Je lepší ucho mít.

Společná smrt

12. dubna 2015 v 8:31 | Annika |  Tajemná říše žaponská
Semestr se se semestrem sešel a dostala jsem podruhé za úkol něco přeložit. Měli jsme na výběr ze tří knížek a téměř okamžitě jsem se rozhodla pro povídky Kawabaty Jasunariho, od nějž ledacos vyšlo i v češtině (Hlas hory, Tanečnice z Izu a jiné prózy, Příběh z dolního města na řece). Četla jsem první a třetí věc zmiňovanou v závorce, na druhou se už dlouho chystám. Navíc tento autor je jedním ze dvou japonských držitelů Nobelovy ceny za literaturu.
Druhé dvě sbírky jsem bez dlouhého váhání zavrhla. O spisovateli Učidovi Hjakkenovi jsem dosud neslyšela a nechtěla jsem proto riskovat, že se mi nebude líbit, nebo že bude mít "divný jazyk". A se sbírkou Jume de aimašó (Potkejme se ve snu) od Murakamiho a Itoiho se mi pracovat nechtělo čistě proto, že mi přišla moc ujetá a že jsme se Murakamim zabývali celý minulý semestr.

Tentokrát jsem zvolila o dost kratší text než v minulém semestru - na pouhé dvě stránky. Pokud máte právě teď prosluněnou náladu a neradi byste si ji nechali narušit, varuji vás předem: text je vypjatý a chmurný. Když jsem dopřekládala, sama jsem byla překvapená, co jsem si to vybrala. Měla jsem za to, že povídka "Šinčú", tedy "Srdce" nebo "Duše" bude celkem normální. Až poté jsem zjistila, že znaky v názvu se dají číst i jako "šindžú" a že to znamená "dvojitá sebevražda"...


Autor: Kawabata Jasunari
Originální název: 心中 (Šindžú)
Dílo: sbírka povídek 掌の小説 (Tanagokoro no šósecu; Povídky na dlaň)
Originál pro případné japonštinou vládnoucí osoby: první strana - druhá strana

Také se předem omlouvám, že překlad pravda dopadl ve škole úspěšně, ale není dokonalý - po jeho zhodnocení jsem pár nedostatků opravila, určitě mi ale ještě něco uniklo.

※ ※ ※

Společná smrt

Ženě přišel dopis z dalekých krajů od manžela, který ji nesnášel a před dvěma lety od ní utekl.
(Nenechávej dítě hrát si s gumovým míčem! Ty zvuky se totiž ke mně nesou a mlátí do mého srdce!)
Sebrala skoro devítileté dcerce míček.
A znovu přišel dopis od manžela. S jiným razítkem než dopis předchozí.
(Nenechávej dítě chodit do školy v botách! Ty zvuky se ke mně nesou a dupou po mém srdci!)
Dala dcerce místo bot měkké plstěné sandály. Děvčátko se rozplakalo a nakonec nešlo do školy.
A opět přišel dopis od manžela. Bylo to měsíc po druhém dopisu, ale z jeho písma bylo náhle cítit stáří.
(Nenechávej dítě jíst z porcelánové misky! Ty zvuky se ke mně nesou a tříští mé srdce!)
Nakrmila dcerku vlastními hůlkami, jako by byla tříletým batoletem. Vzápětí si vybavila radostnou dobu, kdy dceři doopravdy byly tři roky a kdy u nich muž ještě žil. Děvčátko bez dovolení sundalo z poličky na nádobí svou misku. Žena mu ji bleskurychle vytrhla a zuřivě s ní mrštila o zahradní skalku. Zvuk manželova tříštícího se srdce. Zničehonic se žena rozčílila a zahodila i svou vlastní misku. Jestlipak tohle není zvuk mužova tříštícího se srdce? Vyhodila do zahrady jídelní stolek. Je to tenhle zvuk? Vrazila celou svou vahou do zdi a bušila do ní pěstí. Připomínající vržený oštěp padla na posuvnou stěnu. A co tenhle?
"Mami, mami, mami!"
Dcerka k ní přiběhla s pláčem, ale ona ji plácla přes tvář. Ach - tenhle zvuk si poslechni!
Jako ozvěna dorazil další dopis od manžela. Byl odeslán zase z jiných vzdálených krajin.
(Vy dvě, přestaňte dělat jakékoliv zvuky! Nezavírejte ani neotevírejte dveře! A nedýchejte! Ve vašem domě nesmí ani tikat hodiny!)
"Vy dvě, vy dvě, vy dvě!" zamumlala žena a z očí jí vytryskly velké slzy. Pak už ze sebe nevydala ani hlásku. Už nikdy nevyloudila ani ten nejjemnější zvuk. Jinými slovy, matka zemřela a dcerka s ní.
A co je na tom zvláštní: manžel zemřel společně s nimi.

※ ※ ※

Annika
 


Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 12. dubna 2015 v 12:54 | Reagovat

to s tím názvem muselo bejt pěkný překvapení... Ale text chválím, čte se to parádně, a je v tom ten zajímavej styl japonský literatury, co se mi vždycky tak líbil :) vůbec se nedivím, že měl ve škole úspěch. A asi jsi mě navnadila na to, abych si sehnala nějakou knížku od Jasunariho :)

2 asanita asanita | Web | 12. dubna 2015 v 13:33 | Reagovat

Něco takového čtu prvně a myslím, že jsi to přeložila opravdu parádně. Četlo se to samo a je v tom i nějaké to zamyšlení, což se mi líbí. Doteď jsem měla (jak píšeš) prosluněnou náladu, ale tímhle textem jsi mi ji rozhodně nenarušila, naopak jsem ráda, že jsem si text přečetla.

3 Aleath Aleath | Web | 12. dubna 2015 v 15:02 | Reagovat

Obdivuju každého, kdo umí Japonsky. Je to moc krásná řeč, ale náročná. Pokoušela jsem se něco naučit, ale daleko jsem se nedostala. Odradilo mě písmo...

4 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 15:50 | Reagovat

Četlo se to moc hezky, což nejspíš bylo tím překladem, protože téma je opravdu zvláštní. Nikdy jsem nic podobného nečetla a to myslím, že už jsem podivných věcí četla dost. :D

5 Annika Annika | Web | 29. dubna 2015 v 21:07 | Reagovat

[1]: Bylo to skutečně překvapující, ale najednou mi to celé začalo dávat větší smysl :-)
Doporučuji Hlas hory! :-)

[2]: Děkuji ti!

[3]: Písmo je skutečně šílené. Také s ním neustále bojuji.

[4]: Děkuji! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama