Je lepší ucho mít.

Prosincové hudební zážitky II.

19. prosince 2014 v 21:18 | Annika |  Divadlo a hudba
Úterý 16. prosince - Barokní Vánoce
Minulou středu mi na sborové zkoušce spoluzpěvák J. předal letáček, který hlásal, že v jednom kostele na Praze 1 bude příští úterý hrát a zpívat českou a moravskou vánoční barokní hudbu soubor, jehož je onen J. členem. J. mi o tomto svém druhém sboru již v minulosti vyprávěl a že jsem byla zvědavá, jak jim to zní, přislíbila jsem, že se na koncert dostavím. Už jen proto, že J. se vyjádřil, že tam bude mít sem tam nějaké to krátké sólo. A jestli se mi líbí zpěv někoho od nás ze sboru, tak je to právě jeho. Málokterá barva hlasu mi zní tak libozvučně jako barva hlasu J.


Toho večera jsem měla ve škole referát, který se mi co do obsahu vcelku povedl, ohledně přednesu dopadl lehce katastrofálně. Musela jsem hluboce dýchat ještě půl hodiny poté, co jsem si odešla sednout. Pan docent pak dále probíral politiku devadesátých let a já se modlila, ať hlavně nepřetáhne, jinak koncert nestihnu.
Trochu přetáhl.
Vyletěla jsem ze třídy jako čertík z krabičky a sprintovala s těžkým batohem staroměstskými a novoměstskými uličkami. Nakonec jsem dorazila akorát, ale nejlepší místa už byla obsazená. Vyzvedla jsem si tedy lístek, který mi J. nechal na pokladně v obálce, a usadila se do zadní části poměrně malého, velmi hezkého kostela.
Naštěstí se mi podařilo získat místo na vnitřním kraji lavice, z nějž jsem měla dobrý výhled na bas a na tenor, který zpíval právě můj spoluzpěvák (čímž mě zmátl, neboť u "nás" zpívá bas). A také na dirigentku a na sólisty. Alty a soprány jsem oželela.
Bohužel mé umístění mi neumožnilo dobře vidět na doprovázející hudebníky. Aniž bych se nakláněla na stranu, jsem měla možnost sledovat pouze dvě houslistky - ale těší mě, že právě zrovna je.

Byl to skutečně příjemně strávený večer. Už dlouho jsem neslyšela barokní hudbu. Poté, co jsem přestala docházet do zušky na hodiny hry na zobcovku, na níž jsem hrála pořád jen a jen samé baroko, mě tato hudba začala míjet a už jsem k ní nikdy nenašla cestu zpět. Jak jsem tak toho večera seděla v lavici, poslouchala pěvce a hráče na nástroje, přišlo mi to zpětně docela líto.
Sbor zpíval skutečně krásně, sólisté byli taktéž úžasní, obzvláště bas. J. zpíval tři kratší tenorová sóla, která se mu povedla, obzvláště to poslední. Možná to bylo tím, že stál v první řadě, anebo tím, že jsem si jeho hlas navykla poslouchat už od samého začátku zpívání v našem sboru (aniž bych tehdy věděla, že poslouchám právě jeho), ale i když zpíval sborové party, pokaždé jsem jeho hlas mezi ostatními okamžitě rozpoznala a s radostí mu naslouchala.
Doufám, že to nebylo naposledy, kdy jsem se na J.-ův sbor mohla jít podívat. Ale věřím, že ne.

Večer plynul dál a po koncertě jsem s J. klábosila v čajovně. Plynul rychle, možná až moc. Připadalo mi, že uběhla jen chvilka a už jsem si zase oblékala kabát, abych spěchala domů vyspat se (což se mi moc nepovedlo) na ranní výuku a hlavně na další koncert, na němž jsem měla sama účinkovat - a J. také, přirozeně. Kráčeli jsme po Václaváku směrem k nádraží...

Druhý den mi J. řekl, že nedlouhou chvíli poté, co jsme tamtudy prošli, se tam kdosi zapálil a umřel.

※ ※ ※

Středa 17. prosince - Rybovka v Nejsvětějším Salvátoru
Uplynulo méně než dvacet čtyři hodin. Spala jsem nula hodin a nastal čas vypravit se na další koncert.
Škola toho dne utekla rychle a před koncertem jsem měla ještě chvíli času. Pustila jsem se tedy poprvé v životě do vanilkových rohlíčků. S takovým zápalem, že jsem pak málem nestíhala zkoušku. Opět jsem tedy z domu vystřelila jako šipka, a pravděpodobně výrazně vonící po vanilce a vlašských ořechách jsem zamířila ke Klementinu.
Sbormistr nás varoval, že dostat se do Salvátora přes sakristii je velmi obtížné. Pravda, nebylo to jednoduché, ale "labyrint", jak to nazýval, to nebyl. Největším problémem pro mě bylo otevřít jakési starobylé dveře s divnou klikou. A jiné, stejně starobylé, se mi zase pro změnu nedařilo zavřít.
Přišla jsem přesně včas, ale zkouška - jak se dalo čekat - začala až o půl hodiny později. V sakristii bylo vedro. Povídaly jsme si s Hikari a kolegyní sopranistkou, co se mnou na Rybovku dezertovala do altu. A pak se konečně začalo něco dít.
Začali jsme před oltář stěhovat židličky pro orchestr. Byla jsem ohromená, jak je Salvátor zevnitř veliký. A překvapilo mě, jak vzdálené jsou lavice od oltáře.
Paradoxně jsme ale obrovský prostor mezi oltářem a lavicemi nemohli celý využít. Museli jsme se všichni nahromadit na docela malý kousek místa, kde ještě šíleně překážel jakýsi velký stůl, asi také nějaký oltář (omlouvám se za svou barbarskou neznalost křesťanských tradic). Nejprve jsem vůbec neviděla na dirigenta. Pak se mi ale podařilo získat luxusní místo. Bohužel (a nebo naštěstí?) hned vedle tenoru. Altistky jsem vůbec neslyšela. Zato jsem si ale mohla konečně jednou pořádně poslechnout tenor. A tenorista vedle mě získal možnost poslechnout si alt. Asi se mu to ale moc nelíbilo, protože si několikrát zacpal ucho - to obrácené na mou stranu.

V kostele byla zima jako v psinci. Zaběhla jsem si tedy ještě pro návleky na dlaně a pro šálu. Avšak poté, co jsme se vrátili do rozpálené sakristie, jsem se během nabízení zázvorek všem drahým blízkým zapomněla odstrojit. Když jsem proto nastoupila spolu s ostatními za potlesku obecenstva na své místo, projel mi hlavou proud sprostých nadávek na vlastní účet. Byla mi ještě mnohem větší zima než předtím.
V kabátě jsem totiž zpívat nechtěla. Protože mi nesluší.

Bohužel tenorové sólo stejně jako na listopadovém koncertě zpíval můj učitel z gymnázia, kterého zrovna dvakrát nemusím (čti: když stojí poblíž mé osoby, raději dostaňte z mého dosahu všechny ostré či tvrdé předměty). Ani jeho přítomnost a jeho trapné hudební "ozdobičky" v partech, kde zpíval, mi však zážitek nepokazily. Tu radost, že by mi zkazil náladu, mu přece neudělám, řekla jsem si. Ale on je stejně tak zahleděný do sebe, že asi ani netuší, že jej nesnáším.

Myslím, že se nám to vyvedlo, i když jsme asi občas jeli trochu jinak než orchestr a dirigent. (Aneb není nad zpívání v kostele, kde se zvuk líně převaluje a mate.) Po vystoupení jsem měla nohy úplně zdřevěnělé, cesta z mého místa k vchodu do sakristie u oltáře mi připadala nekonečná. S gustem jsem dosedla na svou židličku, protáhla se a usrkla něco málo odporného ovocného čaje, který jsme dostali jako pohoštění. A pak nastal čas se vrátit domů a psychicky a fyzicky se připravit na koncert čtvrteční. Že jsem se ale místo domova vydala utužovat sborové a mimosborové vztahy, nakonec jsem skončila naopak úplně odrovnaná...

※ ※ ※

Čtvrtek 18. prosince - "Komorní" Rybovka v Charvátově síni
Uplynulo méně než dvacet čtyři hodin. Spala jsem asi tři hodiny velmi neklidným spánkem.
Seděla jsem v kavárně v kroužku s několika spolužáky a naším vyučujícím na četbu literárních textů. Pili jsme převážně zázvorový čaj a bavili se hlavně o překládání - sensei je známý díky svým překladům jednoho velmi známého současného japonského autora.
S šibalským úsměvem a slovy "přijďte na Rybovku!" (nikdo samozřejmě nepřišel) jsem se v půl páté zvedla od stolu jako první a vyrazila do ztemnělých staroměstských uliček směrem k budově jezuitské koleje, nyní nemocnici, kde náš sbor pravidelně zkouší. Zde se měl toho dne konat neformální koncert pro naše přátele a rodinné příslušníky. V sále jsem narazila na Hikari a K., kolegyni z druhého sopránu - a to bylo vše. Ostatní lidičkové, se kterými si ráda povídám, tedy jedna sopranistka, která kvůli Rybovce se mnou dočasně utekla do altu, spolužák A. z druhých houslí a J. ze souboru, na nějž jsem se byla podívat v úterý - se k mému zármutku neobjevili.

Díky malému počtu zpěváků jsem se nemusela s nikým tísnit a měla nádherný výhled na dirigentku. Náš šéfdirigent totiž toho dne s širokým úsměvem seděl v publiku.

K asi nejen mé hrůze vyšlo najevo, že se ztratil kabel od keyboardu, ocitli jsme tudíž bez varhan. Varhaník, člen našeho basu, tedy usedl za piáno a mě z té hrůzy div nevstaly vlasy na hlavě. Rybovka bez varhan s piánem zněla jako školní besídka.
Také jsme neměli najaté sólisty, ale členy našeho sboru. Velice jsem se na jejich výkony těšila, neboť všichni z nich jsou opravdu dobří.

Během přestávky jsem se setkala s maminkou, která se dorazila podívat. Postěžovala jsem si na ztrátu kabelu a na komornost - a tu se najednou ozval zvuk varhan! Kabel nalezen! Nevím, jestli se někde našel, nebo zda se sehnal náhradní, jisté je, že se objevil. Oddechla jsem si - nebude besídka, bude koncert!

Nastoupili jsme před diváky a zahájili večer zpíváním koledy Tichá noc, svatá noc v pěti jazycích. V češtině, v portugalštině, ve francouzštině, v japonštině a v němčině jako poctu pro naše zahraniční studenty. Anglickou sloku jsme ale z jakéhosi důvodu vypustili - a to i přesto, že náš dirigent je částečně Angličan a jeden náš bas, toho dne v roli varhaníka, Američan.

Snad, že jsem poslední dvě noci spala opravdu málo a celé dny lítala buď po koncertech, do školy a ze školy nebo od sporáku k ledničce, zpívalo se mi toho večera mizerně. Vadilo mi mechanické dirigování naší dirigentky, zoufale jsem toužila po tom, aby před námi jako obvykle stál náš starý dobrý šéfdirigent, který se na nás culil z první řady. V sále bylo šílené vedro. Začalo se mi trošku špatně dýchat. A to bylo teprve Offertorium. Offertorium bylo mé krizové místo, kdy jsem "zapla autopilota" a soustředila se hlavně na správný dech a uvolněný postoj. A pak už to nějak uběhlo. Odzpívali jsme ještě takzvaně s publikem (zpívali asi dva diváci) Narodil se Kristus pán a vzápětí jsem se s topornýma nohama odšourala z pódia, abych zjistila, že mi kdosi během stěhování židlí narval nenáviděný kabát za topení a mám jej vřelý a ještě bílý od stěny...

※ ※ ※

Nyní se pokouším tyto tři dny rozdýchat a dohnat akutní nedostatek spánku, nedostatek jídla a nedostatek pití. Stále však přede mnou stojí ještě tři další koncerty. Dva odzpíváme během této neděle na Karlštejně a ten poslední den před Vánoci ve Svatém Janu pod Skalou. Budou to dozajista příjemné výlety. Nicméně vidím to tak, že na Štědrý den padnu na gauč a do Silvestra se už nezvednu...

Ale pořád ještě mě to šíleně baví!


Annika
 


Komentáře

1 BarusHey BarusHey | Web | 19. prosince 2014 v 21:23 | Reagovat

Ahoj předem se omlouvám, že otravuju takhle večer, ale můžu tě poprosit o hlas pro BarusHey v soutěži o prsten? Stačí kliknout na web a nasměruje tě to na soutěž. Moc se omlouvám, že rušim, ale už nevim, kam jinam psát. Děkuju moc :33

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 10:15 | Reagovat

Závidím ti :) Ta atmosféra musí být úžasná :))) Znám to z orchestru, kde hraju na housle :)

3 stuprum stuprum | Web | 21. prosince 2014 v 15:35 | Reagovat

Podmanivý hlas má svoje kouzlo. :)

