Je lepší ucho mít.

Černá a bílá Annice milá

4. dubna 2015 v 21:44 | Annika |  Třeskuté tvoření
V posledním článku věnovaném korálkům, který je starý už pomalu půl roku, jsem se mimo jiné vykecávala o tom, jak jsem se poprvé pokoušela zkrotit korálky jehlou - a jak katastrofálně to dopadlo. Přiznávám, že od té doby jsem žádný pořádný pokrok neudělala. Na to přijde čas zase až v létě o prázdninách.
Celkově si však myslím, že s jehlou se asi nikdy příliš kamarádit nebudu. Při svém posledním tvůrčím experimentu s drháním a patentními knoflíky se mi hned dvě povedlo zlikvidovat. To kleště, to je jiný instrument! Jsou bytelné, jsou těžké, jsou drsné. A přesto se s nimi dají vytvořit hezké (- v mém případě relativně koukatelné) věci.


V průběhu zkouškového období byl můj mozek mimořádně zatížený a bylo třeba mu trochu odlehčit - přesunout soustředění na chvíli do rukou. Prohrabala jsem tedy své zásoby korálků a komponentů. Po chvilce přemýšlení jsem měla jasno - tentokrát se pustím do nových náušnic. Nebo přesněji - do nových klips. Mé uši nemají dírky a nejspíš si je ani neplánuji nechat udělat.

Plán byl udělat něco naprosto nenáročného a na pohled prostinkého, aby si ruce alespoň maličko zapracovaly a hlava na chvilku odpočinula. A aby se to zároveň aspoň k něčemu dalo nosit. V tomto případě jsem zacílila na své dvě bílé halenky a "maturitní" šaty.


Překvapilo mě, jak jsou oproti jiným druhům tyto klipsy jako komponenty pohodlné. Obvykle se zatíženýma ušima vydržím pouze několik hodin, kdežto tyto se mi podařilo mít na sobě celý den, aniž bych vnímala bolest. I tak ale na to, že mi něco visí z uší, nejsem moc zvyklá. Pořád potřásám hlavou, mnu si boltce a vyvádím jiné věci, u kterých musím vypadat potrhle.
Také se při pohledu do zrcadla cítím pokaždé trochu nesvá. Nemohu si pomoct, ale když se dívám na svůj onáušnicovaný odraz, a to ať už jde o jakékoliv mé klipsy, jako bych viděla dívku, která vypadá jako já, ale je o pár let starší a mnohem světaznalejší. Přijde mi, jako bych s ozdobením svých uší dočasně ztrácela svou pečlivě budovanou image "plaché éterické dívčiny" a stávala se někým úplně jiným - kým také nejsem.

Náušnice sice nechávají tvář odhalenou, ale přesto jsou pro mě jakousi maskou. V nejbližší době se pustím do dalších, ať mám těch masek co nejvíce druhů - ne jenom pasující k bílým halenkám.

※ ※ ※

Naprosto přesně si pamatuji na okamžik, kdy mě přepadla touha udělat si nový náhrdelník podobný tomu, který jsem před půl rokem dělala sestře do tanečních. Byl to večer šestého března, o kterém jsem už zde na tomto blogu psala, ale v naprosto jiné souvislosti.
Odkládala jsem si na skříňku svůj mohutný černý kovový náhrdelník, který mi kdysi dávno darovala přítelkyně s nejdelšími vlasy, co jsem viděla. V pokoji bylo přítmí, svítila jen stojací lampa a bála jsem se, že něco shodím na zem. Hlavu jsem měla plnou různých rozlítaných myšlenek, přesto se ale mezi ně ještě dokázala jedna konkrétní vměstnat:

"V pondělí si zaběhnu do korálkárny, nakoupím si nové korálky, vyhrabu z tátova šuplíku uctívané kleště a udělám si nějaký nový, podobný, ale jenom můj náhrdelník."

Ten víkend jsem celý prozpívala na sborovém soustředění. Avšak pokud jsem zrovna nezpívala, přemýšlela jsem právě nad budoucím novým náhrdelníkem. Načrtla jsem si i pár nákresů. V pondělí jsem pak natěšeně naklusala do korálkárny - a zažila další porci zklamání. Už si na to zvolna začínám zvykat.
Nedokázala jsem najít nic, co by se mi líbilo a co by pasovalo do mých představ. Odejít s prázdnou a nešťastná, případně courat se po jiných korálkárnách, se mi však nechtělo, rozhodla jsem se tedy zahodit sny a tvořit z toho, co mi je nabízeno. Ještě toho dne jsem se pustila do práce. Pokoušela jsem se na nakoupený materiál aplikovat nápady z nákresů, avšak pořád jsem si nebyla jistá, jestli výsledek vypadá dobře či špatně. Nakonec se mi dostalo několika zajímavých připomínek a podnětů z nečekaného zdroje - od milého, kterému jsem rozpracované dílko ukázala. Jimi jsem se nakonec také zařídila a korálky, co mi zbyly, využila na výrobu náramku do sady.



Jsou dvě věci, se kterými nejsem úplně spokojená a které možná ještě v budoucnu, bude-li chuť, přepracuji, nebudu však prozrazovat, o jaké jde :-)

Teď už jen překonat svou nesnášenlivost s jehlami!


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 10:24 | Reagovat

Černá a bílá je nejen milá, ale i slušivá kombinace. :-) Výsledek vypadá opravdu nádherně, mysli si, co chceš. :D

2 Choi Mari Choi Mari | Web | 17. dubna 2015 v 21:17 | Reagovat

Mě to s jehlami taky moc nejde. Nedávno jsem si vyšívala malou výšivku na tílko a podařilo se mi jednu zlomit. Náušnice i náramek s řetízkem se ti moc povedli.

3 Annika Annika | Web | 17. dubna 2015 v 21:38 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji moc! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama