Je lepší ucho mít.

Září 2014

Haiku (září 2014) + bonus

30. září 2014 v 12:20 | Annika |  Poetické pokusy
Je to až směšné -
všechna haiku ze září
jsou depresivní.

※ ※ ※

Kdybys mě potkal
řekl bys mi alespoň
uhni mi z cesty?

Začíná pršet
kytarista v kimonu
pozvedá paže.

Nepříjemný pach
chodby jako z hororu -
okna však čistá.

Listy už žloutnou
a já jen marně čekám
pořád jen čekám

Potkali jsme se
a já pokradmu zkoumám
tvé žluté zuby.

Poté co umřu
chci se zrodit ve světe
bez nikotinu.

Emily říká
"naděje je to s křídly"
mou je šatní mol.

※ ※ ※

Následná slova
jsou pokusem o tanku
do tvůrčí výzvy.


Modrou oblohu
zkalil mrak nedůvěry
již z poloviny.
Marně brnkáš na můj cit,
bouře brzy vypukne.

※ ※ ※


Annika

Snová žena

28. září 2014 v 9:20 | Annika |  Knihy
To mě takhle v knihovně přepadla akutní potřeba si něco půjčit, ale nevěděla jsem co. Abych ale nepůjčovala úplně naslepo, zúžila jsem výběr z celého úseku beletrie jen na japonskou literaturu. Vzpomněla jsem si na jméno "Nagai Kafú", ač už jsem vůbec nevěděla, co je ten pán zač ani kdy žil, a nalezla v regálu jeho Snovou ženu. Ani jsem se nepodívala, o čem by to mělo být, strčila knihu a svou průkazku pod ruce knihovnice a vesele si to mašírovala domů s tyrkysovým paperbackem v kabelce.
Anotaci jsem si přečetla až o měsíc později, kdy se mi začala výpůjční doba chýlit k závěru. Ještě před tím jsem se trošku obávala, že jsem si zase půjčila nějakou podivnost - přiznejme si, japonská literatura jich obsahuje plno - po přečtení jsem však zjistila, že knížka by se měla svým charakterem podobat Zápolení od Higuči Ičijó, které se mi velice líbilo. Vrhla jsem se tedy do četby s očekáváním dávné atmosféry Eda (původní název Tokia) na počátku doby Meidži (1868-1912), zároveň drsné, ale také poetické...

Příběh z rohu pokoje

26. září 2014 v 11:30 | Annika
Druhý úkol Hřejivé výzvy mě bavil snad ještě víc než ten první. Zadáním je "příběh jakéhokoliv předmětu z mého pokoje". Spousta věcí z mého pokojíku je bez příběhu, nebo jej neznám celý a ani si jej nemohu domyslet. A nebo jej zná jen sestra, která tu skromně přežívá se mnou a polovina vybavení je její.
Pak jsem ale zapátrala pohledem do zaprášeného kouta v čele postele a pochopila jsem, že jestli si něco aspoň malinko zaslouží vyprávět jeho příběh, tak je to právě ona.

Mé oblíbené místo

24. září 2014 v 14:02 | Annika
Včera odpoledne jsem se chopila prvního úkolu nedávno vyhlášené Hřejivé výzvy. Beru to jako příjemný start. Psát o místě, kde to mám ráda, to je jedna velká radost. Miluji psaní o věcech, které miluji. A ještě raději něco subjektivně popisuji. Musím se pochlubit, že z líčení jsem mívala ve škole na hodinách slohu obvykle plný počet bodů :-) Nu, následujíci text však nebude ani tak líčení, jako spíš povídání, tlachání a vzpomínání.
Tento úkol je každopádně jedním z těch, které považuji za jednodušší. Následující rovněž. Ale s trojkou už přijdou první obtíže, které z výzvy opravdu udělají výzvu!

Hřejivá výzva

23. září 2014 v 9:49 | Annika
Dvě sympatické blogerky, Vlasta a Iris Virág, nedávno vymyslely tvůrčí projekt, jenž nese název "Hřejivá výzva". Když jsem si prohlížela úkoly, zalíbily se mi, a tak tedy jsem se rozhodla také přispět se svou troškou do mlýna.

ZDE si můžete přečíst bližší informace o výzvě, pokud byste se rovněž chtěli zapojit :-)

S postupem času, jak budu plnit jednotlivé úkoly, budu k jednotlivým bodům seznamu připojovat příslušné odkazy s mým výtvorem. Upřímně, jsem sama na sebe dost zvědavá, některé z bodů pro mě opravdu budou výzva!

  1. Příběh o vesmíru
  2. Popiš jakoukoliv svou vzpomínku z dětství
  3. Příběh, který se odehrává ve 100 let vzdálené budoucnosti
  4. Kousek historie (libovolný útvar)
  5. Napiš cokoliv stylem nebo na motivy svého oblíbeného spisovatele
  6. Superhrdina, který zachránil den (libovolný útvar)
  7. Příběh začínající slovy: "Sáhla na malou krabičku ve své kapse a usmála se..."
  8. Tvá posedlost (libovolný útvar)
  9. Napiš něco o místě, kde jsi vyrůstal/a
  10. Život jde dál (libovolný útvar)
  11. Něco, čeho jsi dnes byl/a svědkem
  12. Příběh o třicátém obrázku ve tvém telefonu/počítači
  13. Noc (libovolný útvar)
  14. Příběh, v němž použiješ slova: dědeček, fotoalbum, pošta, desky
  15. Stát u propasti (libovolný útvar)
  16. Chuť tvého oblíbeného jídla
  17. Příběh o smyšleném tvoru
  18. Příběh nebo báseň o ledu
  19. Interview
  20. Příběh odehrávající se kdykoliv před rokem 1950
  21. Příběh, který se odehrává během sportovní události
  22. Příběh začínající slovy: "Nedočkavě pohlédl na své hodinky..."
  23. Den náhody (libovolný útvar)
  24. Město (libovolný útvar)
  25. Příběh odehrávající se na lodi
  26. Žánr, který jsi ještě nikdy nepsal/a
  27. Úryvek z knihy, kterou právě píšeš
  28. Konec (úplně cokoliv; povídka, báseň, může to být i bilance celé Hřejivé výzvy...)

Následujících pět bodů jsou bonusy, není tedy vůbec jisté, jestli se k nim opravdu propracuji. Nutno přiznat, že ale takové povídání o cizí osobě nebo místo v mysli bych si napsala ráda... Tak uvidím, jestli se k tomu dostanu, úkolů je mnoho a čas běží!

  1. Napiš o cizím člověku, kterého jsi dnes viděl
  2. Úmrtní oznámení o historické postavě
  3. Klasická pohádka
  4. Místo, které existuje pouze ve tvé mysli (libovolný útvar)
  5. Vymysli 10 náhodných slov a vytvoř svou definici

Annika

Hjóka

22. září 2014 v 13:12 | Annika |  Anime
Obvykle mě k anime přivedou dvě okolnosti. Buď na něj narazím na nějakém internetovém portálu a zaujme mě, nebo mi dá doporučení sestra. Tento seriál ovšem vybočuje. Přivedla mě totiž k němu přednáška "Novinky v anime" asi před dvěma lety na Akiconu, kde jej přednášející velmi chválili a pouštěli krátkou ukázku, v níž Čitanda poprvé řekla Orekimu své všudypřítomné "Ki ni narimasu!" a Oreki byl ve svých představách obpleten jejími vlasy. Ta scéna mi utkvěla v hlavě. Dokonce i soundtrack, který v tu chvíli hrál, a to už je opravdu výkon - na hudbu jsem sice citlivá, na první poslech si ji ovšem nezapamatuji nikdy, nebo aspoň ne tak, abych si ji pamatovala i po několika letech.
Teď, když základo- a středoškolákům úplně skončily prázdniny a mé se začaly zvolna chýlit k závěru, jsem se tedy rozhodla podívat právě na tento seriál. A jestli jej budu stejně jako přednášející na Akiconu nadšeně doporučovat, se dozvíte právě v tomto článku.

Podruhé na Carmen

20. září 2014 v 15:58 | Annika |  Divadlo a hudba
Každý z nás už dozajista někdy slyšel nějakou ze slavných melodií z opery Carmen od francouzského skladatele Georgese Bizeta - ať už ohnivou předehru k prvnímu dějství, smyslnou Habaneru nebo proslulou árii toreadora Escamilla. I já tyto melodie znám již od dětství a zhruba ve třinácti letech jsem si poprvé poslechla celou operu a velice si ji zamilovala, ba přímo se do ní zbláznila. V roce 2007 jsem se na ni poprvé byla podívat v Národním divadle (byla to má úplně první opera) a už tehdy jsem věděla, že to nebylo naposledy.
V dnešní době už na Carmen nahlížím trošku jinak než jako mladší. Stala jsem se fanynkou krasobruslení a hudba z této opery je mezi krasobruslaři velmi populárním doprovodem k programu - ve výsledku se mi tím pádem Bizetovo nejslavnější dílo lehce přeposlouchalo a začala jsem jej brát téměř jako odrhovačku. I přes to jsem se ale na ně před týdnem vypravila do Státní opery...

A tak začal můj podzim

17. září 2014 v 16:48 | Annika |  Dopisy pro nikoho
Zase jedno smutné ráno
Konečně přišlo září, J. Ani netušíš, jak moc jsem se na podzim těšila. Vím, že ty jej moc nemáš rád - u tebe s podzimními dešti přichází problémy v podobě pravidelných záplav, které vždycky vyplaví sklep tvého domu na nábřeží a leckdy i cukrárnu v přízemí. Máš vždy tolik starostí... Z celého srdce ti přeji, aby letos přišlo vody co nejméně.

8 pěveckých snů

15. září 2014 v 10:06 | Annika |  Divadlo a hudba
Sborovému zpěvu jsem se v minulosti věnovala pět let. To není tak dlouho, ale i tato krátká doba ve mně stačila ještě více rozdmýchat mou lásku jak ke zpívání, tak k hudbě samé. Myslím si, že jsem pokaždé zpívala průměrně. Mám nevyčnívající tenký hlas, ale troufám si tvrdit, že dobrý hudební sluch. Nikdy bych nemohla být se svým pípáním sólovou pěvkyní, zato ale dokážu být vcelku solidně fungující součástí masy, kterou tvořím a do které zároveň zapadám.
V současné době již dva roky nikde nezpívám a cítím, jak citelně mi zpěv chybí. Přestala jsem správně dýchat, hlasivky dlouhým neužíváním neslouží v hloubkách i výškách tak, jak by se mi líbilo a hlas mi občas, když si jen tak prozpěvuji, přeskočí. Potřebuji znova někde začít a přihlásila jsem se proto do jistého nejmenovaného pěveckého sboru. A že ještě netuším, zda mě mezi sebe vezmou či ne, zatím se alespoň opájím myšlenkami, co v minulosti bylo a v současnosti je mým pěveckým snem. Jinými slovy, co toužím zpívat a co jsem toužila zpívat dávněji. Myslím si, že ve většině případů se mi položky v následujícím seznamu nikdy zpívat nepodaří - ale snění zakázáno není :-)

Honba za zvukem: level 2

10. září 2014 v 20:58 | Annika |  Šakuhači-dó
Předevčírem mě vylekalo nečekané zvonění zvonku. Á, to snad ne, že by konečně moje šakuhači? To by tu byla dřív, než tvrdili na internetu! Když jsem zvedla sluchátko, můj organismus už doslova přetékal očekáváním. Ano, byla to pošťačka, a ano sháněla Anniku. Nakonec ale mé těšení bylo odůvodněné jen napůl. Správně jsem si myslela, že šakuhači už dojela do Prahy. V onu chvíli se však ale nenacházela v kolečkové tašce paní pošťačky, ale na celním úřadě. To, co mi pošťačka přinesla, byla jen výzva od zmíněné instituce, že si k nim mám pro balíček dojít a hezky zaplatit clo.