Je lepší ucho mít.

Snová žena

28. září 2014 v 9:20 | Annika |  Knihy
To mě takhle v knihovně přepadla akutní potřeba si něco půjčit, ale nevěděla jsem co. Abych ale nepůjčovala úplně naslepo, zúžila jsem výběr z celého úseku beletrie jen na japonskou literaturu. Vzpomněla jsem si na jméno "Nagai Kafú", ač už jsem vůbec nevěděla, co je ten pán zač ani kdy žil, a nalezla v regálu jeho Snovou ženu. Ani jsem se nepodívala, o čem by to mělo být, strčila knihu a svou průkazku pod ruce knihovnice a vesele si to mašírovala domů s tyrkysovým paperbackem v kabelce.
Anotaci jsem si přečetla až o měsíc později, kdy se mi začala výpůjční doba chýlit k závěru. Ještě před tím jsem se trošku obávala, že jsem si zase půjčila nějakou podivnost - přiznejme si, japonská literatura jich obsahuje plno - po přečtení jsem však zjistila, že knížka by se měla svým charakterem podobat Zápolení od Higuči Ičijó, které se mi velice líbilo. Vrhla jsem se tedy do četby s očekáváním dávné atmosféry Eda (původní název Tokia) na počátku doby Meidži (1868-1912), zároveň drsné, ale také poetické...


Autor: Nagai Kafú
Originální název: Jume no onna
Z japonštiny přeložili a opatřili doslovem: Denisa Vostrá a Petr Holý
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 1999
Počet stran: 152

Příběh jedné (ne)obyčejné ženy
Onami pochází ze samurajské vrstvy, ale její rodina žijící na venkově začíná finančně upadat. Stále hlouběji se propadá do chudoby, až musí mladičké nezkušené děvče jít pracovat do podniku jednoho bohatého pána. Je jím však zneužita a čeká s ním dítě. Následně se stává jeho oficiální konkubínou. Když však porodí zdravou holčičku, nedlouho poté její pán náhle zemře a Onami opět neví, co si počít, aby uživila rodiče a mladší sestru a ještě k tomu malou dcerušku. Je však pro to odhodlaná udělat cokoliv, přistoupí tedy na tu nejnouzovější možnost, jak si vydělat: nechá se prodat do nevěstince.
Čas běží a Onami ve svém úporném snažení hmotně zajistit své blízké postupuje v kariéře stále výše a výše, až je schopná rodinu nejen živit, ale dokonce i nastěhovat pod svou vlastní střechu. Zdá se, že dávno narušené rodinné štěstí by mohlo být po několika chmurných letech obnoveno. Ale když Onamini venkovští rodiče a sestra přijíždí žít do víru rušného Eda, vše naopak jako by se spíš ještě více pokazilo. Jejich soužití je již příliš poznamenané...

Dojaté dojmy
Tento příběh je vyprávěním soustředěným kolem jedné postavy. U takovýchto typů knih je samozřejmě důležité, aby hlavní hrdina byl opravdu charakterní. Onami mezi takovéto postavy rozhodně patří. Je zajímavá, působí živě, čtenář s ní v jejím utrpení soucítí a obdivuje ji, na druhou stranu se ale táže, jestli opravdu stálo za to zacházet tak daleko a obětovat celý svůj život pro záchranu druhých a dotknout se pro ně samého dna. Onami mě nad touto otázkou donutila přemýšlet - jestli bych vůbec byla schopná v její době a situaci udělat totéž nebo ne.
Občas mi ale vadil náhled autora. Nelíbilo se mi, že ji a její činy sem tam popisoval trošku moc pateticky. Byl by se mi víc líbil méně květnatý a na city útočící pohled. Trošku to v mých očích vypadalo, jako by násilně snažil Onami vnutit čtenáři jako silnou, krásnou, tragickou hrdinku - jako by to nešlo rozpoznat i bez toho. Nicméně, k oné atmosféře dávno zašlých zábavních čtvrtí starého Eda se to vlastně celkem hezky hodí.

Autorův styl mi připadal velmi čtivý. Oproti Higuči Ičijó, jejíž Zápolení se rovněž odehrává v Edu na konci devatenáctého století a která psala tak, jak se v zábavních čtvrtích opravdu mluvilo, se Nagai Kafú vyjadřuje velmi spisovným jazykem. Když už jsem ale u toho Zápolení, které je graficky nádherně vyvedené, myslím si, že Snová žena by si zasluhovala lepší obálku. Nevím, ale ten tmavě tyrkysový paperback mě vizuálně nijak nenadchnul. Snad i proto mě před rozečtením ani nenapadlo, že by to mohlo být podobné vyprávění jako jsou ta od Higuči Ičijó. Mimochodem, příběh této spisovatelky se docela podobá právě příběhu Onami. Ičijó též pocházela ze samurajské vrsty, její rodina také začala chudnout (a také měla mladší sestru) a Ičijó byla odhodlaná pro ni vydělávat. Kvůli tomu rovněž získala zkušenosti se životem v zábavní čtvrti, do nevěstince však narozdíl od fiktivní Onami nešla.

Trošku mě také zamrzelo, že autor se víc nevěnoval právě Onamině dřině v nevěstinci. Jedna kapitola skončila ve chvíli, kdy se tedy Onami definitivně rozhodla přistoupit na práci prostitutky. Pak však další začíná tím, že z Onami se již stala věhlasná oiran (vysoce postavená kurtizána). Její několikaletá cesta k tomuto postavení však nijak zvlášť popsaná nebyla. Připadalo mi to jako díra v plynulém vývoji. A pak mě naštvala ještě jedna věc, ale to už by byl příliš velký spoiler.


Prostitutky vystavující se pro přilákání zákazníků; fotografie z konce 19. století

Když jsem knihu dočetla, zanechala ve mě rozmanité pocity a vír myšlenek. Velmi se mi líbila a ráda si ji v budoucnu přečtu znova. Pokud vás láká atmosféra prchavosti dávno neexistujících zábavních čtvrtí postupně se modernizujícího Japonska, doporučuji vám právě tuto knížku společně s podobně útlým Zápolením od Higuči Ičijó (recenze zde). Pokud se vám líbila jedna z těchto knih, dozajista si oblíbíte i tu druhou.

Hodnocení: 8,5/10

____________________
Obálka: Goodreads.com
Ilustrační foto: OldPhotosJapan.com

Annika
 


Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 28. září 2014 v 11:22 | Reagovat

Zní to opravdu zajímavě, jestli ji najdu u nás v knihovně, tak si ji nejspíš půjčím. Jen moc nerozumím nějakým pojmům, které jsou asi čistě japonské, tak nevím, jak se s tím poperu. Přebal knihy mě teda nezaujal a kdybych o knížce nic nevěděla, tak bych si ji kvůli tomu asi ani nepůjčila.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 28. září 2014 v 11:31 | Reagovat

Také mě chytá chuť si půjčit knihu v knihovně, bohužel pro mně, jsem zaregistrovaná ve čtyřech knihovnách a když tam jdu půjčím si knih nejméně pět. Takže mi ten měsíc nikdy moc nestačí ;)
Nevím jestli si něco takového přečtu. Mám radši japonskou válečnou literaturu z dvacátého století (např. Bláznivý drak- H. Umezaki) a ohledně společenských románů z historie mě nějak odradila Gejša od Goldena. Oproti západní literatuře mě japonské knížky přijdou takové... nevím jestli můžu říct chladné, odtažité, někdy i kruté, ale to bude jiným tisíciletým základem v historii národů. Každopádně hezká recenze, hlavní je, když se člověku knížka líbí a něco si z ní odnese ;)

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 28. září 2014 v 14:40 | Reagovat

K atmosféře Japonska jsem si přičichla díky Norskému dřevu a docela se mi líbila. Až se zase někdy sejdeme, musíme si o tom popovídat, protože mi spousta věcí není jasných. :)

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. září 2014 v 21:52 | Reagovat

Přečetl jsem Ženu písečnou (Abe Kóbó), tož se pustím i do snové...

5 Annika Annika | Web | 29. září 2014 v 18:13 | Reagovat

[1]: Pokud něčemu nebudeš rozumět, klidně se mi ozvi, budu-li vědět, ráda přeložím či vysvětlím :-) Těší mě, že tě knížka zaujala. K obálce mám stejný postoj.

[2]: Děkuji! Na Umezakiho se již dlouho chystám, snad někdy budu mít štěstí a podaři se mi ho v knihovně ulovit. S japonskou válečnou literaturou moc zkušeností nemám, ale ráda bych to napravila. Gejšu jsem četla a naopak se mi hrozně líbila :-)

[3]: Určitě si popovídáme, vzpomeneme-li si :-)

[4]: Na písečnou se zase někdy podívám já, už dlouho se na ni chystám a pořád to odkládám.

6 Janča Janča | E-mail | Web | 29. září 2014 v 20:06 | Reagovat

[5]: Kdyby mi nepomohl starý dobrý google, tak ti určitě napíšu, děkuju za nabídku. :D :)

7 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 12. října 2014 v 21:39 | Reagovat

velmi kvalitní recenze, líbí se mi tvůj styl psaní osobního náhledu, skoro bych řekla, že máš na recenzování talent. :) Na knihu jsi mě navnadila, tak si ji přidám do už tak dlouhého seznamu toho, co si chci přečíst. Ten nevěstinec mi připomněl jinou knihu z japonského prostředí, recenzi psala tuším Dragell a zaujalo mě to. Jmenuje se Utěšitelky a je monitorována na japonskou válku a jedna z hlavních hrdinek je mladá čínská dívka, která byla nucena sloužit jako kurtizána pro japonské vojáky.

8 Annika Annika | Web | 14. října 2014 v 14:29 | Reagovat

[7]: Děkuji moc, jsem ráda, že tě knížka zaujala! Po knížce, o které píšeš, se podívám, mohla by být zajímavá :-)

9 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 14. října 2014 v 15:00 | Reagovat

Předně bych chtěla pochválit ne knihu, ale způsob, jak píšeš recenze - dělá to každý, ale málokdo to umí. Přesně takhle nějak si kvalitní recenze představuji.

A ke knize - vypadá zajímavě a byla bych si ji i přečetla, kdybych ji u nás v knihovně měli. Ale nemají. Vlastně to asi není až tak špatně, můj seznam "Chystám se číst" má 248 položek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama