Je lepší ucho mít.

Strašidlo struhařovské

11. října 2014 v 9:30 | Annika
Napsat pátý bod Hřejivé výzvy pro mě opravdu byla výzva. Nepřicházela žádná inspirace, žádný nápad. Občas mi hlavou probleskla zajímavá myšlenka, ale byla příliš složitá na realizaci nebo jsem si na ni se svými schopnostmi netroufla.
Nakonec mě napadlo čerpat stejně jako u básniček z vlastního žití. A rozhodla jsem se proto do tohoto bodu zařadit příhodu, která se mi stala již dávno, dodnes si ji ale živě pamatuji. Bohužel.

Nečekejte nic originálního. Kdo by neměl v rukávu nějakou duchařskou historku? I já mezi takovéto lidi patřím. Dodnes nevím, jestli to byl výplod v tu chvíli opravdu nemístně bujné obrazotvornosti, nebo zda tam v tom pokoji opravdu něco bylo. Z tohoto hlediska jsem byla vždycky a dodnes jsem pragmatik, na duchy nevěřím. Ale přeci jen... byl to tak živý zážitek...


※ ※ ※

Myslela jsem, že jsem viděla leccos a že mě, suverénní skautku, co čerstvě odslibovala, nic nepřekvapí. Tehdy jsem však ještě nenavštívila Struhařov.

Byla to má první vánoční výprava. Jako světluška jsem na vícedenní výlety moc nejezdila. Bála jsem se. Až po několika letech v oddíle mi rodiče koupili spacák, alumatku a mohla jsem vyrazit. Na vánoční výpravy jsem však nikdy neměla moc štěstí. Neměla jsem čas. A nebo se mi prostě nechtělo a lhala jsem. Ano, takhle jsem ctila skautský zákon.
Tu zimu jsem ale jela. Byla polovina prosince a krajina již ležela zapadaná pod sněhem. Sešly jsme se na Hájích. Můj batoh byl přecpaný k prasknutí, tahala jsem kromě svých osobních věcí i buchty a pecen chleba pro potřeby našeho oddílu.
Zrovna do Struhařova jsme tradičně jezdívaly z toho důvodu, že zde měla chalupu jedna bývalá členka a její dcery, které do oddílu chodily se mnou. Byl to příjemný domek kousek od lesa, hned na první pohled se mi tam líbilo.

Rangersky se ubytovaly v jedné místnosti, světlušky a skautky se doslova poskládaly do jiné. Nejmenší holčičky mohly spát na postelích, větší se musely uložit vedle sebe jako parkety na podlahu. Nemám ráda, když mám příliš blízko sebe jiné lidi, zabrala jsem si tedy místo vedle skříně, abych aspoň z jedné strany mohla "volně dýchat".

Ten den byl příjemný. Hrály jsme mezi stromy škatulata batulata. Pobraly jsme sušené ovoce a vydaly se do hlubiny lesa ozdobit stromeček pro zvířátka. Našly jsme ten z loňska, byly na něm ještě zbytečky minulé výzdoby. Prošly jsme se po okolí a večer si rozdaly dárky. A potom jsme šly spát.
Nemohla jsem vůbec dobře usnout a zpětně proklínala svou nesnášenlivost k narušení osobní zóny. Holka vedle mě se velmi roztahovala - nebo mi to tak v tu chvíli aspoň připadalo - a skříň byla tvrdá. Hned několikrát jsem se o ni uhodila a pořád mě na té jedné straně tlačila. Světlušky a skautky však vypadaly, že se jim spí dobře. Ze všech stran se ozývalo pravidelné oddychování a občasné lehké pochrupování.
Se zavřenýma očima jsem se pokoušela usnout, ale pak jsem je z jakéhosi důvodu otevřela. A to, co jsem uviděla, mě okamžitě probudilo. Cosi bílého, velkého a obdélníkového stálo u vstupu do pokoje. Vypadalo to, jako když člověk zvedne ruce nad hlavu a drží v nich spuštěné prostěradlo. Když jsem zamrkala, pořád to tam bylo. A co hůř, ono se to maličkými šoupavými krůčky pohybovalo ke mně. Dodnes slyším ten zvuk trhavého krátkého šoupání po koberci.
Hned mě napadlo, že si z nás nějaká z rangersek vystřelila a přišla nás strašit. Všechny holky v pokoji však spaly. A proč by to také proboha rangers dělaly? Zavřela jsem oči a pokoušela jsem se na to nemyslet. Bála jsem se je znovu otevřít. A pak jsem nějakým záhadným způsobem usnula přitulená ke skříni, co to šlo.

O svém zážitku jsem nikomu z oddílu neříkala. Usoudila jsem, že se mi to zdálo. Hned po probuzení jsem zkontrolovala, jestli u dveří nevisí něco velkého bílého, co by mě případně mohlo ve tmě vylekat (ty šoupavé zvuky jsem si přeci jen mohla vsugerovat), ale nenašla jsem nic. Brzy jsem na to zapomněla. Byl to jen živý sen. Blud.