4 Créatio Créatio | Web | 21. prosince 2014 v 21:46 | Reagovat

Annika, veľmi dobre sa to číta. :) Čo hrali na barokovom koncerte, nevieš? :)
Ja tiež často bývam v alte, aj keď som číry soprán (schopný alt iba v nerozospievanom stave), lebo u nás ten alt nemá takmer kto spievať. Na konzerve sme až na tri(!) výnimky všetky sopranistky. A vždy rada stojím práve pri tenore, pri ňom (a najmä pri base) sa nezvyknem mýliť tak ako pri sopráne. Na tej opačnej strane skutočne pomáha iba zapchať si ucho (pomáha to). No, spomenula som si teraz, ako sme raz v zbore spievali Dvořákov Prsten a keďže som sa nie veľmi dobre počula, zakryla som si ucho. A to asi až tak, že som nepočula, kedy ostatní dospievali, iba ja som ten tón ťahala ďalej, až sa na mňa všetci otočili. No otras! :D

Také koncerty sú skvelé chvíle, či už sa počúvaju alebo interpretujú. Nech ťa príjemne držia i naďalej! :)

5 Mniška Mniška | E-mail | Web | 23. prosince 2014 v 22:17 | Reagovat

Zdravím Tě, Anniko, konečně zase na Tvém blogu :)
Tak jsem si zase jednou pěkně početla, koukám, že ses do toho zpívání pořádně obula. Já letos nezazpívala ani notu na žádném koncertu, i když jich bylo hafo. Pořád jsem byla nemocná, tak jen doufám, že bych mohla něco kváknout aspoň na půlnočce.
Ale koukám, že Tobě se vlastně daří a máš samé zajímavé zážitky. To Ti přeji, to máš teď určitě úžasnou vánoční atmosféru. Navíc první povídání bylo i krapet vzrušující, říkám si, že pan J.... no. Asi takhle, už mám osobní zkušenost, jak to takhle dopadá v čajovně :) nebudu to rozvádět, pravděpodobně víš, co se mi honí hlavou.
Inu, přeji Ti krásné vánoční svátky a ať Ti to pořád skvěle zpívá s radostí :)

6 zvlastniudelvodnarky zvlastniudelvodnarky | 24. prosince 2014 v 9:00 | Reagovat

Šťastné a veselé vánoce Anniko! Tvůj blog čtu moc ráda, tak doufám, že v psaní nepolevíš a budu si moct počíst i v příštím roce.

7 Annika Annika | Web | 25. prosince 2014 v 12:01 | Reagovat

[2]: Kéž bych tak mohla hrát v orchestru!

[3]: Tak tak! :-)

[4]: Děkuji!
V programu stojí tato jména: Josef Schreier, Josef N. Seger, Václav Jan Kopřiva a pak nějaké anonymy. Nic z toho jsem dosud neznala - a jsem ráda, že jsem poznala :-)

[5]: Mniško, vítej! :-)
Obula jsem se do zpěvu skutečně pořádně, ba přímo zakousla.
Ohledně toho pana J... to ti pak ještě někdy dozajista povykládám, neb nejspíš je co vyprávět. Akorát mně samé ještě není jasné, zda to bude vyprávění komické, lyrické či apokalyptické :-D

[6]: Velice děkuji za přání! Kéž se i tobě dobře daří! :-)

8 agrenej agrenej | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 23:48 | Reagovat

Velmi zajímavé zážitky. :-) Až si z toho říkám, že mi nějak ten kulturní život chybí. Budu muset zase jednou něco vymyslet.
Před několika (mnoha) roky jsem na tom byl lépe. Dostával jsem zdarma lístek na Hvězdy nad Moravským Betlémem, což byl cyklus koncertů různých skupin či sólistů, co byli ochotní mít tady koncert. Párkrát jsem to využil. Bohužel tomuto cyklu dávno odzvonilo.

9 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 12:21 | Reagovat

Nedivím se ti, že tě to i přes všechno vynaložené úsilí, nedospané noci a prázdný žaludek baví. :)

Barokní hudbu mám ráda. Baroko je mé oblíbené ve všech směrech, líbí se mi ta majestátnost, krása, půvab, hojnost. Projevuje se to v umění, hudbě, literatuře i stavbách. :)

Naopak na Rybovku zatím žádný názor nemám. Byla jsem na ní jednou - asi v osmi s rodiči, ale po půl hodině jsem přestala poslouchat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama