Je lepší ucho mít.

(P)lamen(t) (po)zkouškový

17. února 2015 v 9:18 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Píseň o racku námořníkovi
Pokuds', milý J., očekával nějaké přínosné, duchaplné či zajímavé psaníčko, musím tě zklamat. Jsem to zase jenom já a píšu ti zase jenom své obvyklé postřehy, pitomosti a patlaniny.
Zkouškové období se již dávno přehouplo do druhé poloviny. Ba dokonce už spěje k závěru. Mám před sebou poslední týden, v němž mě čeká jediná a poslední zkouška. Opravný termín. V pondělí jsem dostala svou první trojku. Zaslouženou. Ba ne, možná dokonce nezaslouženou. Zasloužila bych bez milosti vykopnout. I tak mě to ale trochu zabolelo. Dosud se mi dařilo vždycky všechno uhrát na dvojku, pokud jsem nedostala jedničku. A tenhle semestr jsem dokonce měla jen a jen samé jedničky. Hecly jsme se tedy se spolužačkou, kterou potkal stejný osud, a nahlásily jsme vyučující, že to chceme zkusit znova. Bylo to z mé strany pravé, poctivě smetanové kamikaze. Kredity už mám, nic tím nezískám. Jen hrdinnou smrt v boji. Příště už se asi nehecnu. Mohla jsem mít před sebou klidnou sobotu strávenou s krasobruslením a biatlonem a zajímavou neděli strávenou s jistým mužem. Místo toho jsem dala přednost meiši, dóši, keijóši, fukuši, secuzokuši a džoši. Jak jsem mohla?


Ale hrdinná smrt v boji má přeci jen něco do sebe.

Vlny stále neutichly. Zkouškové se protahuje, ač by už mělo končit. Masala, moje nová droga, teče proudem. Sladkosti docházejí. Naučila jsem se mít zapnutý telefon. Poprvé v životě jsem ochutnala kávu. Poprvé jsem překonala trauma a skočila po nohách se zacpaným nosem do bazénu. Rozprášila jsem čtyři protivníky v úžasně sympatické deskové hře. Znovu na nás přišel hlídač a tentokrát už zdaleka nebyl tak hodný jako minule. Skóre po návštěvě nové zubařky činí: 1 odepsaný, 1 zachránitelný a asi 5 vrtatelných.

Vidíš, Juliáne. Ani jsi mi nikdy neřekl, jak jsi na tom ty se zubama.

A ty vlny mě mimo jiné k čemusi nesou. Bohužel však nevím k čemu. Můj škuner náhle změnil kurz. Buď je to pevný břeh anebo Maelström. Oblékám kostým a vstupuji na scénu divadla Globe. Možná se ale nakonec ukáže, že vlastně nehraju Ofélii, ale třeba... byla by Julie lepší variantou? Asi ne. Desdemona? Taky ne. Možná to ani nebude Shakespeare. Nechám se překvapit. Aspoň, že je jisté, že to nebude Taťjana z příběhu Oněginova. Ta mi jednou bohatě stačila.

Taťjanu člověk nikdy nemůže hrát vícekrát než jednou za život, pokud není úplně padlý na hlavu. Rozumná holka se poučí a podruhé už nikomu dopisy nepíše.

※ ※ ※

A tak nastaly šťastné dny...
Pondělí v tranzu. V deset dopoledne jsem napochodovala do podkrovní třídy, usedla ke stolečku pod okno, kde mi silně táhlo na hlavu, a vrhla se po hlavě na svůj kamikaze-tesuto. Pospojovala jsem něco málo japonských definic s příslušnými termíny, lámala si hlavu, plkala něco patetického o podstatných jménech, o videch a o mé oblíbené gramatikalizaci, kterou cpu všude, kam se to hodí i nehodí. Hodina a čtvrt uběhla jako mávnutí vějířem. Ze školy jsem se vypotácela jako hadrový panák a v menze málem nebyla schopná donést sousto k ústům. Úleva na mě dolehla tak mocně, že mě dočasně připravila o veškerou životní energii. Chtěla jsem se jen stulit na hromadě polštářů, zavřít oči a dýchat.
Na nohy mě postavil pořádný pytel lískových oříšků v karobové polevě zakoupený po cestě domů. Najednou se přede mnou rozprostřelo šest naprosto volných dní. Skoro mě to až vyvedlo z míry. Jak je naplnit? Zapnula jsem na chvíli The Sims 3. Ne proto, že bych na ně měla chuť. Jen jsem chtěla ochutnat ten pocit, že si je opravdu mohu zahrát, aniž bych měla černé svědomí, že prokrastinuji.
Jednička z opravy mi utekla o jediné pitomé procento. Měla bych být šťastná za dvojku. Člověk ale nemůže být plně spokojen, když stačilo vyvinout ještě o malinko více snah a mohl semestrem projít s průměrem 1,0.
Nyní je úterý. Mám před sebou ještě pět neuvěřitelně svobodných dní. A jsem si jistá, že během nich se ještě ledacos stane. Něco mi říká, že ten Maelström, do něhož pomalu pluji, se stále více a více blíží...

※ ※ ※

Káva a twizzly
Šest dní volna je za mnou. Měla jsem tolik velkých plánů! A skončilo to, J., přesně tak, jak očekáváš. Spoustu z nich jsem zapomněla, nezvládla nebo nestihla. Třeba zacvičit si na šakuhači. Dosledovat Fate/Stay Night: Unlimited Blade Works. Udělat si něco nového z korálků. Zajít do cukrárny. Sejít se s Fialkou. Uklidit si pokoj...
Zato jsem si ale v sobotu ráno zabalila do batohu zubní kartáček a náhradní ponožky, štůsek flétnových dvojhlasů a plavky a vyrazila na podivuhodný valentýnský víkend, který byl přesně dle mého gusta. Bohatý na krátké okamžiky vesmírných rozměrů.
Vířím a točím se jako krasobruslařka. Ať už dopad na dno bude tvrdý nebo měkký, to rozevláté kroužení si zatím užívám. A zároveň cítím, jak mě nesmírně, nesmírně vysiluje.

Před dvěma týdny mi před jistým mužem uklouzlo, že jsem nikdy v životě nepila kávu. Rozesmál se a vyjádřil se, že jsem exot. Objednal v restauraci šálek a já opatrně několikrát usrkla. A zde začalo mé nové, kávové putování. Káva pro mě dosud byla čímsi tajemným, zastřeným a beztvarým. Jsem odhodlána ji objevit a obnažit její křivky. I kdyby byl dopad na dno mořského víru tvrdý a bolestivý a všechnu mou euforii z radostného víření odnesl proud, káva zůstane. Káva, kterou jsem poprvé ochutnala díky jistému muži. Nechutnala nijak úžasně. Ale zase se mi otevřelo jedno malé okýnko do světa.

A tak je to se všemi prožitky.


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 17. února 2015 v 20:50 | Reagovat

Páni, docela tě obdivuji, že ses vrhla do oprav, na druhou stranu, ten průměr jedna by vážně vypadal hezky. :) Příště to vyjde. ;)

Moc ti tvé vesmírné okamžiky přeji, tvé nové objevy a rozkvétání štěstí. :)
(Mimochodem, kávu jsem si dala nedávno, protože jsem se musela něco učit, už nevím co, a v šest hodin jsem usnula na stole, asi na pět minut. :D Po hrnku kafe jsem si šla lehnout v jednu v noci. :D)

2 Anafory Anafory | E-mail | Web | 21. února 2015 v 11:15 | Reagovat

V závěru zkouškového jsem měl skoro tři týdny volna - rozplynuly se tak, že ani nevím, co jsem dělal.

3 paja-writes paja-writes | Web | 24. února 2015 v 21:05 | Reagovat

Zajímavé počteníčko :), obdiv je na místě!
Držím palce jen a jen k lepším známkám, mě čeká testů...pff, vůbec se netěším!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama