Je lepší ucho mít.

Prosinec 2014

Rokem tam a zpátky

31. prosince 2014 v 15:23 | Annika
Je to již dlouho, co jsem naposledy psala Hřejivou výzvu. Důvodů mám přímo hromadu. Některé malicherné, jiné ještě malichernější. Teď však konečně nastal ten správný čas pro pokračování.
Dnešním tématem je příběh, v němž autor použije motiv cestování časem. Jak jsem již kdesi v minulosti zmiňovala (nepředpokládám, že si to někdo jiný krom mě pamatuje), všechna zadání obsahující slovíčko "příběh" jsou pro mě větším či menším oříškem. I zde jsem hodně bojovala s inspirací - a byl to boj krátký. Inspirace mi řekla: "I já si občas zasluhuji dovolenou!" A tak jsem prožila prosinec bez nápadu, bez jediného haiku (!) - ale zato jsem si zazpívala šest Rybových mší...
A pak přišel konec měsíce a ta mrcha se konečně vrátila. Asi nechtěla trávit Silvestra sama.

Prosincové hudební zážitky II.

19. prosince 2014 v 21:18 | Annika |  Divadlo a hudba
Úterý 16. prosince - Barokní Vánoce
Minulou středu mi na sborové zkoušce spoluzpěvák J. předal letáček, který hlásal, že v jednom kostele na Praze 1 bude příští úterý hrát a zpívat českou a moravskou vánoční barokní hudbu soubor, jehož je onen J. členem. J. mi o tomto svém druhém sboru již v minulosti vyprávěl a že jsem byla zvědavá, jak jim to zní, přislíbila jsem, že se na koncert dostavím. Už jen proto, že J. se vyjádřil, že tam bude mít sem tam nějaké to krátké sólo. A jestli se mi líbí zpěv někoho od nás ze sboru, tak je to právě jeho. Málokterá barva hlasu mi zní tak libozvučně jako barva hlasu J.

Prosincové hudební zážitky I.

14. prosince 2014 v 19:29 | Annika |  Divadlo a hudba
Pátek 12. prosince - adventní koncert mé bývalé jazykové školy
Toho dne mě čekal druhý koncert tohoto měsíce. Úplně první se konal čtvrtého, přijde mi však, že nemám, co bych k němu napsala, tudíž jej z tohoto seriálu vypouštím.
Vzhledem k tomu, že mě čeká ještě hromada dalších koncertů, nehodí se už předem srovnávat - ale myslím si, že až o Štědrém večeru ulehnu na pohovku za bezstarostného uždibování cukroví, budu si v duchu říkat, že právě tento hned druhý koncert byl tím nejdivnějším hudebním zážitkem za celý prosinec. Protože skutečně jsem se občas cítila jako ve zlém snu. Nebo v opravdu bizarním snu.

Za zvuku praskání gramofonu

11. prosince 2014 v 19:01 | Annika |  Dopisy pro nikoho
... aniž bych měla v pokoji gramofon.
Pamatuješ si, J., na můj poslední dopis? Ten přísně tajný, který jsem ti po přečtení nakázala okamžitě zlikvidovat? Psala jsem ti tam velmi nepěkné věci o svém zničeném duchu i těle, neboť jsem se nacházela - jak jsi dozajista bystře poznal - v těžké existenciální krizi, kterou se mi však zdá se podařilo celkem dobře utajit před okolím až na pár drobných excesů. Pro jistotu se ti tedy teď, po týdnu, ozývám znova a hlásím, že už je všechno dobré. Až moc dobré.
Jedna kamarádka se o mě jednou vyjádřila, že jsem člověk lítající z extrémů do extrémů. Už si nepamatuji v jaké souvislosti. Ale něco na tom asi je, neboť v posledních dnech se cítím až podezřele fajn. Včera jsem dokonce měla náladu tak bujarou, že jsem se odhodlala místo dštění síry a ohně rozdávat úsměvy, milá slova a sem tam i nějaký ten kompliment. Po chodnících jsem pobíhala div ne tanečním krokem. A to vše úplně bezdůvodně, drahý příteli. Bylo mi prostě dobře.

Čelem ke strachu

7. prosince 2014 v 19:19 | Annika
Jedenáctým bodem výzvy zvané Hřejivá jest téma "Postavit se strachu čelem". Útvar libovolný. Básničku jsem zavrhla téměř hned. Přiznávám se, že jako veršotepec jsem v současnosti úplně vyprahlá a bez inspirace. Psaní příběhů není zrovna moje parketa. A přemýšlení a psaní smysluplných úvah, to už vůbec ne. Přesto jsem se ale nakonec rozhodla právě pro tuto variantu.