Je lepší ucho mít.

Bouzov a "36 pohledů na Lysou"

1. srpna 2015 v 9:25 | Annika |  Obrázky objektivem
Bála jsem se, že letošní prázdniny z jistých důvodů zažiji málo výletů. Nakonec se však mé obavy ukázaly jako neopodstatněné, protože o výlety nouze nebyla a zdá se, že ještě po nějakou dobu ani nebude.
Minule jsem se vydala na devítidenní prapodivnou výpravu na Šumavu po boku jistého muže. Tento výlet mi však již nedělal společnost on, ale mí tradiční souputníci, tedy táta a sestra, a později i strýček s tetičkou. Proto se také tento výlet nesl v poklidném a harmonickém duchu. Říkala jsem si, že skoro až moc poklidném - cestu jsme ztratili pouze jednou, kdy nás navigace zmátla na obrovském kruhovém objezdu a zavedla nás na parkoviště obchodu s koupelnovým vybavením. To však bylo všechno.
No, nutno přiznat, že taky to mělo něco do sebe!


Na Bouzov jsme se vypravili již jednou loni, ale neúspěšně. Kvůli ošklivému počasí a nedostatku času jsme tehdy výpravu vzdali a raději svištěli dál na východ do našeho rodného kraje k příbuzným, kteří na nás již čekali. Letos jsme se rozhodli tuhle nešťastnou historii přepsat úspěchem - což se nám povedlo. Počasí se pravda zpočátku tvářilo výhrůžně, nakonec se ale nebe projasnilo a my si užili příjemný výlet.


Před hradem se nacházelo opravdu ohromné množství lidí. Fotka výše byla zachycena ve "světlém okamžiku". Zdá se, že se čtvrtina republiky rozhodla jet v sobotu pětadvacátého července právě na Bouzov.


Hrad to byl velmi pěkný. Na prohlídce jsme se dozvěděli, že byl přestavěn do této podoby až poměrně nedávno - na přelomu devatenáctého a dvacátého století, tedy teprve před sty lety. Proto také vypadal tak "náramně zachovale" - a uvnitř i moderně. Například jsme narazili na pravda starobyle vypadající, ale přece splachovací toaletu.


Uvnitř se fotografovat nesmělo, tudíž jsem obrázky pořizovala pouze venku a na nádvoří.


Prohlídku jsem si nicméně neužila tak, jak by se mi líbilo a jak by bylo žádoucí. Interiéry si pamatuji pěkně, ale výklad mnou prošel a nic moc ve mně nezanechal kromě pár hlavních, vícekrát zmiňovaných informací, jako to, že hrad patřil Řádu německých rytířů a o přestavbu se zasloužil jeho velmistr Evžen Habsburský. Naše skupina byla strašně velká, leckdy jsme se všichni nemohli dobře nasoukat do místnosti. Paní průvodkyně byla výborná - ale svým projevem i vnějším působením mi strašně připomínala obě dvě mé dějepisářky z gymnázia, což mě poněkud iritovalo, ač jsem obě profesorky měla vlastně celkem ráda.
Okruh trval 70 až 80 minut. To je pro mě dost na hraně. Přesně dle očekávání mi zhruba po 40 až 50 minutách pomalého courání hradem začalo být mdlo. Naštěstí jsme si však v rytířském sále mohli sednout, tudíž se mi podařilo trochu vzchopit.




Hrad ve mně zanechal velmi pěkné dojmy. Pokud se mi ještě někdy naskytne příležitost se tam podívat, myslím, že mi bude potěšením ji využít.

※ ※ ※

36 pohledů na horu Fudži je série krásných dřevorytů japonského umělce Hokusaie z doby Edo. Určitě, milý čtenáři, znáš slavnou Velkou vlnu u Kanagawy - ta do této série rovněž patří.
Mých pohledů na Lysou horu pravda není třicet šest, ale jen čtyři. Jak jsem tak ale pořád dokola fotila tutéž horu, akorát z jiných míst, vybavilo se mi toto dílo.


Druhý den jsme se totiž ve společnosti tety a strýce vypravili do Beskyd. Bývá tradicí, že když se naše rodina vydá do hor, pokaždé se zatáhne, padne mlha a velmi často tomu korunu nasadí deštíček. Tentokrát však počasí bylo až překvapivě krásné.


Vyrazili jsme z Bílé směrem ke slovenské hranici. Zpočátku jsme šplhali do kopce jako obvykle v klasickém pořadí - vpředu energicky pochodoval strýček, kus za ním střídavě já nebo táta, a někde daleko vzadu se táhly sestra s tetičkou.


Dostali jsme se až na horu Bobek (871 m), která se tyčí už na samé hranici se Slovenskem. Když se člověk podíval na jednu stranu, uviděl Beskydy - a právě i tu slavnou Lysou horu. Když se pak otočil, v dálce spatřil modravé slovenské vrcholy.



Pohledy na Slovensko.

Kráčeli jsme příjemnou hřebenovkou po hranici, až nás to svedlo prudkým sešupem opět dolů na českou stranu. Po cestě jsme sbírali borůvky a babička z nich později upekla výborný koláč.


A ještě jedna Lysá!

O dva dny později nás čekal návrat domů do Prahy. Po cestě jsme však ještě udělali jednu malou výletní odbočku, o té však až v příštím článku.


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 13:26 | Reagovat

Myslím, že si vzpomínám na onen článek, kde jsi psala mimo jiné i o tom, že jste se na Bouzov nedostali. Docela ráda bych se tam někdy podívala, obecně bych chtěla mít přehled o českých hradech a zámcích, jenže nějak na žádný nejezdíme.. :D
A Lysá hora ze čtyř stran má taky své kouzlo. Takhle nějak jsem fotila třeba Stonehenge a možná, že bych těch 36 fotek nakonec našla. :)

Pěkný výlet, klid je někdy taky fajn společník na dovolené. ;)

2 Annika Annika | Web | 13. srpna 2015 v 21:07 | Reagovat

[1]: To bylo vskutku tragické tehdy, když jsme tam nedojeli :-D Jsem ráda, že jsme tento drobný fail překryli příjemným zážitkem. Celkově jsem se teď pustila do "přepisování vzpomínek". Už jsem přepsala Kroměříž (kde jsem měla blbou náladu) a Karlštejn (kde mi bylo špatně), nyní mi zbývají Drábské světničky a Javorník (kde mi bylo špatně) a Hradec nad Moravicí (kde jsem měla blbou náladu) a možná ještě něco, co si teď nevybavuju :-D
Bouzov každopádně moc doporučuji!

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 21:18 | Reagovat

[2]: V tom případě bych to já mohla pojmout stylem "Pojedu se podívat na všechna místa, která jsem navštívila před rokem 2012, protože z nich nemám žádné fotky." :D

4 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 31. srpna 2015 v 19:02 | Reagovat

Lysá je elegantní dáma, šik z každého úhlu, leč bližší pohled na její hlavu již tak milý není. Lidi z ní udělali maškaru, napatlanou všelijakým nechutným pozlátkem a odpadem. Joj, kéž ty mamonářské podnikatele a špindírské bezohledné rádoby turisty trefí svrab alespoň do třetího pokolení!

Důchodcovské já si ulevilo, teď by to chtělo něco milého.

Bouzov je kouzelné místo, ale daleko více na mne zapůsobil Štramberk. Bylas na Trúbě?

5 Annika Annika | Web | 1. září 2015 v 14:23 | Reagovat

[4]: Souhlasím s tvým důchodcovským já! A Štramberk je téměř můj domov, jsem původem kopřivničanka. Malebné to místo,  mám to tam moc ráda - škoda jen té škaredé Kopřivnice v sousedství :-D

6 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 1. září 2015 v 17:15 | Reagovat

[5]: Tak to jsi byla od nás jen hodinku cesty autem (by vočko).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama