Je lepší ucho mít.

Honba za zvukem: level 2

10. září 2014 v 20:58 | Annika |  Šakuhači-dó
Předevčírem mě vylekalo nečekané zvonění zvonku. Á, to snad ne, že by konečně moje šakuhači? To by tu byla dřív, než tvrdili na internetu! Když jsem zvedla sluchátko, můj organismus už doslova přetékal očekáváním. Ano, byla to pošťačka, a ano sháněla Anniku. Nakonec ale mé těšení bylo odůvodněné jen napůl. Správně jsem si myslela, že šakuhači už dojela do Prahy. V onu chvíli se však ale nenacházela v kolečkové tašce paní pošťačky, ale na celním úřadě. To, co mi pošťačka přinesla, byla jen výzva od zmíněné instituce, že si k nim mám pro balíček dojít a hezky zaplatit clo.



Druhý den ráno jsem tedy vyrazila z domu s kabelkou plnou papírů a děsem v duši. Úřady. Pomoc! Na druhou stranu jsem se ale cítila značně dospěle. Jsem já to ale velká holka, jdu sama na celní úřad! Sice za mě všechny dokumenty napsal a vytiskl tatínek, ale to neva! Veškerý optimismus mě ale přešel, jakmile jsem došla do cíle. Naprosto jsem nevěděla, kde, co a jak. Naštěstí jsem ale v nouzi poznala spojence. Na tramvajové zastávce jsem totiž potkala zmatenou cizinku, která nevěděla, jak se na celní úřad dostane. Šly jsme tedy společně. Uvnitř škaredé budovy to pak naopak byla ona cizinka, kdo vypadal, že ví, co dělat, popsala mi tedy, do kterých dveří mám na těch páchnoucích kafkovských chodbách jít a co mě tam čeká.
Oběhla jsem několik přepážek, zaplatila peníze, za které by se dalo koupit přibližně šestadvacet sáčků mých milovaných peprmintek, a pak mi konečně chlapík u výdeje obřadně předal vytoužený balíček.
Ještě při odchodu jsem chvíli pobíhala po chodbách a hledala svou spojenkyni, neb si u jedné přepážky nechala deštník. Žel jsem ji však nenašla, vydala jsem se tedy doufajíc, že se paní pro svůj deštník sama vrátí, se svou novou japonskou kamarádkou domů.

Opatrně jsem balíček rozbalila, vymotala flétnu z bublinkové fólie a balícího papíru, zajuchala nad tím, že to je opravdu ta, kterou jsem chtěla, a následně spojila její dvě části dohromady a zkusila do ní fouknout. Tón vyšel hned asi na třetí pokus. Hned mě posedla radost, že to, co do mě senseiové na festivalu vtloukali, nepřišlo vniveč. Ozvaly se sice jen dva tóny, "go no hi" (d2) a "ri" (c2), ale i tak - na to, že jsem na to dva týdny nesáhla...


Ano, již podruhé porušuji zásadu a dávám sem fotku sama se sebou, což jsem si v den založení blogu zakázala. Tak co, už mě poznáváte? :-)
Takto má nová hračka vypadá. Je vyrobená z plastu, nicméně na první pohled působí docela bambusovitě, že?

※ ※ ※

Dnešek jsem strávila první částí "zabydlování šakuhači". Jen flétna totiž nestačí. Potřebuji k ní i čistítko a obal. A že nic z toho jsem si nekoupila, pustila jsem se do vlastní výroby. Původně jsem měla v úmyslu dnes vyřešit oboje, čistítko i obal, ale žel - krám, kde jsem již jednou předtím kupovala látku, jaksi přestal existovat... Na obal totiž potřebuji nějakou pevnější látku, a tu doma nemám.
I na čistítko jsem potřebovala nějaký kus textilie, zde ale naopak z měkkého materiálu. Výborně na ni posloužilo mé staré tričko, ve kterém již deset let spím a podle toho také vypadá. Množství a hlavně velikost děr začala být pomalu neúnosná. Jediné tedy, co jsem potřebovala koupit, byla nějaká fešná šňůrka a několik korálků.
Parádní šňůrku i hezké korálky jsem sehnala ve své oblíbené korálkárně. Zbývalo už tedy jen usednout ke stolu a pustit se do patlání. Vystříhla jsem z trika trojúhelník, zkusmo jej protáhla horním dílem flétny, jestli je dobře velký (byl) a následně na šňůrku navlékla korálky. Žel jeden z nich flétnou dobře neprocházel, odložila jsem jej tedy pro jiné použití - naštěstí jsem ale našla v tvořivé skříňce dva jiné fešáky, kteří flétnou proklouzli fajnově.
Přišila jsem šňůrku s korálky k trojúhelníku látky a následně uzle zadržující korálky a místo sešití šňůry a látky zalepila lepidlem, aby oboje lépe drželo. Funguje špičkově, jako z obchodu!



Použití jest snadné jako facka. Zvednete flétnu vertikálně a spustíte do ní šňůrku. Korálky fungují jako závaží - šňůrka tak sama bez potíží propadne flétnou a vyleze druhou stranou. Jakmile tak učiní, uchopíte ji a táhnete, dokud látka, při pohybu čistící sliny uvnitř dutiny, nevyjede spodním koncem. Při čištění palcem chráníte utaguči, aby se nepoškodilo, kdyby se do něj náhodou látka nějak zasekla.

Po dotvoření čistítka jsem šla cvičit. A světe div se, zase jsem udělala malý pokrok. "Ri" a "či" (a1) se mi ozývaly krásně sytě. Ideálně ještě ne, ale už to nebyl šum meluzíny za dveřmi. Ozvalo se i "re" (g1), občas dokonce i hezky, a světe div se, dokonce i "cu" (e1) - z toho také párkrát pěkně sytě. Nejhlubší tón "ro" (d1) se mi podařilo vyloudit jen párkrát a krátce, a pokaždé šumivě. I tak ale... já se na ten nástroj možná jednoho dne i naučím hrát!

Nyní je na řadě obal. Aneb začíná honba za látkou, level 1.


Annika
 


Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 11. září 2014 v 17:22 | Reagovat

Tedy, to jsem nečekala, že se do toho pustíš takhle rychle! Máš můj obdiv! Mně na Maltě učarovala italština, ale tak trochu jsem ji po několika lekcích vzdala (protože se mi nedařilo se na ni doma soustředit).
Přeji hodně úspěchů s hraním a doufám, že si tě jednou budu moct poslechnout zpívat a hrát! :D

2 Annika Annika | Web | 16. září 2014 v 20:51 | Reagovat

[1]: Kéž ti ta italština vyjde, je to fajn jazyk, takový úderný, roztančený, zpěvný! (Však taky kolik skvělých oper bylo složeno v italštině! :-)
S tím soustředěním tě chápu - zjistila jsem během toho týdne, co mám šakuhači, že naprosto nedokážu cvičit, když je rodina doma. Hraju proto jen, když je doma jen máma nebo ideálně - když doma není vůbec nikdo, což je omezující - ale aspoň něco.

3 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 16. září 2014 v 21:30 | Reagovat

[2]: O cvičení na nástroj mi povídej - jakmile hornu vytáhnu, přijde ke mně Bětuše a chce hrát taky. :D

4 Vendy Vendy | Web | 18. září 2014 v 18:40 | Reagovat

Flétna je impozantní, cestu na úřad jsi zvládla a nakonec ještě vyrobila ruční čistítko. Jsi dobrá!

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 23. září 2014 v 11:39 | Reagovat

Blahopřeji k úspěšnému poražení celního úřadu a nového přírůstku do domácnosti. :-) Šakuhači vypadá jako opravdu zajímavý nástroj. :-)

6 Loan Loan | E-mail | Web | 8. prosince 2015 v 7:45 | Reagovat

Zajímavý, hrát na Šakuhači zní docela obtížně. Už si hledám novou "hračku" na netu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama