Je lepší ucho mít.

Červenec 2015

Cestou necestou Šumavou a okolím IV.

22. července 2015 v 8:00 | Annika |  Obrázky objektivem
Den devátý - Na Rabí a hurá domů
Tímto článkem konečně uzavírám veselé putování naší dvoučlenné výpravy. Den devátý byl totiž náš poslední výletní den. Bylo nám to upřímně líto, protože i přes nejrůznější obtíže to byl úžasný zážitek. Když jsem přijela do Prahy, nechala svého společníka stát u eskalátorů a sama sjela do hlubin tunelů pražského metra, najednou mi přišlo, jako bych se ocitla v úplně jiném, neznámém, tak trochu šedivém světě. Zámecký park v Chlumu, rozpadlé hradby Klenové, ledová voda Černého jezera, výhled z Ostrého, sušické barvičky... to vše se najednou ztratilo kdesi v zamlžené dálce.

Cestou necestou Šumavou a okolím III.

20. července 2015 v 7:51 | Annika |  Obrázky objektivem
Den sedmý - Dobrá Voda a sušický bizár
Nečekaná zdravotní komplikace se během druhé noci v penzionu v Železné Rudě nevyřešila, pouze zmírnila. Řekli jsme si nicméně, že dál se zdržovat v Rudě už nemá smysl. Vyrazit do divočiny nám však připadalo riskantní - co kdyby se bolesti zhoršily a byla by třeba lékařská pomoc? Navrhla jsem jistému muži, že by mohlo být pěkné užít si trochu městské turistiky. Projít si nějaké městečko s pěkným historickým centrem a upraveným náměstím s malovanými domky, vidět zajímavé hrady, zámky, kláštery...
"Což takhle Prachatice? Vimperk?..." začala jsem vyjmenovávat.
"Český Krumlov..." přidal se se svými návrhy muž.

Nakonec - ani už nevím proč - jsme se rozhodli pro Sušici.

Cestou necestou Šumavou a okolím II.

18. července 2015 v 8:22 | Annika |  Obrázky objektivem
Den třetí - Nýrsko
Poskládali jsme stan, hodili těžké batohy na záda a vyrazili hradní branou do neznáma. Mapu okolí jsme neměli, jasný cíl také ne. Brzy jsme nechali romantickou Klenovou za zády a putovali - zatím jen po asfaltce - směrem k Nýrsku.
U Hvízdalky jsme odbočili do přírody a šli chvíli lesem a loukami. Milý mi k batohu zvnějšku připevnil prázdnou krabičku od eiscafé, které jsme si po cestě koupili, vypili a už nestihli obal nikde vyhodit. Najednou jsem si však všimla, že mi krabička někde po cestě upadla.
"Milý! Eiscafé není! Někde v lese jsem ho vytrousila."
Muž se zatvářil zadumaně a pravil, že za jeden pohozený odpadek musíme sebrat tři jiné. Nezůstalo však jen u tří. Tímto začalo zpestření naší cesty trvající po celou dobu výletu - systematické vysbírávání odpadků všude, kudy jsme šli. A že jich bohužel bylo!

Cestou necestou Šumavou a okolím I.

16. července 2015 v 21:49 | Annika |  Obrázky objektivem
Bylo tehdy časné jaro; seděli jsme a přemýšleli, kam by se dalo jet na výlet.
Navrhla jsem: "Vůbec třeba nemám prozkoumanou Šumavu..." A on přitakal, že také ne. A že se to bude dobře hodit na delší výlet na léto.

Léto přišlo rychle, skoro až nenadále, a šumavský výlet ještě nenadáleji. Vyrazili jsme koupit stan a vařič. Zabalili jsme spacáky a alumatky. Přes telefon domlouvali, kdo z nás vezme nezbytný doplněk na jakékoliv naše cesty - dalekohled. A pak jsme každý z úplně jiného místa republiky, já z Prahy a on z Valtic, kde den předtím odzpíval dvě představení, vyrazili do našeho meetpointu, kterým byl...

Reckylace pokračuje

5. července 2015 v 16:52 | Annika |  Třeskuté tvoření
... a to dokonce již ve dvou rovinách!

Do látkových kytiček jsem se pustila za účelem zbavení se přebytečné červené látky. Abych je však měla zespodu hezčí a pokud možno nebyly vidět moje škaredé stehy, podšívala jsem je speciálně pro tuto příležitost zakoupeným tmavě červeným filcem.

No jo, ale co se zbytky filcu?

Než si však zodpovíme na tuto otázku, zvu vás k nahlédnutí do kanafasové zahrádky.