Je lepší ucho mít.

Podruhé na Carmen

20. září 2014 v 15:58 | Annika |  Divadlo a hudba
Každý z nás už dozajista někdy slyšel nějakou ze slavných melodií z opery Carmen od francouzského skladatele Georgese Bizeta - ať už ohnivou předehru k prvnímu dějství, smyslnou Habaneru nebo proslulou árii toreadora Escamilla. I já tyto melodie znám již od dětství a zhruba ve třinácti letech jsem si poprvé poslechla celou operu a velice si ji zamilovala, ba přímo se do ní zbláznila. V roce 2007 jsem se na ni poprvé byla podívat v Národním divadle (byla to má úplně první opera) a už tehdy jsem věděla, že to nebylo naposledy.
V dnešní době už na Carmen nahlížím trošku jinak než jako mladší. Stala jsem se fanynkou krasobruslení a hudba z této opery je mezi krasobruslaři velmi populárním doprovodem k programu - ve výsledku se mi tím pádem Bizetovo nejslavnější dílo lehce přeposlouchalo a začala jsem jej brát téměř jako odrhovačku. I přes to jsem se ale na ně před týdnem vypravila do Státní opery...


... a nestačila jsem zírat. Což je kompliment. Toto představení totiž opět alespoň na chvíli, než zase začne krasobruslařská sezóna, rozptýlilo mé dosavadní postoje k této opeře. I ty nejznámější a nejotřepanější melodie jako "Tóréador an gááárdééé, tóóóréadór, tóóóréadóór..." najednou získaly zpátky své kouzlo, které jsem tak citlivě vnímala jako žačka sedmé třídy a které na mě již nějakou dobu téměř nepůsobilo. Slyšet Carmen z televize, jak šustí na stadionu, a sledovat, jak se do hudby nakrucuje krasobruslařka s rudou růží ve vlasech je totiž úplně jiným, chabějším zážitkem než sedět na prvním balkóně ve Státní opeře, slyšet hudbu, jak se rozléhá jejími prostory a sledovat vášnivé sevillské drama jako na dlani.

Děj opery snad ani nemá cenu nějak obšírněji vypravovat. Carmen, stvořená podle novely Prospera Mériméea, je příběhem lásky vojáka Dona Josého k přelétavé cikánce, podle níž dílo nese jméno. Kvůli ní se vzdává všeho; své vojenské služby, hodné Micaely, snad jediné nezkažené postavy opery, ba i své cti - ale Carmen jej stejně nakonec odvrhuje kvůli proslulému toreadorovi. José ji opouští a vrací se do rodné vsi k Micaele a jeho umírající matce, ale jejich cesty se nakonec znovu a naposledy střetnou...

Že jsem se doma velmi banálním způsobem zdržela - bylo mi řečeno, že má kopretina ve vlasech není pro návštěvu opery dostatečně důstojná, nenapadlo mě tedy nic chytřejšího, než ji vyjmout a zdlouhavě si aranžovat do drdolu místo ní čtyři jiné umělé květiny - musela jsem do opery nakonec běžet. Do foyer jsem dorazila zrovna, když začaly ladit smyčce. Když své áčko spustily i dechové nástroje, právě jsem v rychlosti předávala šatnářce kabáty. A sotva jsem dosedla a přejela rychlým pohledem důvěrně známou Státní operu, objevil se s úsměvem na tváři dirigent. Předehra spustila, když jsem ještě ani nebyla vydýchaná.
Pamatuji si, jak mě tenkrát v Národním divadle v roce 2007 už sama předehra lehce šokovala. Opona se rozhrnula a po jevišti pobíhali jacísi chlapíci v montérkách, kteří do rytmu řinčeli ešusy. Do dnes jako bych to viděla před sebou - i udivené pohledy, které jsme si s mámou vyměnily. Zde se však opona rozhrnula až po předehře a vše začalo krásně "tradičně".

Kulisy, kostýmy - to vše mi připadalo od začátku až do konce velmi podařené. Na jevišti se pořád něco dělo. Když hned na začátku vojáci zpívali o tom, jak všichni lidé chodí sem a tam po náměstí, na scéně bylo opravdu rušno, jak má být. Mezi kulisami a sboristy také rozpustile pobíhaly otrhané děti a různě po jevišti bylo rozmístěno několik baletních párů, které do toho všeho pěkně tančily. Když přišla zmatená Micaela hledající Josého, objevila se celkem nenápadně, ale přesto byla v tom ruchu výrazná svým venkovským zjevem. A árie dětí, které si hrají na vojáky během výměny stráží, která přišla na řadu vzápětí, byla rovněž pěkně vyvedená. A jak ti chlapci pěkně zpívali!

Micaela (Simona Procházková), která se z důležitých postav objevila jako první, se mi velmi líbila vzhledově, něco mi ale trochu vadilo v jejím hlase. Zpívala krásně... ale nějak mi to nepasovalo k nevinné venkovské dívce, nedokážu to vysvětlit. Též mi přišla lehce nevýrazná, ale to je dobře. Micaela by podle mě měla být lehce nevýrazná oproti femme fatale Carmen. Hned jako druhý se objevil Don José (Luciano Mastro) v doprovodu jiného vojáka. Dost jsem se vylekala, protože mi přišel vzhledově hrozně drobný. Naštěstí to ale bylo jen tím, že druhý voják byl velmi vysoký. José byl vyšší než Carmen i Micaela. Zpíval úžasně.
Escamillo byl chlap jak hora, jak se na toreadora sluší a patří. Scéna, kdy se proti sobě s Josém postaví s noži, neb se s ním chce José bít kvůli Carmen, mi proto přišla velmi komická - na jedné straně hřmotný Escamillo (Miloš Horák), na druhé José, který proti němu působil skoro až prťavě - obzvláště proto, že když boj začal, José měl navrch, dokud je od sebe neroztrhli. I jeho zpěv se mi líbil. A Carmen (Jana Kurucová)... ta byla výborná. Krásně zpívala, krásně i vypadala, krásně se pohybovala. Přišla mi o stupeň "šmrncovnější" než Carmen z roku 2007 (Alina Gurina) v Národním divadle. [Ta byla mimochodem také navíc vyšší než José (Sergej Ljadov) a ten ještě k tomu kvůli svým vlasům v myším odstínu vypadal staře.]


Není to paráda?

Občas se mi u opery stane, že přijde moment, kdy začínám být unavená. Většinou to bývá uprostřed duetů hlavního páru představení. Třeba v Donu Carlovi. Zde ovšem tento okamžik nepřišel. Snad proto, že Carmen a José ani jeden nekonečný milostný duet nezpívají - na to je jejich vztah příliš bouřlivý, hlavním důvodem ale je to, že představení prostě nebylo ani ve zlomku uděláno nudně. I kdyby vás na chvíli omrzel duet Josého a Micaely, jak vzpomínají na rodnou vesnici, mohli jste mezitím "než se vyzpívají" sledovat, co se děje v pozadí za nimi. Na jevišti jen málokdy byli pěvci sami.

Snad jediným drobným zklamáním pro mě byl konec. Nevíte-li, jak Carmen skončí, dále tento odstavec nečtěte. Ale myslím, že to stejně každý ví. Když začal děj vrcholit a Carmen s Josém se setkali před arénou, v níž měl Escamillo v tu chvíli prohánět býka, byla jsem napjatá: jakým způsobem, hochu, tu ženskou zapíchneš?
V roce 2007 to bylo krásně vidět - José bodnul měkkou čepelí Carmen do hrudi u kraje jeviště, přímo před očima diváka. Možná to vypadalo trošku lacině, ten zohýbaný nůž, se kterým jí zajížděl pod šaty - ale bylo to dramatické, dynamické, tragické, fantastické. Vzhledem k tomu, že dosud se mi Carmen 2014 líbila víc než Carmen 2007, čekala jsem, že její smrt bude lepší než v její předchůdkyni. Bohužel se ale tomu tak nestalo. Carmen jako by si na Josého čepel sama naběhla, zády k divákům. Běžela proti svému vrahu, najednou ztuhla, dvakrát sebou škubla a pomalu se v Josého náruči sesula na zem. Vzhledem k tomu, jak temná pompézní hudba v tu chvíli hraje, mi tato smrt připadala lehce nedostačující.
Také mě na začátku lehce pobavilo ve scéně, kdy se Micaela ptá vojáků na stráži po Josém, že každá strana vyslovila Josého jméno jinak. Micaela po španělsku jako "chosé", ale strážmistři po francouzsku "žozé", s čímž jsem se zatím setkala častěji. Všimla jsem si pak, že později už Micaela zpívala "žozé". Ale to je jen droboučký detail.

Odešla jsem ze Státní opery ve skvělé náladě, potěšená znovunalezeným půvabem hudby, působivými pěveckými a hereckými výkony představitelů všech postav, okouzlená kulisami a tím, jak celé představení krásně plynulo. Velice, velice tuto inscenaci doporučuji. V Národním divadle stále ještě hrají tu, kterou jsem viděla v minulosti a se kterou jsem několikrát v článku srovnávala, ale ta se mi tolik nelíbila jako tato - ač také byla skvělá. Chystáte-li se někdy v blízké době na Carmen, rozhodně běžte do Státní opery. Nechystáte-li, chystejte se :-)

___________________


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 20. září 2014 v 18:39 | Reagovat

Bude znít hodně zarážejícně, když prozradím, že jsem o Carmen sice věděla a několik melodií z ní znala, ale jinak jsem nic nevěděla o příběhu a tak? :D O.o Musím to napravit, až budou rodiče pod stromeček zase vybírat nějaké představení v Národním, poradím Carmen.. :)

2 M. M. | 22. září 2014 v 20:18 | Reagovat

Och, je příjemné najít mezi tou blogerskou svoločí alespoň jednu spřízněnou duši, která také chová v oblibě operu. Už dlouho ti chci říct, že si myslím, že jsi báječná miloučká dívka, a že si myslím, že by bylo hezké popíjet s tebou čajíček a klábosit o oblíbených operách. Well, možná v příštím životě :D

3 zvlastniudelvodnarky zvlastniudelvodnarky | 12. října 2014 v 12:01 | Reagovat

Chovám v úctě každého, kdo si v dnešním světě ordinací a cest domů umí najít cestu k opravdovým hodnotám a ocenit umění. Sama jsem obrovskou fanynkou baletu a každá návštěva Národního divadla je pro mě událostí a zážitkem. Tvoje recenze ve mě zažehla plamínek a nejspíš ho nechám rozhořet a na Carmen se vypravím. Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama