Je lepší ucho mít.

Saužení lásky

2. dubna 2015 v 19:04 | Annika |  Třeskuté tvoření
... aneb Smrt nýtovacím knoflíčkům!

Bylo to někdy v létě. Toho dne se mi do mysli vkradl nápad, tehdy okamžitě v duchu označený za geniální. Udrhat si ne náramek, ale náhrdelník. Prostě si bavlnky nenastříhat a uzlíčkovat rovnou "z celého", dokud výsledný produkt nebude tak dlouhý, že mi obtočí krk.

A jak to chceš pak zapínat, Anniko? Snad nechceš dělat uzel jako u náramků?! tázalo se mé věčně pochybující vnitřní Já.
Jednoduše! Namlátím tam patentní knoflík! Bude to krásné! Bude to stajlyš! Budou mi říkat, jak jsem šikovná a vynalézavá! odvětilo tvořivé Já opilé vlastní dechberoucí důvtipností.

A tak jsem zašla do galanterie, pořídila si bavlnky ve světle růžové, tmavě tyrkysové a v mé oblíbené vínově rudé barvě, a také balík nýtovacích knoflíků. Návod k použití vypadal velmi prostě. To musí zvládnout i takový patlal jako já. Zatloukání hřebíků mi ve skautu šlo vždycky bravurně, jistě dokážu i dobře zatlouct knoflík.


Drhání mi trvalo opravdu nesmírně dlouho. Uzlíček po uzlíčku jsem se pomaličku promotala létem, podzimem, a nakonec i zimou. Díky tomu jsem si jej spojila s několika rozličnými vjemy a vzpomínkami, nejvíce ale s těmito:

♦ Často jsem při motání poslouchala cédéčko Saužení lásky od Spirituál kvintetu, proto jsem tento náhrdelník v duchu pokřtila právě tímto názvem.
♦ Tehdy jako nezadaná jsem vůbec netušila, jak pěkně bude název sedět v budoucnu. Největší postup jsem totiž paradoxně udělala během soužení se čekáním na svou lásku. Urputně jsem motala na Valentýna v milého kanceláři, zatímco on seděl u počítače a vyřizoval resty. S ospalkami v očích jsem motala proklínajíc svou povahu ranního ptáčete v milého ložnici, zatímco on dlouho, předlouho vyspával. A tak podobně.

Začátkem března se mi po půl roce konečně podařilo dílo dokončit. Ostříhala jsem bavlnky, oblepila je lepidlem, aby se koncové uzlíky nerozpletly, a konečně se pustila do práce, na kterou jsem se těšila ze všeho nejvíc. Na to slavné zatloukání patentních knoflíčků.

Dopadlo to, jak také jinak, špatně. Ať jsem tloukla, jak jsem tloukla, náhrdelník byl moc tlustý a části knoflíků se mi nechtěly spojit. Že se však vzdávám nerada, vymyslela jsem alternativní řešení. Ke koncům náhrdelníku jsem přišila kousky látky z mé staré halenky, která má stejnou barvu jako jedna z použitých bavlnek. Při tomto procesu mi jeden kus halenky vyletěl z okna šestého patra a musela jsem jej později hledat kdesi ve křoví. A ohnula jsem celkem dvě jehly. Jednu jsem vyhodila, druhá je ještě docela použitelná. Počet bodnutí do prstu = paradoxně pouze jediné.

Nakonec jsem však náhrdelník přese všechny obtíže a přes kletby plivané z úst zdárně dokončila.


Když jsem zakládala tento blog, přislíbila jsem si, že zde nebudu věšet žádné fotografie své osoby - což už jsem stejně párkrát porušila. Nicméně náhrdelník jsem dělala pro sebe, nechtělo se mi jej proto fotit na jiné modelce. Tak jsem alespoň zcenzurovala svá očíčka.



Délku jsem vystihla akorát tak dobře, že jej mohu dvakrát omotat kolem ruky a nosit jej i jako náramek.


V balíčku mi zbylo ještě asi dvacet dalších patentních knoflíků. Jakpak s nimi naložím, to musím ještě důkladně promyslet. To zatloukání přeci jen byla docela legrace...


Annika
 


Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. dubna 2015 v 21:00 | Reagovat

Máš vážně trpělivost, to mnoha lidem chybí. A náhrdelník se ti vážně povedl ;)

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 3. dubna 2015 v 8:37 | Reagovat

Vypadá skvěle a má dvě různá využití. :) A hodí se k tobě, ta vínová barva mi na tebe pasuje asi nejvíc. :)

3 Annika Annika | Web | 17. dubna 2015 v 21:37 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama