Je lepší ucho mít.

Jak jsem poprvé překládala

14. listopadu 2014 v 17:29 | Annika |  Tajemná říše žaponská
Na svůj studijní obor jsem před rokem nastoupila s hlavou plnou nejrůznějších naivních snů a cílů. Některé jsem od té doby přehodnotila, jiné se splnily (tím mám na mysli dva konkrétní: projít se ctí zimním semestrem prváku a projít se ctí letním semestrem prváku) a na ostatní jsem zapomněla, protože je z jejich imaginárních chlívečků vytěsnilo 11 čtení znaku 生 a podobné nádhery. Málem bych byla zapomněla i na to, jak jsem si tehdy říkala, že by bylo krásné, kdybych někdy v budoucnu překládala Jošimoto Bananu. Celkově, kdykoliv se mě někdo v té době zeptal, čím bych chtěla být, často jsem odpovídala, že překladatelkou - ale to spíš proto, abych měla vůbec co odpovědět; po pravdě, nikdy jsem nevěděla, jak bych se doopravdy chtěla jako japanolog živit. (Ve výsledku to bude stejně jedno, si myslím. Budu ráda, jestli se vůbec budu nějak živit. A v první řadě, jestli vůbec dojdu alespoň k tomu Bc.)
A bum, najednou přišel druhák, volitelný předmět "četba literárních textů" a s ním i první příležitost zkusit si zapřekládat. Mohla jsem si vybrat mezi krátkými eseji Murakami Harukiho nebo Jošimoto Banany. Že však velká část lidí sáhla po Murakamim, zvolila jsem Bananu. Bylo mi to vlastně vcelku jedno, neboť oba jsou mí oblíbenci.
Až po dopřekládání jsem si uvědomila, že jsem si vlastně splnila zapomenutý sen.

Samozřejmě to nebylo úplně poprvé, co jsem pracovala s textem v japonštině. V prváku jsme si na hodinách četby do sytosti užívali překládání japonských pohádek a jiných příběhů. Ty jsme ale četli po větách jeden po druhém. Tohle byla jen a jen moje práce (teda přesněji, drobný podíl měli i dva jiní lidé, ale o tom v dalším odstavci). A až poté, co jsem svou českou verzi nechala přečíst vyučujícímu a spolužákům, jsme se pustili do společného čtení po větách.

Zrovna včera jsem byla na řadě s překládáním právě já. Výsledek byl přijat vcelku úspěšně jak spolužáky, tak vyučujícím. Samozřejmě, že mé dílo nebylo dokonalé: občas jsem tam nasekala nějakou tu chybu, která mi byla zaslouženě vytknuta, ať už ohledně jazyka, nešikovných formulací nebo členění textu. Navíc jsem si musela s pár "divnými" větami nechat pomoct, jednou od japonské kamarádky, jednou od jednoho z našich senseiů. U většiny z nich jsem pak ale zjistila, že jsem s nimi neměla problém proto, že by mi připadaly divné, ale protože opravdu divné jsou. Ale i tak to ve výsledku dopadlo lépe, než jsem čekala.


Autorka: Jošimoto Banana
Originální název: リゾートの海 (Rizóto no umi)
Dílo: sbírka krátkých esejů 夢について (Jume ni cuite; O snech)
Originál pro případné japonštinou vládnoucí osoby: první tři strany zde, druhé tři zde

A ještě poslední poznámka: tato verze je trošku upravená oproti té, kterou jsem prezentovala ve škole - opravila jsem některé z chyb, na které jsem byla upozorněna.

※ ※ ※

Moře v letovisku

Jednoho rána se mi zdál sen. Nádherný sen!
Odehrával se na balkóně jakéhosi hrozně vysoko položeného pokoje, odkud jsem zhlížela na moře tak neskutečně krásné, jaké jsem ještě nikdy neviděla. Zátoka se jasně třpytila v pozdně odpoledním slunci. Světlo prozařovalo vodu a vytvářelo na ní rozvlněná kola. Moře, kam až oko dohlédlo. V zorném poli nepřekáželo nic rušivého.
Co se týče jeho barvy, byla jako průzračně modrozelený drahokam, a i z takhle vysokého místa šlo skrze vodu vidět až na kamínky na dně.
Modrá obloha, rackové...
Měla jsem úžasnou náladu a cítila se, jako by se už nemělo přihodit nic nepříjemného. Dole v zátoce je v dálce vidět parta kluků, jak se baví skákáním do vody. Ve velkém chladném pokoji, mdle prosvíceném nepřímým osvětlením, se nachází jen samá děvčata. Myjí se, strojí se k večeři, suší si vlasy anebo stejně jako já vycházejí na balkón. Asi vylezla z vody dříve než chlapci.
Každopádně, udělám si pohodlí, protože mám spoustu času. Z jakéhosi důvodu má kamarádka Takano navrhuje, že připraví večeři a bůhvíproč přichází s tácem naloženým hromadou onigiri a směje se:
"Zatím si dejte, než to dodělám!"
A já na to říkám:
"Počkej chvilku! Nevím, jak zastavit tenhle budík," a snažím se vypnout jeho zvonění. (Byl to pěkně velký budík, jaký jsem nikde jinde neviděla.) Tisknu na vypínači OFF, vyjímám baterku, ale on ne a ne přestat. Zkouším sundat zadní krytku... a v tom okamžiku, kdy jsem uvažovala, že jej rozbiju, se probouzím a vypínám opravdový budík. I kdybych ve snu baterku vyndala, nebylo by to k ničemu.
Nicméně - ta barva hladiny!
Ten vítr, ten velký nádherný pokoj!
Nebe zrcadlící se ve velkém okně!
Jak jen to bylo krásné. Neustále jsem se oddávala doznívání snu. Viděla jsem jej stejně zřetelně, jako bych tam doopravdy byla. Protože i když se dívám na nějakou skutečnou krásnou krajinu, po dvou, třech dnech to dopadá tak, že si začínám připadat, jako bych ji viděla ve snu. Věděla jsem, že to místo nebylo v Japonsku, měla jsem dovolenou, bylo léto, a že to možná bylo na ostrově.
A vydala jsem se do kanceláře, načež hned, poté, co jsem dorazila, mě oslovila sekretářka D - a co neřekla!
"Představ si, že jsem byla u moře. Ve snu."
"Kecáš, já taky," řekla jsem na to.
"Bylo to nádherně modré, čisté moře! Nic jiného nebylo vidět a nacházela jsem se ve velkém pokoji. Všichni tam byli a vypadalo to, jako by zapadalo slunce."
"Fakt? Mám to stejně."
"Bylo to tak krásné, že jsem ti to hned chtěla povědět." řekla.
V každém případě jsme obě společně byly v pokoji, ve kterém jsem se ve snu nacházela a dívala se na moře. A to moře nebylo jen tak obyčejné, protože mělo úžasnou barvu. Moře hrálo hlavní roli. Čím více jsem slyšela, tím víc mi docházelo, že šlo o totéž místo.
A potom do práce dorazila sekretářka J. D se jí, aniž by jí sdělila důvod, zeptala:
"Co se ti dnes ráno zdálo?"
"Hm, jak ono to bylo," rozpomínala se J.
"Sen, v němž jsem plavala ve vodě. Vypadalo to tam podobně jako v Côte d'Azur."
Byly jsme šokované a vyprávěly jí naše dnešní sny. Zdá se, že jsme všechny byly tamtéž.
A jak k tomu vlastně došlo?
Že by to bylo tak, že jsme byly smutné, protože tohoto chladného léta bylo moře studené a zakalené, a zdál se nám proto ve stejný čas sen o přímořském letovisku? Samozřejmě jsem ve snu mezi postavami spatřila obě dvě, a navíc ještě všechny naše společné přátele.
Kdyby byl svět takto krásný, chtěla bych se do letoviska znovu se všemi vypravit.

※ ※ ※

A pokud to někdy dotáhnu na opravdovou knížku, budu ještě tisíckrát šťastnější!


Annika
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. listopadu 2014 v 21:17 | Reagovat

Pohodlné, hezké. Moře azurové. :)

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. listopadu 2014 v 22:21 | Reagovat

Bude z tebe dobrá překladatelka, určitě :D, těším se na tvou první přeloženou knížky, celkově asijskou literaturu tady nenajdeš nebo né tolik, kolik si jí zaslouží přeložit, takže každý překladatel bude jistě užitečný ;)

3 Lawiane Lawiane | Web | 14. listopadu 2014 v 22:22 | Reagovat

Týjo, vy už na začátku druháku děláte takhle dlouhé překlady? To jste rychlíci. Jako finštináři za vámi očividně zaostáváme a držíme se pořád těch vět po jedné při hodině. :D Ale nějaký kousky knížek už jsem taky četla, akorát mě nenapadlo to zvěčnit na papír. Motivuješ mě. :)

4 Ljaguška Ljaguška | Web | 14. listopadu 2014 v 23:31 | Reagovat

Opravdu hledím s otevřenou pusou. Jako totální antitalent na jazyky bych takto zírala i na překlad angličtiny, což je ale v dnešní době normální. Ale japonština? A tak skvělý překlad? Opravdu tě obdivuju a držím palce, aby ses jen zlepšovala ;-)

5 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 15:43 | Reagovat

Páni, gratuluji! Myslím, že na překladatelku bys měla, chce to jen trochu cviku a prohloubení znalostí, ale to je jen otázka času. Věřím, že si některé z tebou přeložených knih jednou určitě přečtu! :D :) A stejně tak se nebojím, že bys nedostudovala. ;) S tím zaměstnáním to nejspíš bude horší, protože uživit se jenom překladatelstvím není jen tak, řekla bych. Ale ono se něco najde! :)

6 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 17. listopadu 2014 v 18:41 | Reagovat

Japonština musí být těžký jazyk. A máš to přeložené docela srozumitelně. To já jsem párkrát překládala německé písně do češtiny. Taky to vypadalo zajímavě.

7 Annika Annika | Web | 18. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

[1]: Chtěla bych se k takovému moři vypravit! :-)

[2]: Hehe, snad k tomu někdy dojde. Můj současný prvořadý cíl je: projít se ctí zimním semestrem druháku :-D Snad se někdy stane prvořadým i tento.

[3]: On tenhle předmět je volitelný a chodí tam i pokročilejší studentky z třeťáku. Na první hodině jsme se málem zcvokli z toho, jak to bylo těžké :-D Třeťačky ale vypadaly celkem nad věcí :-) Říkala jsem si tehdy, jestli jsem si nevzala příliš velké sousto.

[4]: Ó děkuji mnohokrát! Taková slova chvály, to si ani nezasluhuji!

[5]: Snad k tomu, že někdy něco FAKT přeložím, dojde :-)
A že bych se uživila jen překladatelstvím by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu :-D

[6]: Děkuji!
Překládat písně... to musí být docela těžké. Skoro jako překládat básně. Obdivuji tě, do toho bych neměla odvahu se pustit!

8 Arya Arya | E-mail | Web | 23. listopadu 2014 v 14:56 | Reagovat

Opravdu dobrý překlad, Japonsky bych také chtěla umět, ale nějak se mi nedaří nalézt učebnici srozumitelnou i pro samouky, takže na to asi nedojde a skončím u těch pár slov, co si člověk zapamatuje z různých anime a japonských filmů ;) a neboj, myslím, že bakaláře zvládneš levou zadní.

9 random147 random147 | Web | 25. listopadu 2014 v 21:42 | Reagovat

Opravdu hezky píšeš !! jinak z tebe určitě bude skvělá překladatelka ! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama