Je lepší ucho mít.

Na rozbouřené hladině

20. ledna 2015 v 11:02 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Kéž by tak teď sněžilo...
Juliáne!
Píšu ti zhruba po měsíci. Za tu dobu se u mě děla spousta věcí. Odzpívala jsem mnoho koncertů. Na všech jsem zpívala totéž, a přesto byl každý osobitý a úplně jiný. Jednou jsem stála vedle tenorů, a tak jsem slyšela, jak zní jejich party. Jindy mě postavili na tak hloupé místo, že jsem po celý koncert slyšela jen sebe a holku vedle. Jednou mi kolem hlavy, zatímco Rybovka dynamicky vrcholila, kroužila můra. (Víš přece, jak nesnáším můry!) Jindy hrozilo, že budeme bez varhan. Jednou jsem se ve volném čase před koncertem nevychovaně rozvalovala v karlštejnské obřadní síni na podlaze, neb byla krásně vyhřívaná. Jindy jsem se v čase před koncertem snažila přesvědčit jistého muže, že jeho nápad, abych s ním šla v dlouhé sukni a kozačkách šplhat po žebříku do temných útrob kostelní věže, opravdu není moc dobrý. Jednou jsem nabídla japonské kamarádce domácí vanilkové rohlíčky a ta se po nich mohla utlouct. Jindy jsem ve vlaku poslouchala zvuk tahací harmoniky, na kterou hrál jistý muž. Jednou jsem skládala origami. Jindy jsem umírala smíchy během rozhovorů s mým nejmilejším spolužákem. Jednou jsem umírala studem, když jsme pokazili Lužanskou mši. Jindy, dokonce vícekrát, jsem umírala zimou. A ještě úplně jindy jsem umírala děsem z tenorového sólisty.
Byly to neopakovatelné chvíle, přesně takové, jaké mám nejraději. Škoda, že ses na ani jeden koncert nedostavil. Mám chuť tě za to pořádně proplesknout. Určitě jsi čas měl, ale prostě se ti nechtělo. Raději ses zašil do svých knih a do svých malůvek. Běda ti, jestli tě v dubnu neuvidím ve Svatém Vítu!


Štve mě, opravdu mě příšerně žere, že jsem z těch okamžiků nevytěžila vše, co se dalo. Mám vzpomínky. Mám i pár společných fotografií. Ale nemám haiku. A teď zpětně se je pokoušet napsat, to už nejde, to už není ono, to už není autentické. Nečekala jsem, že mě to bude tak dráždit. Psaní haiku, ať už je jakékoliv kvality, se pro mě stalo naprosto nepostradatelným. Když teď zhruba na měsíc a půl ustalo, bylo mi, jako by mi někdo uřezal ruku. Samozřejmě, nikdo mě nenutil trpět a nepsat. Mohla jsem vzít do ruky tužku a zkusit to. Párkrát jsem si troufla. A pokaždé mě šíleně rozbolela hlava. Zasekla jsem se - a nevypadlo ze mě jediné slovíčko.
Naštěstí však toto nešťastné období již pominulo. Našla jsem v tomto ohledu ztracenou rovnováhu. Snad proto, že jsem svedla oba bijící se protipóly dohromady tak, aby se přestaly v mé hlavě narušovat a začaly vedle sebe koexistovat. Sotva jsem tak učinila, sotva jsem nechala jistého muže přečíst si má tříverší, najednou, jako by se kruh uzavřel. V rozepsaných už čeká na konec měsíce článek "Haiku (leden 2015)". Jsou v něm zatím dvě drobničky. A určitě ještě nějaké přibudou!

Někdy se u mě stav. Mám doma hrozně moc čokolády, potřebuji s ní pomoci! ;-)

※ ※ ※

Dnes symbolicky prší.
Uplynulo už opět více než týden od psaní posledních slov. Od té doby hladina čokolády trochu poklesla, a to i přesto, že ty ses nestavil. Je teď šikenki, zkouškové období. Je mi už víc než týden dvacet jedna let. Od hatači jsem měla vysoká očekávání. Od nidžúissai jsem se rozhodla toho mnoho neočekávat. Rok 2014 byl veselý a rozhoupaný dostatečně. Chtěla bych, aby jeho následovník plynul klidně a harmonicky. Zatím se mi to nicméně vůbec nedaří. Zkouškové začalo poněkud šíleně. Ani ne tak co se objemu učiva či jeho rozložení v čase týče. Tak nějak... celkově. Vše, co se mohlo zamotat ohledně mého studia, se zamotalo. Například i to, že do Japonska letos náš ročník nejspíš vůbec nepojede. Až příští rok. To zrovna ale je celkem pozitivní vývoj. Protože to, co ze mě vychází za zvuky, když se pokouším hovořit japonsky, rozhodně ještě není japonština, se kterou bych se chtěla prezentovat v Japonsku.
Pokud jde o mé povedené romantické vztahy, je to stejně praštěné jako zkouškové. Jak víš, do mého života vstoupil muž. Opravdový, neplatonický, hmatatelný. A také v něm alespoň po nějakou dobu ještě zůstane. Otázkou jen je, v jaké roli. Začíná být jisté, že v hlavní ne. Že bude odsunut k těm vedlejším, ale neméně důležitým hrdinům mého života a dostane skript, na němž bude velkým písmem napsáno "muž, který mě přitahuje, ale je lepší, když zůstane kamarádem". A podobnou roli budu i já hrát v jeho životním dramatu. Není nad oboustranně výhodné dohody. A teď to myslím vážně, J. Žádné stopy ironie v mých výpovědích nehledej.
Hlavní role zůstane neobsazena. Kdo se jí ale chopí teď? Myslím, že nikdo není zapotřebí. A nikdo ani není v dohledu. Jen onen jistý muž. Kdybych ale toho obsadila do této role, drama by nejspíš skončilo hamletovsky. Byla bych už jen zvědavá, kdo koho zničí jako první.
Možná na tebe z dopisu působím smutně, rezignovaně, vyčerpaně. Vyčerpaná jsem, to je pravda - ale síly se mi vrací mílovými kroky. Smutná jsem chvíli byla, ale rychle mě to přešlo - není přece vůbec proč smutnit. Co může být lepšího, než když ten druhý vnímá věci úplně stejně jako ty, a když ty víš, že vnímáš rozumně?
Ale rozhodně, rozhodně se necítím rezignovaně. Mám v hlavě spoustu plánů, které jsem odhodlaná realizovat. A vím, že to jsou dobré plány!

※ ※ ※

Ame ga furisó, sora ga nakisó. Aruki nagara taberu! Kjó wa šiken de panikku suru!
Když jsem se vrátila velmi pozdě v noci z mé nejnedávnější schůzky s tamtím mužem, bylo mi po našem posledním rozhovoru, o němž jsem ti něco naznačila v posledním dopise, tak trochu, jako by mi kdosi cizí vrazil pěstí do břicha. Určitě ten hnusný pocit znáš, ne, J.? Naštěstí jsem se z něj ale hodně rychle vzpamatovala nejen proto, že vlastně nebyl pro takovéto pocity racionální důvod, ale hlavně proto, že vzápětí přišla opravdová, nefalšovaná pohroma. Tu noc jsem se pokoušela spát, i když jsem věděla, že kvůli přemíře myšlenek to moc nepůjde. Byla bych čekala, že se mi budou zdát škaredé sny o jistém muži. Místo toho však přišla ta nejpříšernější můra, která může studenta japanologie o zkouškovém potkat. V hrůze jsem se probudila s pocitem, že jsem zapomněla všechnu gramatiku. Nejen tu, která bude u zápočtu, ale i tu starou, tu základní. Zkoušela jsem si říkat nějaké věty, nedokázala jsem však, jak jsem byla v panice, ze sebe vyplodit jediné normální japonské slovo. Navíc, i když už jsem byla úplně vzhůru, měla jsem pořád takový zvláštní pocit, že mě někdo zavřel do mé nové kabelky. Už se mi pak nepodařilo znovu usnout.
I propadla jsem po tomto zážitku náruživému opakování a šprtání gramatiky. Pokud se mi nějaký zápočet nepodaří zvládnout, bude to opravdu podivná věc, protože takhle pilná jsem v žádném zkouškovém ještě nebyla.
Ale když se dívám na svou novou kabelku, pořád se nedovedu zbavit bláznivé asociace, která mi při tom pohledu naskakuje: byla jsem uvnitř - je to můj malý útulný domeček!

Něco mi, můj milý příteli, říká, že tenhle rok opravdu klidný nebude.

Nejsrdečněji zdraví

Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. ledna 2015 v 15:06 | Reagovat

Vžďyt hamletovské vztahy jsou nejlepší... :D

2 Alex Alex | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 15:13 | Reagovat

Máš krásný web ;)

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 20. ledna 2015 v 18:56 | Reagovat

Pobavila jsi mě svým ostrovtipem a zároveň rozesmutnila hořkosladkými slovy. Mrzí mě, že ten, o němž píšeš, se k tobě nepřipojí tak, jak by mohl, už jen kvůli tobě. Ale nikdy to nevzdávej... (říká ta, která to vzdala a stejně se to nakonec možná vyvine lepším směrem... :))
Přeji ti, aby tvůj rok byl plný zážitků, na které však budeš ráda vzpomínat. (Nevím, jestli k nim tvůj sen patří. :D)

4 Annika Annika | Web | 22. ledna 2015 v 10:15 | Reagovat

[1]: Obávám se nicméně, že já se na ně aspoň zatím necítím :-D

[2]: Díky! :-)

[3]: Děkuji ti moc za tvá krásná účastná slova... mě to však každopádně nemrzí, jsem se současným stavem plně spokojená :-) A to drobné hlodání uvnitř, kterému se přeci jen člověk nevyhne, brzy ustane. Až se uvidíme, celou tu zatím ještě nedokončenou tragikomickou historii ti určitě povyprávím! :-D
No, na tenhle sen asi skutečně nikdy nezapomenu. Myslím si ale, že na něj budu vzpomínat ráda - ten zoufalý pocit zabedněnosti mě přeci jen donutil se pořádně šprtat - a být uvnitř kabelky je strašně zajímavá zkušenost :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama