Je lepší ucho mít.

Romance pro zvonkohru

27. srpna 2015 v 17:28 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Zvonkohra uschlých klasů
Venku je krásný letní podvečer. Cítím ve vzduchu, že ten pravý prázdninový, trochu úmorný čas se schyluje ke konci a začne klidnější část léta, která se později přelije v podzim. Miluji tuto pozdně letní dobu, obzvláště večery. A jak jsem tak, Juliáne, o tom přemýšlela, najednou mi přišlo na mysl, že ti musím napsat dopis.



Sedím u počítače a poslouchám Yoshida Brothers. Na liště mám zminimalizovanou rozepsanou seminární práci o potravinovém odpadu. Od té doby, co jsem se do ní pustila, se cítím k zešílení, když vidím petřínský svah pokrytý zbůhdarma popadaným ovocem, které nikdo neočesal a nesnědl. Ovoce, které tam hnije a rozšiřuje ovzduším vůni blížícího se podzimu.

A jak se tak léto zvolna chýlí ke konci, uvědomila jsem si, že jsem ve všem tom výletním shonu ani neoslavila první výročí blogu. 15. červenec. Toho dne jsem vyrazila s těžkým batohem ze Sušice, popletla si značení v mapě, brodila řeku svírajíc ruku milého, tahala ze strakaté sukně kuličky svízelu a nocovala na louce přímo pod hradem Rábí. Obloha byla plná hvězd a mě ani nenapadlo, abych přemýšlela nad něčím, co mi bylo v tom okamžiku tolik vzdálené, ještě vzdálenější než ony.

Nyní sezóna výletů skončila a já se - alespoň částečně - snesla zpátky na zem. Začala jsem psát seminární práci, učit se znaky a opakovat si japonštinu. No, aspoň teda občas. Je obtížné se k tomu donutit. Léto je čas snění a skopičin!

"Nauč se vařit, Anniko. Až si pak jednou najedeš nějakého chlapce..."
"... ale prosimtě, kde bych vzala chlapce? Až se přede mnou bude rýsovat něco, co by se podobalo "nalezení chlapce", začnu se zaobírat takovýmito záležitostmi," skočila jsem mamince do řeči.
Takto jsem utínala maminčina drobná kázání před pár lety, před rokem a ještě i před osmi měsíci.
"To už bude pozdě..." řekla na to pokaždé maminka.
A měla pravdu. Protože nalezení chlapce nemá tu vlastnost, aby se někde před někým rýsovalo.

A tak jsem se toto léto konečně začala učit vařit něco jiného než zeleninové směsi s tófu či seitanem, rybí filé, rýži, kuskus a těstoviny se sýrovou omáčkou. S hodně, hóóódně velkým zpožděním oproti svým úmyslům, kterými jsem se v minulosti snažila zacpávat pusu mamince. A ač jsem to zprvu neočekávala, začalo mě to bavit. Pátrání po tom nejchutněji vypadajícím receptu. Okamžik, kdy pokrm, který ještě před chvíli byl pouhými surovinami, začíná doopravdy vonět jako to jídlo, které se z nich má stát. Dokonce i otravné krájení cibule dostává nový rozměr. A ten moment, kdy jím, a ač jsem jinak děvče se sklony se podceňovat, napadne mě, zatímco nesu lžíci k ústům, že takhle dobrou špenátovou polévku jsem ještě nejedla. A nebo to je jen mou vášnivou láskou ke špenátu?

Když už je řeč o polívkách, dala jsem si za cíl naučit se jich do konce roku deset. Zatím mám skóre 4. Cibulačka, čočková, dýňová a špenátová. Jaká bude příště?

Také jsem se napůl dobrovolně, napůl nedobrovolně rozhodla, že se připojím k milému do jeho honby za body, aneb jak se donutit k pohybu. Poté, co si vytvořil zdravotně-sportovní bodovací tabulku - takový trochu upravený modrý život - pořád dokolečka mi opakoval, jak je to skvělé a snažil se mě přesvědčit, že je úžasně geniální a že já se k němu musím přidat, aby v tom nebyl sám a abych byla zdravá, silná a otužilá, hotový Mirek Dušín. A tak jsem teda obrátila oči v sloup a rozhodla se, že tomu zkusím dát šanci.
Jelikož jsem "nováček" a holka k tomu, tento měsíc nemusím získat nijak zvlášť ohromné množství bodů, ale abych dokázala splnit své penzum, musela jsem skutečně ledacos upravit. Místo dvouminutové jízdy autobusem dojít na metro pěšky. Občas si odpustit milovanou horkou sprchu a nahradit ji vodou studenou. Nejezdit do šestého patra výtahem, ale hezky vyběhnout po schodech. A tak podobně.
Bylo pro mě docela překvapivé, že i tak se dá celkem příjemně žít. V září se ale cíl navýší a bude zapotřebí navýšit i snahu.

Zobu prášky. Každé ráno už po pětatřicet dní. A ještě pětašedesát dní tak nadále budu činit. 100 prášků. Kdybych je všechny vymačkala z platíček, naplnily by zhruba jeden hrnek.
Paní doktorka se rozhodla řešit mou chudokrevnost, se kterou skutečně už opravdu bylo třeba něco začít dělat. Stejně se ale nesmírně těším, až zase přijde ten den, kdy si ráno otevřu okno, nadechnu se zatím ještě čistého ranního vzduchu a vypiju pár doušků Earl grey. Že mě bude zákaz ranního pití čaje mrzet, jsem věděla už dopředu. Myslela jsem, že si zvyknu. Ale pětatřicet dní je pryč a mě ranní tužba po černém či zeleném čaji neopustila.

Nyní však je čas vstát, obléct si nějakou ze svých oblíbených strakatých sukní a vyrazit na objevnou procházku. V okolí je tolik míst, která jsem ještě nepoznala. A potřebuju další bodíky do tabulky...


Srdečně tě zdraví tvá věčně (nejen) duchem nepřítomná
Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 20:19 | Reagovat

Neočesaného ovoce je opravdu škoda. Když s mamkou jezdíme na kole, skoro pět kilometrů silnice lemují po obou stranách keře se špendlíky, voní to nádherně a špendlíky všech barev nikdo neotrhá. My už párkrát nějaké nasbíraly, ale stejně jich je tam tolik, že by zaplnily všechny regály s ovocem v obchodě. :)
Gratuluji k výročí, já to své taky nijak neslavila, myslím, že důležité je blogovat s radostí i bez toho. :)
No jo, vaření, to je i můj problém. Asi si tu tvou hlášku o rýsování chlapců zapamatuji a budu ji používat. :D Já se třeba bojím smažit, to prskání fakt nedávám. :-) Pokud můžu doporučit polívky - knedlíčková, vývary všech druhů, rajská. :)
Přeji ti vše nejkouzelnější do nového školního roku, ať se vydaří podzim, ať se ti modrý život (nebo honba za body) daří a ať jsi šťastná, i po boku milého. :)
Mimochodem, jak to letos vypadá s tím festivalem, jak jsi tam byla loni a odnesla sis odtamtud flétnu? (ano, jméno mi vypadlo :D)

2 stuprum stuprum | Web | 27. srpna 2015 v 21:23 | Reagovat

Zdá se, že si žiješ nad poměry, jen tak dál. :)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 6. října 2015 v 3:58 | Reagovat

Zaujímavo, pútavo napísané. To s tým čajom som ale nepochopil, nemala by si zmeniť lekára?

Pri varení by som dal menej na "učenie", radšej by som odporúčal odvážnu kreativitu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama