního roku Praha plná. Když jsem tak ty plakáty pozorovala, vždycky jsem si říkala: "To bude nějaká ztřeštěnost."
A desátého září jsem dostala možnost zjistit, zda tomu tak skutečně je.

Mořské copánky

3. září 2015 v 16:44 | Annika |  Třeskuté tvoření
Na chvilku jsem slezla z recyklační vlny a pustila se zase jednou do něčeho jiného. Do náramků z korálků, které mi svými barvami připomínají studené, trochu zakalené moře někde na severu zeměkoule...