Je lepší ucho mít.

Semestře, vstaň bystře!

9. října 2014 v 19:05 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Pod okny jezdí kočáry
Tak už je to zase tu, J. Mé dlouhé prázdniny dneškem počínaje skončily. Do školy ještě nemusím, ale začal zápis. Přesně v deset dopoledne jsem zapnula SIS, abych si zabrala místo v kurzech angličtiny. Systém byl úplně zpomalený. Horko těžko jsem se proklikala až k paralelkám kurzu - abych následně zjistila, že ani jedna mi časově nevyhovuje. Japonské umění, na které chodili někteří spolužáci loni a já chtěla až letos, jsem nenašla vůbec, neotevřelo se. Že já loni neoželela ty pitomé country tance, které se s uměním kryly - ty se totiž samozřejmě letos otevřely zas. A Myšlení Dálného Východu se mi překrývá s povinným předmětem stejně jako angličtina. A to jsem si říkala, jaký mám letos pěkný rozvrh. Ano, je pěkný... ale v některých ohledech trochu nevyhovující. Například v pátek nebudu mít čas na oběd.


Ve Valentinské ulici stojí strašně nádherný dejme tomu že secesní dům. Určitě by se líbil i tobě. Pokaždé, když jdu kolem, mám chuť si jej vyfotografovat - nebo ještě líp, nastěhovat se do něj. Á, to by bylo tak skvělé, bydlet v takovémhle domě. Sedím teď v knihovně a už se hrozně těším, až půjdu zpátky a budu se moci jím kochat. Poslední krásná věc, než zalezu do podzemí a posvištím metrem do své čtvrti. V Praze stojí spousta podobných domů, možná jsou i hezčí... ale tenhle je prostě jen jeden jediný, ten pravý.

※ ※ ※

Zpráva z červánkových výšin
Upynul týden a škola začala. J., skoro bys ani nevěřil, jak skvěle jsem se cítila. Kdy já jsem naposledy šla poprvé do školy s opravdovou radostí nejen z toho, že uvidím staré dobré tváře spolužáků, ale i učitelů, a že konečně zase budu studovat. Do prváku jsem šla s pocity nejistých očekávání a nervozity. Do maturitního ročníku s chutí se oběsit a útěšnými myšlenkami "už jen rok, Anniko, už jen rok". Letos jsem vyrazila z domu čerstvá a plná energie, a nebála jsem se ani zabijáckého předmětu, kterým týden zahajuji, tedy lingvistiky.
Po celé pondělí jsem se vznášela na jakémsi těžko pochopitelném růžovém obláčku a srazil mě z něj až úterní seminář k předmětu Japonská společnost, jenž se jeví sice nesmírně zajímavě, ale stejnou měrou mě děsí představa seminárky a referátu, které pro mě budou mnohem těžší než loni na dějinách. Vzápětí jsem se na něj ale vznesla znova poté, co jsem chvíli na to zhlédla v Divadle Na Prádle tři kjógeny. Toto představení se podařilo mimořádně parádně, smála jsem se tak, že jsem odcházela se zničeným krkem. Hráli Papouškování, Připoutaný k tyči (po úterku se stal jedním z mých oblíbených) a Mnich, kostra a její obal, který jsem viděla toho dne poprvé a rozhodně toho nelituji.
A mé putování za kulturou pro tento měsíc tímto ani zdaleka nekončí, lístky do Rudolfina na koncert pro studenty schované za sklem vitríny na mě šibalsky pomrkávají, kdykoliv kolem nich procházím.
Středa, tedy dnešek, pro mě byla taktéž dnem s velým Dé, protože jsem se vypravila na první zkoušku univerzitního pěveckého sboru, do nějž jsem už delší dobu plánovala vstoupit. Přijali mě! Akorát ještě nevím, jestli budu druhý soprán nebo první alt. Raději bych alt. Jsem zvyklá zpívat spodní, podbarvující hlas. Nerada vedu a udávám, ráda doplňuji a dotvářím. Jsem tak šťastná! A chodí tam se mnou i H., má první japonská kamarádka. Nejspíš se brzy rozplynu. Nejvyšší čas, aby mě něco z toho mračna cukrové vaty strhlo na zem. Myslím, že to něco přijde zítra. Výzva s velkým Vé. Neoborová klasická čínština.

※ ※ ※

Včera bych řekla zítra
Čínština za mnou. Přežila jsem. Zatím je to velmi jednoduché, jsem si ale stoprocentně jistá, že s každou další hodinou to bude horší a horší.
A zkoušela jsem si zazpívat kousek sopránového partu Rybovky. Pravda, nebyla jsem rozezpívaná, takže si myslím mohu gratulovat, že g2, nejvyšší tón, na který jsem si troufla, ze mě vůbec vylezlo. I tak jsem ale už dlouho neslyšela vycházet ze svého hrdla takové pozoruhodné pištivé skřeky. Ještě, žes mě neslyšel! K pěveckým kvalitám tvé přítelkyně mám velmi daleko.
Modlím se, ať mě nakonec dají do altu. Hrudní rejstřík jsem si dostatečně pěstovala ve svém starém sboru, tak by to nemělo být tak zlé. Na druhou stranu... soprán zní jako výzva. A mám až zvrácenou chuť zkusit tuhle výzvu podstoupit. Ještě nikdy jsem nezpívala soprán, nikdy jsem nevydávala nejvyšší tóny v souzvuku. Zatraceně by mě zajímalo, jaké to je. Dozajista povznášející. A náročné na hlasivky. Ale ten pocit... celý život bručet v druhém altu a pak se vyšvihnout do sopránu. Začíná mi to už pomalu být fuk. Alt bude příjemnější, soprán zajímavější. Hlavní je, že zpívám, šannaró!
Když už jsem u těch výzev, J., představ si, že jsem se zasekla. Čeká mě teď pátý bod Hřejivé výzvy a já nemohu přijít na to, jak na něj. Příběh začínající větou "Myslel jsem, že jsem viděl..." či jak to bylo. Lámu si hlavu už týden a marně. Ale musím to prolomit stůj co stůj. Další body totiž zase vypadají méně problematicky. Vlastně... tou opravdovou výzvou jsou pro mě právě body začínající slovem "příběh". A že tam takových je!
Přiznávám ale, že jakmile jsem se ti svěřila do dopisu, najednou už v té temnotě začínám vidět drobné světýlko. Doufám, že to je konec tunelu a ne přibližující se vlak.
A mimochodem, četl jsi mou nejnovější básničku? A pamatuješ si na můj poslední dopis, kde jsem plakala, že už neumím psát nic jiného než haiku? Že nedokážu nic napsat na jednu skvělou píseň? Tak ta básnička o platonické nelásce, to není ona. Cestu ke správným slovům k oné písničce stále ještě marně hledám. Ale aspoň se mi podařilo tu houštinu okolo trochu prosekat.

Prozatím se s tebou loučím, J. Pokojem voní provensálské bylinky a začínám mít hlad. Brzy mi také napiš.


Annika
 


Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 9. října 2014 v 20:23 | Reagovat

Jo, zapisování předmětů... Nikdy nechci vidět výraz mé tváře, když jsem zjistil, že 90% možných termínů ze všech předmětů byly na středu a více méně ve stejných hodinách. Jak já byl z toho vzteklý. :-D

Rozhodně to ale vypadá, že se tě nyní drží štěstěna. Tak ať se tě nikdy nepustí. :-)

2 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 9. října 2014 v 21:46 | Reagovat

Krásný dopis :)
Příští rok mě (snad) vysoká čeká.
Právě že se strašně bojím toho, že mi rozvrh "nevyjde"

3 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. října 2014 v 10:42 | Reagovat

:) Dopisy jsou fajn věc. Přiznám se, že některé názvy z předmětů jsem ještě neslyšela, mám se ještě co učit, no...
Netušila jsem že zpíváš :D ale je vás opravdu hodně, kteří umí zpívat, nějak moc, nějak příliš... začínám se bát já hudební analfabet ;)

4 Butty Butty | Web | 10. října 2014 v 10:47 | Reagovat

Čínština?  :-o Tak to klobouček dolů hele. Já na jazyky jsem magor, krom frániny ta mě vzdy bavila jen se jí už bohužel nevěnuji. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama