Je lepší ucho mít.

Srpen 2015

Prague Shakuhachi Festival 2015

28. srpna 2015 v 16:32 | Annika |  Tajemná říše žaponská
Loni jsem se tohoto festivalu zúčastnila poprvé a odnesla si z něj mnoho zážitků. Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži, že hrát na bambusovou flétnu šakuhači vůbec není jednoduché. Poslechla jsem si mnoho zajímavé hudby. A v neposlední řadě poznala nové lidi, z nichž nejdůležitější je H., Japonka studující češtinu a od loňského festivalu i má kamarádka a (teď už bývalá) spoluzpěvačka v univerzitním sboru.
Tento festival však měl být pro mě jiný než loňský. Nepřihlásila jsem se na žádné kurzy, měla jsem v plánu pouze poslouchat koncerty. Můj drahý spolužák a festivalový parťák z loňska A. mi tentokrát společnost dělal pouze na jediném koncertě - během festivalu jsme se žel neúmyslně naprosto míjeli. Zato však jsem strávila ještě více času ve společnosti jiných skvělých bytostí, jako třeba s H., která se k mému zármutku už za tři týdny vrací do rodné Saitamy...

Romance pro zvonkohru

27. srpna 2015 v 17:28 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Zvonkohra uschlých klasů
Venku je krásný letní podvečer. Cítím ve vzduchu, že ten pravý prázdninový, trochu úmorný čas se schyluje ke konci a začne klidnější část léta, která se později přelije v podzim. Miluji tuto pozdně letní dobu, obzvláště večery. A jak jsem tak, Juliáne, o tom přemýšlela, najednou mi přišlo na mysl, že ti musím napsat dopis.

A&A na cestách

18. srpna 2015 v 17:26 | Annika |  Obrázky objektivem
Toto léto jsem na výlet vyrazila několikrát v roli akční dcery, sestry či neteře, a ještě vícekrát jako tichá šklebící se milá.
Toto léto jsem na výlet vyrazila několikrát ve společnosti skalmilovné sestry, vždy vyrovnaného tatínka, energického strýčka a pomalé tetičky, a ještě vícekrát s ulítlým zpívajícím milým.
Chybělo tomu něco šťavnatého do třetice.
Jet na výlet jako praštěný japanolog s praštěným japanologem. A to se nakonec přihodilo, když jsme se spolužákem konečně zrealizovali plán, který jsme vymysleli již na prvního máje - výpravu na Trosky.

Korálkový ekočtyřboj

16. srpna 2015 v 19:17 | Annika |  Třeskuté tvoření
Chytla jsem recyklační vlnu. Hned dvojitou - krom zpracovávání nevyužitých tvořivých materiálů a korálků se ještě pachtím se seminární prací o plýtvání jídlem. O tom se však v tomto článku psát nechystám. (Akorát si jen neodpustím jedno táhlé zavytí: achich ouvej, jsem nechutný prokrastinátor, zatraceně mi to neodsejpá.)
Dala jsem si pauzu od červených kanafasových kytiček a rozhodla se prohrabat krabicí na šperky, konkrétně oddílem "náhrdelníky". Připadalo mi, že na to, jak moc jich mám, mnoho z nich nenosím. Některé, většinou z dětství nebo nevhodné dárky, jsem dala úplně stranou. Narazila jsem však také na prapodivné čtvero náhrdelníků vlastní výroby, které poprvé spatřily světlo světa již dávno. Většinou šlo o mé prvotiny.
"Ach bože, tak to je vskutku děsné," napadlo mě jen. A hned druhý den jsem se pustila do jejich předělávání.

Nejsem žádná zručná korálkářka, pokroky dělám hlemýždím tempem a jsem si jistá, že až produkty svých recyklačních snah najdu za pár let, napadne mě opět ta stejná myšlenka a předělám je ještě jednou. V tuto chvíli jsem však s výsledky pokud ne spokojená, tak aspoň spokojenější než s tím, čím byly před recyklací. Alespoň tedy ve většině případů. Protože mistr tesař se někdy utne a Annika se leckdy utne.

Za operou do Tachova

12. srpna 2015 v 8:50 | Annika |  Obrázky objektivem
O svých laických dojmech z opery Costanza e fortezza od J. J. Fuxe a o tom, jak jsem se vůbec k tomuto představení nachomýtla, jsem již jeden článek napsala. Tento se proto nebude věnovat dojmům z opery samotné, ale spíše zážitkům ostatním.
Vyrazila jsem po zkušenostech z cesty do Chlumu u Třeboně trochu nervózní, že se zase něco pokazí. Tentokrát však všechno šlo jako po másle. V Plané u Mariánských lázní jsem bez problémů přestoupila do malého osobáčku, který mě se skřípavým dusotem dovezl do Tachova, a poznala se zde nečekaně s jakýmsi pánem, který mi pak po celý zbytek dne dělal příležitostnou společnost.
V Tachově trať končí. A zde skončila i má cesta v dopravních prostředcích. Hodila jsem na záda krosnu se stanem, spacákem, dvěma alumatkami a tlustými ponožkami jako štítem proti nočnímu chladu, a vydala se za zvuku pleskání svých starých sandálů do nedalekých Světců...

Českým rájem od hradu k hradu

10. srpna 2015 v 21:10 | Annika |  Obrázky objektivem
Když jsem loni četla třídílnou sérii fotoreportážních článků z Českého ráje u svého oblíbeného blogera Agreneje, okamžitě mě napadlo, že do míst na fotkách se dozajista někdy musím podívat. Podobným způsobem jsem i jeden z oněch článků okomentovala. Dne třicátého července L. P. 2015 konečně nastal čas tato svá slova přeměnit ve skutky. A bylo vskutku správné takto učinit - výlet se moc líbil nejen mně, ale i sestře a tátovi, kteří mi dělali společnost.
Nešla jsem stejnou cestou jako Agrenej, spíše jsem se volně inspirovala - kupříkladu jsem do okruhu nezařadila rozhlednu Kopanina. Naše tříčlenná expedice vyrazila z Malé skály k Vranovu, poté pokračovala k Frýdštejnu, odtud na Drábovnu a nakonec zpět do místa startu.

Na Zelené hoře

6. srpna 2015 v 14:54 | Annika |  Obrázky objektivem
Při návratu z rodinného výletu na Moravu jsme ještě před doražením do Prahy udělali drobnou odbočku ke Žďáru nad Sázavou, abychom si prohlédli slavnou českou památku UNESCO - Santiniho poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Počasí toho dne bylo velmi výhrůžné a větrné, a tak jsme konečné rozhodnutí, jestli tam opravdu pojedeme nebo ne, nechali až na poslední chvíli. Myslím, že jsme se dobře rozhodli pro "ano". Protože návštěva tohoto krásného místa by byla určitě stála i za bouřku - která naštěstí ale nakonec nepřišla.

Costanza e fortezza

3. srpna 2015 v 15:17 | Annika |  Divadlo a hudba
Za jiných okolností bych se na tuto operu asi nikdy nevypravila, protože bych se nejspíš ani nedozvěděla, že existuje. To bych však nesměla chodit s jistým mužem, který se již delší dobu pohybuje v kruzích kolem staré hudby. Jednoho dne přišel se zprávou, že bude zpívat ve sboru v barokní opeře Costanza e fortezza od J. J. Fuxe. Později se objevil znovu s další překvapivou informací - že tam ještě k tomu dokonce bude vystupovat ve dvojroli v hereckém komparzu. A tak jsem se na Costanzu e fortezzu nakonec vypravila hlavně z těchto ryze osobních důvodů. Na druhém místě pak byla obrovská zvědavost.

Bouzov a "36 pohledů na Lysou"

1. srpna 2015 v 9:25 | Annika |  Obrázky objektivem
Bála jsem se, že letošní prázdniny z jistých důvodů zažiji málo výletů. Nakonec se však mé obavy ukázaly jako neopodstatněné, protože o výlety nouze nebyla a zdá se, že ještě po nějakou dobu ani nebude.
Minule jsem se vydala na devítidenní prapodivnou výpravu na Šumavu po boku jistého muže. Tento výlet mi však již nedělal společnost on, ale mí tradiční souputníci, tedy táta a sestra, a později i strýček s tetičkou. Proto se také tento výlet nesl v poklidném a harmonickém duchu. Říkala jsem si, že skoro až moc poklidném - cestu jsme ztratili pouze jednou, kdy nás navigace zmátla na obrovském kruhovém objezdu a zavedla nás na parkoviště obchodu s koupelnovým vybavením. To však bylo všechno.
No, nutno přiznat, že taky to mělo něco do sebe!