Uplynul rok a do Struhařova se jelo zase. Světlušky a skautky se ubytovaly znovu v ložnici u schodů. Tentokrát jsem si vybrala místo u postele, ne u skříně. Takhle jsem zároveň vedle sebe neměla na jedné straně bezprostředně nikoho a zároveň mě nic netlačilo, mohla jsem se částečně vsunout pod postel. Dobré místo.
Toho večera jsme si před večeří vyprávěly strašidelné historky. Pak přišla noc a já zase nemohla spát. Tiskla jsem k sobě oči a pokoušela se usnout. Koberec byl šíleně tvrdý, bolela mě záda. A pak jsem oči otevřela a to bílé u dveří tam stálo zase. To není možné, i teď, po roce? To musí být autosugesce. Ale i po zamrkání to tam nadále bylo. Věděla jsem, že mi ta bílá věc nic neudělá, když mi nic neudělala ani minule, proto se mi podařilo po chvíli usnout, ale klidně jsem se rozhodně necítila.
Opět jsem se nikomu nesvěřila a pokoušela se na to nemyslet.

Do Struhařova jsem se vypravila ještě potřetí. Místo zelené šňůrky jsem na krojové píšťalce měla červenou. Bylo mi patnáct let, stala jsem se rangers. Měla jsem vlasy střižené jako chlapec, košili po tátovi, rejoicky, v batohu Sacculus a v hlavě myšlenku na ducha z ložnice. Světlušky a skautky se jako obvykle zabydlely právě v onom pokoji. Já jako rangerska jsem mohla spát vedle, v ložnici naproti schodům, kde nás bylo méně.
Toho dne jsme si hrály na zamrzlém rybníce a večer u hrnku čaje mastily v přítmí jídelny Bang. Když nastal jít čas spát, pořád jsem přemýšlela, zda v místnosti pořád ta bílá věc je. Zda náhodou nepřijde do pokoje rangers, aby tam pokračovala v rušení mého usínání. Zalezla jsem do spacáku a bála se. Bála se o sebe a hlavně o světlušky spící v tom strašidelném pokoji. Cítila jsem totiž, že to tam určitě je. Co když to uvidí taky? A nebo jsem se zbláznila?

Tu noc mě nic nenavštívilo. Spala jsem tak klidně, jako ještě ve Struhařově nikdy. Světlušky ani skautky druhý den nic neříkaly. Byl tedy podivný "prostěradlový" duch opravdu jen výplodem mé zjitřené představivosti? A nebo jsem jej schopná vidět pouze já? A nebo spaly tvrdě, tak si ničeho nevšimly?

Od té doby jsem Struhařov již nenavštívila. Hned o rok později jsem totiž z oddílu vystoupila. Na tento divný zážitek jsem však nezapomněla. A asi ani nezapomenu.


Annika
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. října 2014 v 11:41 | Reagovat

Zajímavé, velice originální a čtivé :)
Vidím, že se hřejivá výzva rozšířila, což mě těší. Sama jsem se chtěla zúčastnit, ale momentálně trpím nedostatkem času :D

2 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 11. října 2014 v 14:06 | Reagovat

Jo, skautské historky! Miluju je - nejsou sice třeba nijak originální, ale vzpomínky zůstanou. :)

Také mě na téma pátého dne výzvy nic moc pořádného zatím nenapadlo, ostuda. :D Je to fakt výzva. :)

3 Annika Annika | Web | 11. října 2014 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuji moc!

[2]: Já už skoro na všechny své skautské příhody zapomněla. Možná je to trochu škoda.
To páté téma je záludné. Myslím, že jsem teprve druhá, kdo něco napsal :-D Držím palce, ať tě brzy navštíví nějaký parádní nápad! :-)

4 Créatio Créatio | Web | 11. října 2014 v 21:38 | Reagovat

Fú, ja by som už asi nezapslaa. Že si tam napriek tomu išla opäť, a dvakrát. Tiež na duchov neverím, kebyže sa mi niečo také prihodí, zrejme si to nejako vysvetlím, podobne ako ty.
Ale skutočne píšeš veľmi čtivo. Dobre sa to číta.

5 Miloš Miloš | Web | 12. října 2014 v 16:47 | Reagovat

Když se to bílé zjevení "šoupavými krůčky pohybovalo k tobě" a mohlo tedy jít o skutečné strašidlo, nešlo o nějakou zkoušku odvahy skautů?
Že jsi ale přitom byla i tak schopna usnout a ostatní už dávno spali, výsledek byl dost chabý jak ve Wildově Strašidle cantervillském :-)

6 Marky Marky | E-mail | Web | 14. října 2014 v 16:45 | Reagovat

Taky jsem bývala skautka :) Tyhle historky jsou lepší než všechno na světě :D Musím říct, že můj příspěvek začínající touto větou se od tvého trochu liší. Trochu hodně. Je to zajímavá změna... Ale v jednom se podobáme. Ani jedna z nás nemohla sepsat inspiraci... Já si pak začala pouštět písničky a přišla jsem, na co jsem přišla. Tys zvolila o dost jinou metodu, ale text máš krásnější :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama