Je lepší ucho mít.

Říjen 2014

Haiku (říjen 2014)

31. října 2014 v 11:03 | Annika |  Poetické pokusy
Kabel na zemi
už tři vyučující
o něj zakopli.

Zlomená křídla
odpadla; rostou nová -
už zase zpívám!

Bytem se line
těžce vonící parfém
první taneční.

Zalévám hlínu
v bahně se tiše topí
pár octomilek.

Je špatný sluha
a stejně tak špatný pán
prokrastinace.

(Předchozí haiku
je špatné, protože je
jejím výplodem.)



Annika

Žvýkačka

27. října 2014 v 10:30 | Annika
Na koleji dne 26. října, v podvečerních hodinách
Milá Anniko,
dnes ráno mi přišly Tvé poslední dva dopisy. Koukám, že zpívání Tě opravdu pohltilo, doufám, že mě někdy pozveš na koncert, třeba až budete zpívat tu Rybovku. Vezmu s sebou případně i ostatní z party. Třeba taková E. si pořád stěžuje na to, jak už jsi jí dlouho nenapsala. Pořád mě nutí, ať ti za to pořádně vyčiním. Což se mně samozřejmě nechce, ale každopádně Tě neprodleně žádám, ať jí konečně napíšeš, protože mi tím svým hudrováním již pomaličku začíná lézt na nervy.

O zpívání a o kašlání

25. října 2014 v 18:05 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Za zvuku Mé vlasti
Možná to J. víš, možná ne, měla jsem dřív starý blog. Jednou jsem si do jednoho článku, myslím že byl poněkud depkařsky laděný, poznamenala tuto větu: "S prvním podzimním listím přichází první podzimní básně. S prvním podzimními básněmi přichází podzimní krize osobnosti." Vždycky jsem to tak měla. Jakmile jsem napsala svou první básničku inspirovanou podzimem, brzy nato jsem upadla do bolestného stavu mysli, a v něm jsem setrvávala pokaždé zhruba týden, než mě něco rozptýlilo z úvah o tom, zda k zahrabání se pod zem lépe poslouží rýčíček nebo hrabičky.

U banky

23. října 2014 v 10:30 | Annika |  Poetické pokusy
Kde byla skutečnost? Vpravo či vlevo?


První dojmy: podzim 2014; část 2.

19. října 2014 v 16:52 | Annika |  Anime
V posledním článku o anime jsem se zabývala letošní podzimní sezónou a vypsala své dojmy z pěti titulů z deseti. Toto je pokračování, v němž se můžete dočíst spíš méně než více o následujících seriálech:

Akacuki no Jona
Fate/Stay Night: Unlimited Blade Works
Sanzoku no Musume Ronja
Šigacu wa Kimi no Uso
Širobako

Lepší kleště v hrsti nežli jehla za nehtem

15. října 2014 v 10:30 | Annika |  Třeskuté tvoření
Vždycky mi šly více humpoláčtější mužnější práce jako řezání dřeva, zatloukání hřebíků či jejich vytahování kleštěmi, než zpropadeně pitomé dívčí činnosti, jako je šití. Při aktivitě, kterou budu popisovat v následujícím odstavci, se mi dokonce podařilo parádně ohnout hned dvě jehly. Jakmile slyším slovo "šít", běhá mi mráz po zádech. Vrcholem mého umění s jehlou je přišití knoflíku či spíchnutí obalu na flétnu šakuhači (a že ten se mi povedl!). Zašít punčochy tak, aby vydržely aspoň chvíli, to už je moc vysoký level. Radši mě pošlete do lesa osekávat soušky. To je pro panelákové děvče důležitější skill.

A co teprve šitý šperk!

Na léto jsem se nesmírně těšila, protože jsem si dala za úkol naučit se pořádně korálkovat. Jako obvykle jsem plnění cíle zahájila v knihovně, abych si zde půjčila několik korálkářských knížek. Když jsem však přišla natěšená ke kýženému regálu, málem jsem začala chrlit oheň, neboť u něj zrovna v tu chvíli stála paní a skládala si do náruče všechny korálkářské knihy, co našla. Nenechala mi ani jedinou. Odešla jsem tedy s nepořízenou domů a v duchu přála oné paní, ať se jí při práci kutálí korálky po celém pokoji.
Netrvalo však dlouho a povedlo se mi jednu vytouženou knihu ukořistit v jiné pobočce. Podle jednoduchého návodu se mi podařilo udělat docela roztomilou kuličku a v euforii z tohoto úspěchu jsem se pustila do studia peyotového stehu. V teoretické rovině jsem jej pochopila. V praktické... hm. Poprvé jsem se svou motanicí bouchla o stůl a nechtěla ji ani vidět. Podruhé to najednou začalo jít. Už jsem měla asi pět centimetrů pěkného korálkového pásku... když jsem udělala obrovskou chybu a vše nevratně pokazila. Prsty jsem měla zničené, hlavu unavenou. Nechtěla jsem korálky už ani vidět. A to jsem chtěla hned v blízké době udělat sestře něco pěkného k šatům do tanečních!

První dojmy: podzim 2014

12. října 2014 v 15:28 | Annika |  Anime
Začala letošní podzimní anime sezóna a mě z novinek v japonských televizích zaujalo hned deset titulů, což se mi ještě nikdy nestalo. Už jednou jsem na svém starém blogu psala podobný článek o letošní jarní sezóně, rozhodla jsem se tedy navázat.
V následném souhrnu postřehů z prvních dílů jednotlivých anime se můžete dočíst o následujících dílech:

Amagi Brilliant Park
Grisaia no Kadžicu
Inó Battle wa Ničidžó-kei no Naka de
Ókami Šódžo to Kuro Ódži
Ušinawareta Mirai o Motomete

Dalším pěti seriálům se budu věnovat v příštím článku.

Strašidlo struhařovské

11. října 2014 v 9:30 | Annika
Napsat pátý bod Hřejivé výzvy pro mě opravdu byla výzva. Nepřicházela žádná inspirace, žádný nápad. Občas mi hlavou probleskla zajímavá myšlenka, ale byla příliš složitá na realizaci nebo jsem si na ni se svými schopnostmi netroufla.
Nakonec mě napadlo čerpat stejně jako u básniček z vlastního žití. A rozhodla jsem se proto do tohoto bodu zařadit příhodu, která se mi stala již dávno, dodnes si ji ale živě pamatuji. Bohužel.

Nečekejte nic originálního. Kdo by neměl v rukávu nějakou duchařskou historku? I já mezi takovéto lidi patřím. Dodnes nevím, jestli to byl výplod v tu chvíli opravdu nemístně bujné obrazotvornosti, nebo zda tam v tom pokoji opravdu něco bylo. Z tohoto hlediska jsem byla vždycky a dodnes jsem pragmatik, na duchy nevěřím. Ale přeci jen... byl to tak živý zážitek...

Semestře, vstaň bystře!

9. října 2014 v 19:05 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Pod okny jezdí kočáry
Tak už je to zase tu, J. Mé dlouhé prázdniny dneškem počínaje skončily. Do školy ještě nemusím, ale začal zápis. Přesně v deset dopoledne jsem zapnula SIS, abych si zabrala místo v kurzech angličtiny. Systém byl úplně zpomalený. Horko těžko jsem se proklikala až k paralelkám kurzu - abych následně zjistila, že ani jedna mi časově nevyhovuje. Japonské umění, na které chodili někteří spolužáci loni a já chtěla až letos, jsem nenašla vůbec, neotevřelo se. Že já loni neoželela ty pitomé country tance, které se s uměním kryly - ty se totiž samozřejmě letos otevřely zas. A Myšlení Dálného Východu se mi překrývá s povinným předmětem stejně jako angličtina. A to jsem si říkala, jaký mám letos pěkný rozvrh. Ano, je pěkný... ale v některých ohledech trochu nevyhovující. Například v pátek nebudu mít čas na oběd.

Už uplynulo

5. října 2014 v 9:36 | Annika |  Poetické pokusy
Už uplynulo mnoho krátkých dní
držel jsi v ruce zelenou knížku
do očí jsi mi nepohlédl
možná ses příliš soustředil
nebo to jenom předstíral
a já v ten moment
osamělá
otupělá
málem spadla do skryté pasti
zamilování.

Mám harém platonických lásek
na koho kývnu
ve snu se mi vzdá
srdce mi překypuje city
které věnuji představám
krásnému muzikantu
rytíři s pihou
či muži s tichým hlasem
Měl bys snad také patřit mezi ně?

Uběhlo jen pár okamžiků
ode dne kdys četl zelenou knížku
zpřelámala jsem okovy
ještě než byly nasazeny
rukama sebevěznitele.
Kdybys znal mé myšlenky
zdali bys mě
bratře
dál měl rád?