Je lepší ucho mít.

Krůčky po hradbách

14. února 2015 v 9:00 | Annika |  Obrázky objektivem
Konec zkouškového jsem se rozhodla slavit hned několika způsoby. Bezprostředně po poslední zkoušce pytlíkem lískových oříšků v karobové polevě. Pár dní nato posezením se spolužáky v hospodě, v jejímž přítmí se mi v jednom kuse klížily oči a nepomohla ani rozverná nálada kumpánů, ani sklenice zázvorového tonicu.
Předposlední akt oslavy konce zkouškového jsem pak provedla v pátek. Už dlouho jsem si nedopřála luxus vyjít si jen tak na procházku. Úplně jen tak. Bez jediné starosti, bez jediného až se vrátím měla bych nebo musím.
Mé kroky automaticky směřovaly na Vyšehrad. Vždycky, když se chci jen tak projít, jdu tam. Ani by mě nenapadlo zkusit to jinde. Vyšehrad se pro mě za ta léta, co svými teniskami ohlazuji jeho hradby, stal symbolem. Nevím čeho, ale něčeho éterického, trochu melancholického, nedosažitelného a hlavně strašně pěkného.



Hudební doprovod ve sluchátkách jsem měla - opět dle tradice - poněkud temnějšího rázu. Nikdy se neprocházím po Vyšehradě za poslechu veselé hudby. Buď melodie v mollových tóninách, nebo ticho a doufání, že uslyším chrámové zvony.


Před rotundou jsem se zastavila a přemýšlela, že bych udělala něco, co by se naprosto příčilo dosavadním zvyklostem. Projít se po hradbách opačným směrem. Síla zvyku mě ale přeci jen zdolala.



Stejně tak jsem neporušila ani rituál krátké zastávky na vyhlídce nad Nuslemi a chvilkového pozorování pouličního hemžení.




Nakonec jsem ale ze zaběhnutých kolejí přeci jen vypadla a procházku po hradbách zakončila jinou cestou. Při té příležitosti jsem si poprvé všimla pod hradbou přikrčených úlů.




Procházku jsem zakončila kupodivu neslavně. Dole pod Vyšehradem mě uvítal do reality příšerný hnilobný zápach linoucí se bůhvíodkud. Doufám, že ne z řeky.


Annika


Článek byl vybrán do únorového Interestia v Klubu Snílků.
 


Komentáře

1 Zita Zita | Web | 14. února 2015 v 9:15 | Reagovat

Ta procházka byla asi nejlepší. Soudím podle krásných snímků.

2 K. K. | Web | 14. února 2015 v 10:37 | Reagovat

Ach Bože. Myslím, že bych se zbláznila, kdybych si jednou za čas nedopřála ten luxus, jak říkáš, a nevyrazila jen tak na procházku. :-D Lidé v neustále honbě za něčím materiálním úplně zapomínají na svou psychickou pohodu.

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 14. února 2015 v 13:12 | Reagovat

Na nějakém sraze v budoucnosti bychom mohly jít právě sem, pokud to tedy nevnímáš jako jen tvé samotě zasvěcené místo. :)

4 Annika Annika | Web | 11. března 2015 v 21:12 | Reagovat

[1]: Ani ty oříšky v karobu nebyly zlé - ale procházka oproti nim byla rozhodně více duševně obohacující :-)

[2]: S tím do puntíku souhlasím. Nemít možnost se aspoň občas projít a na chvíli vypnout všechny "červené kontrolky" v hlavě, asi už mě odvážejí do blázince :-D

[3]: Anooo, půjdeme tam! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama