Je lepší ucho mít.

Hjóka

22. září 2014 v 13:12 | Annika |  Anime
Obvykle mě k anime přivedou dvě okolnosti. Buď na něj narazím na nějakém internetovém portálu a zaujme mě, nebo mi dá doporučení sestra. Tento seriál ovšem vybočuje. Přivedla mě totiž k němu přednáška "Novinky v anime" asi před dvěma lety na Akiconu, kde jej přednášející velmi chválili a pouštěli krátkou ukázku, v níž Čitanda poprvé řekla Orekimu své všudypřítomné "Ki ni narimasu!" a Oreki byl ve svých představách obpleten jejími vlasy. Ta scéna mi utkvěla v hlavě. Dokonce i soundtrack, který v tu chvíli hrál, a to už je opravdu výkon - na hudbu jsem sice citlivá, na první poslech si ji ovšem nezapamatuji nikdy, nebo aspoň ne tak, abych si ji pamatovala i po několika letech.
Teď, když základo- a středoškolákům úplně skončily prázdniny a mé se začaly zvolna chýlit k závěru, jsem se tedy rozhodla podívat právě na tento seriál. A jestli jej budu stejně jako přednášející na Akiconu nadšeně doporučovat, se dozvíte právě v tomto článku.


Název: Hjóka (Hyouka, 氷菓)
Počet epizod: 22
Rok vysílání: 2012
(Název v tomto případě nepřekládám.)

Příběh (?)
Dávám otazník, protože toto anime je jedním z těch, které nemá souvislou dějovou linii, ale je sledem několika krátkých i delších příhod. Přesto ale je vidět, že celé dění kamsi spěje - charaktery postav se vyvíjí a jejich vztahy rovněž. Nějakou výraznou strhující zápletku, která by tok děje obrátila naruby, zde však nemá smysl očekávat. Vše plyne poklidně; Eru, Hótaró, Satoši a Majaka žijí vcelku obyčejné středoškolácké životy.
Vše ovšem muselo někde začít. Oreki Hótaró, extrémně pasivní a věčně nabručený kluk, se stal studentem prvního ročníku na kamijamské vyšší střední a jeho bohémská starší sestra, absolventka téže školy, jej požádala, aby se přihlásil do klubu klasické literatury, jehož sama bývala členkou. Klub je na pokraji zhroucení, neb nemá žádné členy, a Hótaró čeká, že v něm bude jedině on sám. Proto je překvapen, když v klubovně narazí na optimistickou a hlavně velmi zvídavou Čitandu Eru z paralelky. Do klubu se brzy nato přidá i Hótaróův veselý nejlepší kamarád Fukube Satoši a jeho kamarádka z nižší střední, nevrlá Ibara Majaka.
Díky oné zvídavosti Čitandy, Fukubeho nadšení do holmesovských detektivek a Orekiho chytré hlavě se však náplní čtyřčlenného klubu klasické literatury nestává to, co by člověk očekával, ale řešení nejrůznějších drobných záhad, které ve svých všedních dnech hrdinové naleznou. (A že je Čitanda schopná najít detektivní případ snad úplně ve všem, na co se podívá!) Společně řeší například záhadu nepochopitelně populární knížky ve školní knihovně nebo proč má jeden učitel rád helikoptéry, ale pátrají i po vážnějších záležitostech, jako je dávná temná historie jejich klubu nebo podivné krádeže na školním festivalu...

Chvalozpěvy začínají
Hned během prvního dílu mě seriál dokázal doopravdy zaujmout, a to se zas tak často nestává. Pokusím se nyní vypíchnout několik bodů, díky kterým jsem poměrně brzy začala Hjóku považovat za jednu z nejlepších věcí ze školního prostředí, co jsem kdy zatím viděla:
♦ Ze všeho nejdřív: vizuální stránka. Přiznávám, že se v animaci vůbec nevyznám, ale ze subjektivního hlediska musím říct, že na Hjóku byla opravdu radost se dívat.
♦ Hlavní postavy působily sympaticky. A i ty, které jsem si tolik neoblíbila, jako je třeba hlavně Majaka, mě minimálně jednou dokázaly něčím upoutat. Velmi jsem si oblíbila hlavně tu nejhlavnější z nich, Orekiho.
♦ Líbilo se mi i to, jak postavy vypadaly. Žádné křiklavě barevné vlasy, jen odstíny černi a hnědi.
♦ Zvuková stránka mě rovněž potěšila. Soundtrack byl příjemný, klidný tam, kde měl být klid, tajemný tam, kde se řešila záhada; a nebyl nijak závratně vyčnívající, což je také dobře. K takovémuto typu anime by se to nehodilo. I seijú dávám velké plus.
♦ Openingy a endingy mě nijak zvlášť jako písničky neohromily, obzvláště právě endingy. U druhého openingu a endingu se mi však moc líbila animace.
♦ Celkově to, že hlavní hrdinové prožívají naprosto všední životy, které si ale sami dokáží udělat neobyčejnými, je strašně super. Člověk se dívá na anime, ve kterém se vlastně řeší jen svým způsobem banality, a přesto jej to dokáže vtáhnout.

Snad jsem na nic nezapomněla.


Dokonalé to ale přeci jen nebylo
A nejen kvůli neposlouchatelným endingům. Vidím tři plus jeden drobný stín. Ten jeden souvisel čistě se mnou: postavy - hlavně Satoši a Hótaró - vedly často lehce složité dialogy, a já jsem často nezvládala číst anglické titulky buď proto, že jsem dobře nerozuměla, nebo jsem četla moc pomalu. Ještě horší to bylo, když Hótaró přede všemi analyzoval záhadu. Nevěděla jsem, na co se soustředit dřív. Jestli na stíhání anglických titulků, abych pochopila, co to teda ten Hótaró vymyslel za řešení, nebo na tu skvělou animaci, která při těchto scénách vždycky běžela.
Další tři jsou následující:
♦ V několika případech mi řešení záhady přišlo fakt divné. Jednou jsem dokonce měla pocit, že ze mě dělají blbce.
♦ Ke konci mi přišlo, že to nějak začalo "ztrácet grády". Pořád to bylo fajn, ale už to nebylo tak oslňující jako dřív.
♦ Samotný závěr jsem čekala vzhledem k jinak velmi povedenému zbytku seriálu o stupeň lepší. Navíc několik minut před koncem vypadly titulky a se svojí skromnou japonštinou jsem si Čitandin důležitě působící monolog dokázala domyslet jen z poloviny. Tohle konkrétně je ale možná chybou jen toho konkrétního videa, na které jsem se zrovna dívala. Ne však konec samotný.

Čili stručně řečeno: pánové z Akiconu měli důvod, proč Hjóku tak vychvalovat. A já se k nim bez dlouhého váhání připojuji. Zase jednou se mi konečně povedlo sledovat opravdu dobrou podívanou.

Hodnocení: 9/10

____________________
Zdroj obrázku: Anime-Planet

Annika
 


Komentáře

1 Anonym Anonym | 22. září 2014 v 15:35 | Reagovat

Opravdu promiň že ti to posílám : Když právě začínáš číst tohle nepřestávej nebo se ti stane něco špatného. Jmenuji se Djareaisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15 lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě. Tohle NENÍ vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22 - někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne MILUJI TĚ!!! P.S.: NEPORUŠ TO...

2 Annika Annika | Web | 22. září 2014 v 16:41 | Reagovat

[1]: Existuje nějaký rozumný důvod takhle blbě lidem spamovat pod články? A ani se hrdinně nepodepsat? P.S. Poruším to.

3 Wyckye Yokkako Wyckye Yokkako | E-mail | Web | 22. září 2014 v 16:49 | Reagovat

Ah, Hyouka.... Práve ju pozerám a som veľmi spokojná! :D Som na nejakej 11 epizóde a s tvojím názorom na toto anime zatiaľ na 100% súhlasím: Je to ako by som to písala ja. Naozaj! ^^

4 Annika Annika | Web | 22. září 2014 v 18:50 | Reagovat

[3]: Děkuji za smysluplný komentář, už jsem se bála, že mi tu bude strašit jen ten spammer nahoře! :-D
Jsem ráda, že se ti toto anime taktéž líbí a že máme stejný názor! Doufám, že se ti bude líbit až do konce :-)

5 RealistOnTheRainbow RealistOnTheRainbow | Web | 22. září 2014 v 19:49 | Reagovat

tohle anime neznám a nevím, jestli by se mi líbilo, že děj na sebe tolik nenavazuje, ale třeba ano. :)
Teď jsem dokoukala Death note a hrozně se mi líbil.

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 23. září 2014 v 11:06 | Reagovat

Osobně spíše dávám přednost fantasy, ale tak vysoké hodnocení se nedá jen tak snadno ignorovat. :-) Až dokoukám Claymore, možná zkusím pár dílů tohohle. :-) Ostatně, Nodame Cantabile jsem taky považoval za malý zázrak, neboť jsem se na něj začal dívat ve vhodnou dobu. :-)

7 Annika Annika | Web | 26. září 2014 v 11:02 | Reagovat

[5]: Death note bylo mé první anime a strašně se mi líbilo :-)

[6]: Vida, Claymore! To jsem neviděla, ale slyšela jsem o tom :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama