Je lepší ucho mít.

Na Zelené hoře

6. srpna 2015 v 14:54 | Annika |  Obrázky objektivem
Při návratu z rodinného výletu na Moravu jsme ještě před doražením do Prahy udělali drobnou odbočku ke Žďáru nad Sázavou, abychom si prohlédli slavnou českou památku UNESCO - Santiniho poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Počasí toho dne bylo velmi výhrůžné a větrné, a tak jsme konečné rozhodnutí, jestli tam opravdu pojedeme nebo ne, nechali až na poslední chvíli. Myslím, že jsme se dobře rozhodli pro "ano". Protože návštěva tohoto krásného místa by byla určitě stála i za bouřku - která naštěstí ale nakonec nepřišla.


Zaparkovali jsme nedaleko krásného barokného mostu u žďárského zámku a během několika minut se dostali pod kopec, na kterém stál náš cíl.


Téměř hned mě upoutalo, že kopec je téměř úplně holý - až na alej kolem schodiště a jeden rozložitý strom nedaleko od vstupu. Působilo to na mě trochu smutně a bezútěšně. Více by se mi líbilo, kdyby okolí kostela bylo méně pusté.


Když jsem předchozího dne telefonovala jistému muži a líčila mu, že se sem chystáme, přirovnal toto místo ke kapli Anděla Strážce, kterou jsme viděli spolu v Sušici. Opravdu se tyto dvě památky trochu vzájemně připomínaly.



Po vstupu dovnitř mě, toho dne v roli nespokojence, tentokrát příliš nenadchl hřbitov. V tomto případě bych mnohem více ocenila zelený trávník. Ve výkladu průvodkyně jsem se však dozvěděla, že hřbitov je v současné době postupně odstraňován a skutečně zde bude trávník - což mi udělalo velkou radost.




Alegorie Víry hledící dalekohledem k Polárce.


Byla jsem fascinovaná souměrností tohoto místa. A ještě více mě v příjemném slova smyslu dráždily drobné nesouměrnosti. Například pět vstupních bran. Každá na sobě původně měla trochu jinou sochu - na dvou však žel úplně chyběla, což mě dráždilo naopak nepříjemně. Velmi se mi ale kupříkladu líbilo, že na každé sudé stříšce ambitu se tyčila jiná korouhvička.


Všechny kaple v ambitu byly bílé. Jen jediná barevná.


Střed stropu zdobí Nepomuckého jazyk.


Motiv jazyka lze najít i na kazatelně.






Po východu z kostela na nás venku čekalo příjemné překvapení - nebe se rozjasnilo.



Rozloučili jsme se s tímto krásným poutním místem a pokračovali v cestě do Prahy. Nebyl to však ani zdaleka poslední výlet za toto léto...


Annika
 


Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 6. srpna 2015 v 16:31 | Reagovat

Nejpěkněji areál vypadá z leteckých snímků, kde je vidět hvězdicovitý tvar zdí obklopujících kostel.
Uvnitř jsem ale ještě nebyl, celkem mě překvapuje, že interiér je dost jednoduchý.

2 Lisi Lisi | Web | 6. srpna 2015 v 16:52 | Reagovat

Připomněla jsem si svou návštěvu, už jsem na ni totiž skoro zapomněla. Interiéry jsou nádherné.

3 Lucka Lucka | Web | 6. srpna 2015 v 19:00 | Reagovat

Taky jsme tam byli, akorát jsme vlastně vůbec nešli po těch schodech, ale tou druhou stranou, kterou máš vyfocenou asi na třetí fotce. :) Pěkné to tam je. :)

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 7. srpna 2015 v 13:45 | Reagovat

To je zvláštní, o kostelu na Zelené hoře jsem nikdy neslyšela, a to jsem soupis památek UNESCO psala už mnohokrát. Nebo si jen nedokážu jeho jméno mezi seznamy ostatních památek zařadit, nevím. :) Každopádně pěkná fotoprohlídka, kopec bych taky osázela větším množstvím zeleně.
Mimochodem, nemáš víc informací o tom Nepomuckého jazyku? :)
Těším se na další reporty! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama