Je lepší ucho mít.

Costanza e fortezza

3. srpna 2015 v 15:17 | Annika |  Divadlo a hudba
Za jiných okolností bych se na tuto operu asi nikdy nevypravila, protože bych se nejspíš ani nedozvěděla, že existuje. To bych však nesměla chodit s jistým mužem, který se již delší dobu pohybuje v kruzích kolem staré hudby. Jednoho dne přišel se zprávou, že bude zpívat ve sboru v barokní opeře Costanza e fortezza od J. J. Fuxe. Později se objevil znovu s další překvapivou informací - že tam ještě k tomu dokonce bude vystupovat ve dvojroli v hereckém komparzu. A tak jsem se na Costanzu e fortezzu nakonec vypravila hlavně z těchto ryze osobních důvodů. Na druhém místě pak byla obrovská zvědavost.


Slavnostní opera Costanza e fortezza (Stálost a síla) je dílem rakouského skladatele Johanna Josepha Fuxe a byla složena ku příležitosti narozenin manželky císaře Karla VI. Alžběty Kristýny. (Nebo se také uvádí ku příležitosti korunovace Karla VI.) Premiéru měla v srpnu 1723 na Pražském hradě, repríza se konala téhož roku v září.
Inscenace režiséra Tomáše Surého v podání souboru Musica Florea & Florea Teatrum, kterou jsem viděla, byla teprve historicky druhá po prvním provedení tehdy v osmnáctém století. Premiéra se konala 31. července v jízdárně ve Světcích u Tachova v rámci festivalu 9 týdnů baroka, den poté pak proběhla první repríza. Více informací je možno najít zde na webových stránkách festivalu či na Wikipedii.

Festival 9 týdnů baroka mi již dvakrát příjemně okořenil toto léto. Poprvé 6. července, kdy jsem se vypravila na koncert do kostela Narození Panny Marie v Nicově. Zde jsem dokonce měla tu čest účinkovat jako členka pěveckého sboru, který zde za doprovodu Malého evropského orchestru zpíval kantátu Dietricha Buxtehudeho Alles was ihr tut a nicovský program uvedl Nebeskými kavaléry.
Podruhé jsem se vypravila 9. července na hrad Klenová, tentokrát jako divák. A opera ve Světcích měla být mou třetí a poslední účastí, a zároveň největší událostí celého festivalu.

Tachov je od Prahy poměrně daleko, proto mi muž řekl, ať si raději počkám na podzimní pražskou reprízu, abych se tam netrmácela. Nakonec jsem se přeci jen však rozhodla nečekat na podzim. Podle fotografií vypadala jízdárna ve Světcích jako neskutečně krásná a monumentální budova. Řekla jsem si, že by to mohl být mnohem lepší zážitek než někde na pražském HAMU, a tak jsem muži oznámila, že si raději udělám výlet a poznám nové pěkné místo, o kterém bych se byla jinak nikdy nedozvěděla. A skutečně to byla dobrá volba.

Před sedmou hodinou se ozval zvuk trubky a nedlouho poté započalo představení. Byla jsem opravdu napjatá zvědavostí, protože zaprvé - byla to má první zkušenost s barokní operou (když nepočítám Monteverdiho Orfea, kterého jsem viděla pouze na youtube) a zároveň jsem se dočetla, že opera je považovaná za málo dramatickou a podle popisu v programu mi děj připadal skutečně komplikovaný a ne zrovna záživný.

Děj je rozdělen do tří dějství, které je každé zakončeno baletním výstupem. Odehrává ve starém Římě a sleduje etruského krále Porsennu a posledního římského krále etruské dynastie Tarquiniů, krutého Tita Tarquinia, a jejich konflikt s konzulem Publiem Valeriem, který se zasloužil o vznik římské republiky.
V příběhu dále figurují Valeriovy děti Herminius a Valeria, které se dostanou do etruského zajetí a prostřednictvím kterých strany vyjednávají, statečná Clelia, která se pokusila zabít Tarquinia a hrdinové Mucius a Horatius, z nichž jeden se vplíží do etruského tábora a ač je chycen a mučen, nezradí Řím, a druhý hájí v bitvě most sám proti etruské přesile. Po bojích, jednáních a udatných hrdinských činech na straně Římanů Porsenna nakonec vzdává hold římským ctnostem - stálosti a síle - a uznává římské vítězství. Na konci třetího dějství pak přichází ona oslavná část, v níž je ctnostný Řím připodobňován k Praze, je oslavována Čechie - a také oslavenkyně Alžběta Kristýna.

Nakonec mi příběh nepřišel tak nezáživný, jak jsem se obávala. Pravda, plynul velmi pomalu a momenty, které by mohly být velmi dramatické, často moc dramatické nebyly. Když například Clelia sebrala Tarquiniovi meč a chtěla jej bodnout, očekávala jsem, že Herminius, který měl ráně zabránit, odkudsi zpoza kulisy akčně vyskočí, a on přišel vycházkovým krokem zpoza portálu, jako by nic. V barokní opeře se příliš nevyznám, tudíž možná tvrdím nesmysl - ale očekávat vysoce akční činy v tomto žánru asi nemohu, což?
Celkově mi opera připomínala spíše živé obrazy. Ale ač jsem člověk na jevišti prahnoucí po akci a vzrušení, nakonec mi to nevadilo.

Zajímavé bylo hlasové zařazení postav. Porsenna a Mucius - alt. Herminius a Tarquinius - soprán. Tyto role v osmnáctém století určitě zpívali kastráti. Doba vykastrovaných pěvců už je však pryč, a tak zde kromě Porsenny, kterého ztvárnil kontratenorista, v těchto rolích vystupovaly ženy. Byl to zvláštní zážitek pozorovat pěvkyně v brněních a vědět, že hrají drsné vojáky, případně sledovat dvojici milenců Valerii a Mucia - obě postavy ve skutečnosti ženy. Připadalo mi to jako skutečně zvláštní zpestření, které se mi nicméně líbilo.

Kostýmy mi připadaly skutečně vyvedené, obzvláště nádherné šaty hlavních hrdinek Clelie a Valerie. Nyní však konečně to nejdůležitější - hudba. Během večera jsem slyšela spoustu skutečně pěkných árií - a jelikož mám slabost pro sbory a pro taneční hudbu, velmi jsem si užívala sborové party a baletní výstupy na konci dějství - která koneckonců také vždy doprovázel sbor.

Když vše skončilo, ozval se velký potlesk a nejméně polovina sálu povstala. Myslím si, že to bylo zasloužené, všichni podali krásné výkony. Přesto však se muž jako jeden z účinkujících vyjádřil, že publikum mu připadalo chladné - protože netleskalo po některých vyvedených áriích, narozdíl od publika na premiéře. Myslím si ale, že ač diváci netleskali po áriích, byli spokojení a to je to hlavní.

※ ※ ※

Řekla bych, že Costanza e fortezza se zařadí mezi díla, která jsem jednou viděla a už je nepotřebuji vidět znova, byl to však skutečně mimořádný zážitek v nádherných prostorách, který mi zase o trochu více rozšířil obzory.


Annika
 


Komentáře

1 Faces Faces | Web | 3. srpna 2015 v 22:58 | Reagovat

bych nevydržela v divadle, njn, už nn...ale za mlada :D jsem chodila hodně... ;-)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. srpna 2015 v 20:36 | Reagovat

Nevím, jestli bych se na tuto operu kdy vypravila a jestli bych si ji užila, ale pokud by v ní účinkoval někdo mně blízký, proč ne. :) A vlastně nikdy nevíš, jak tě to (ne)zaujme, tudíž rčení "zkusit se má všechno" může být aspoň co se týče umění pravdivé. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama