Je lepší ucho mít.

V zámku i v dřevěnici

10. srpna 2014 v 20:16 | Annika |  Obrázky objektivem
Jednoho rozjásaného dne jsme si doma sbalili tašky, vše naskládali do auta, zapli navigaci na sestřině tabletu a vyrazili na velký výlet, u nějž jsme ještě předem nevěděli, co všechno stihneme a co budeme muset vypustit ať už kvůli nedostatku času nebo kvůli počasí, které nám dle předpovědí nemělo moc přát. Náš plán byl prozatím takovýto: Praha → Litomyšl → Veselý Kopec → Rozsochatec → Telč → Bouzov → příbuzní → Beskydy → chalupa → Macocha → Praha. Na pět dní docela ambiciózní. Také, že jsme jej samozřejmě celý nezvládli, hned dva body. Jeden jsme vzdali kvůli času a jeden jsme sice splnili, ale kvůli počasí to dopadlo tak, jako by se vlastně nic nestalo. A naprosto logicky jsme se vrátili domů značně zničení. Ale to už je jiná kapitola, vezmeme to všechno hezky popořadě.


Cesta uběhla celkem rychle, ač Litomyšl od Prahy není nijak příliš blízko. Zaparkovali jsme na hezkém starobylém náměstí a intuitivně se vydali směrem, kde jsme tušili, že najdeme zámek.


Směr jsme vystihli správně, netrvalo dlouho a náš cíl jsme spatřili přímo před očima. Nádherná stavba, která je dokonce zařazená pod UNESCO. Prošli jsme kolem muzea a kostela, chvíli zmateně hledali pokladnu a následně si zakoupili lístky na dva prohlídkové okruhy - reprezentační místnosti a osobní pokoje. Naše prohlídka však stejně jako na zámku v Dobříši začínala až za hodinu, využili jsme tedy času k rychlému obědu. Nakonec byl možná až moc rychlý; když jsme dorazili do zámku, měli jsme ještě času habaděj. Obešli jsme si tedy budovu kolem dokola včetně zahrady.


Prohlíželi jsme si sgrafitovou výzdobu a usoudili, že žádná z psaníček nejsou stejná. Některá si sice byla podobná, ale ani jedno nebylo úplně totožné. Později nás v tom slečna průvodkyně utvrdila a dodala, že na výzdobě lze najít tři sgrafita s motivem klíče. Kdo prý najde všechny tři... už jsem zapomněla co, ale určitě bude úžasně šťastný. Našla jsem jen jedno, na další hledání už pak bohužel nebyl čas.


Počasí vypadalo dosti výhružně. Ale fotografiemi se nenechte zmást, zkreslují, zas tak hrozné to nebylo.


Poté, co jsme zámek obešli a co jsem chvíli zkoumala sgrafita, jsme ještě krátkou chvíli čekali na kamínky vysypaném, velmi hezkém nádvoří. Pak již dorazila slečna průvodkyně a my se vydali zvědaví dovnitř.


V první řadě musím složit poklonu slečně průvodkyni. Její výklad byl opravdu vyčerpávající a obsáhlý. Tolik informací a jmen bych si asi nikdy nezapamatovala. Litomyšl totiž v průběhu času vlastnilo hned několik rozličných šlechtických rodů.
Prohlídka byla zahájena v krásném zámeckém divadélku a pak se již pokračovalo do reprezentačních prostor. Fotit se uvnitř nesmělo. Sály a salonky se mi nesmírně líbily díky hezkému a bohatému vybavení. Bylo zajímavé pozorovat, v jakých slozích byly zařízené. Jako by člověk kráčel historií.
Vystoupali jsme i na první patro arkád, kde se odpojili ti návštěvníci, kteří si zakoupili jen lístky do reprezentačních místností. Zbylo nás nakonec jen celkem málo, což mě dost potěšilo. Mohla jsem si hned prohlídku díky menšímu počtu lidí lépe užít.
Prošli jsme si tedy ložnice a další osobní pokoje obyvatel zámku a také pokoje hostinské. I tento okruh byla krásná podívaná. Nakonec jsme vystoupali i na nejvyšší arkády, které jsou z jedné strany otevřené do města a zjistili zde, že počasí se mezitím vylepšilo.


Že jsme měli naspěch, rychlou chůzí jsme se následně dostatečně kulturně naplnění vrátili zpět k autu a fičeli směrem k druhému cíli toho dne - do skanzenu Veselý Kopec, který se měl nalézat nedaleko od Litomyšle. Otec zde chtěl hodně fotit, neboť jako vášnivý papírový modelář vlastní vystřihovánky místních chaloupek, tudíž jsme se snažili co nejvíce využít náhle prokouklého sluníčka, aby fotografie vyšly co nejlépe.


Cesta z Litomyšle na Veselý Kopec netrvala dlouho, myslím, že to bylo zhruba dvacet minut jízdy. Dorazili jsme v odpoledních hodinách a díky teplému slunečnému počasí jsme si prohlídku vesničky sestavené ze starých venkovských domů z Vysočiny mohli dostatečně užít.


Chalupy byly prosyceny vůní starého dřeva. Mám tuto vůni, či možná pro jiného zápach, ráda. Jako by mě přenesla na chvíli pryč ze současnosti.



Chalup a jiných budov bylo po skanzenu roztroušeno něco maličko přes třicet. Některé měly uvnitř velmi krásně vybavené světnice, v jiných byly vystaveny rozličné zemědělské nástroje.



U každého domu byla cedule s informacemi a historií. Bylo možno se zde dočíst, odkud stavení pochází, kdo a jak dlouho v něm žil, či jak se živil.



Například jsme se dočetli, že v jednom z těch dvou malinkých domečků na čtvrté fotografii, byla to myslím suška na ovoce, žila jeden čas devítičlenná rodina. Nepředstavitelné!



Snad nejvýraznější budovou skanzenu je dozajista modře natřený statek, z části přenesený z původní lokality, z části replika. Uvnitř bylo možné si prohlédnout rozličné zemědělské stroje a výstavu obdělávání půdy v devatenáctém a dvacátém století, která obsahovala jak nástroje, tak třeba i fotografie zemědělců při práci.
Také zde bylo pár zařízených místností. Musím však potupně přiznat, že nejvíce mou pozornost v jedné z nich upoutala na lustru visící mucholapka již velmi obstojně pokrytá mrtvou havětí.


Poté, co jsme si obešli celý Veselý Kopec, nastal čas odjezdu do místa našeho noclehu, které se nacházelo celkem nedaleko od skanzenu.


Otec vybral ubytování vskutku neobvyklé. Zámek v Rozsochatci, který funguje jako penzion. Byli jsme značně zvědaví, jaké to tam bude. Bohužel však se nám nepodařilo zámeček vyfotografovat, důvod uvedu následně.
Sotva jsme se začali přibližovat k Rozsochatci, nebe se zničehonic zatáhlo a těsně před branou zámečku začalo lít jako z konve, což je jen eufemismus. Když jsme pak ze zámku později vyjeli do Chotěboře na večeři, bylo hezky, ale my měli hlad, tak jsme si na focení ani nevzpomněli. Po cestě zpět však opět začalo bouřit. A druhý den, když jsme jeli o dům dál, se lijavec spustil zase. V duchu jsem si překřtila Rozsochatec na Bouřňák a právě kvůli dešťům jsme pořídili jen fotografie našeho pokoje a společenské místnosti.

Majitelky zámku-penzionu, matka a dcera, se ukázaly jako nesmírně příjemné paní. Ač v zámku z původního vybavení nezůstalo již nic - v minulém století fungoval jako domov důchodců - byly nám ukázány aspoň původní stropní klenby a tajná chodba v koupelně jednoho z pokojů, ve kterém v té době nikdo nebyl ubytován. Jinak byl zámek vybaven moderně a jediné, co prozrazovalo, že není jen obyčejným penzionem, byla brána, park, vnější vzhled, vysoké stropy a mocná tloušťka stěn - pozůstatek původní tvrze. Žádná strašidla rovněž chodbami neprocházela, akorát jsem se na chodbě potmě hrozně vylekala pána, který bydlel ve vedlejším pokoji.

Druhý den ráno jsme se dobře nasnídali v jídelně se zachovalou klenbou a vzápětí vyrazili o dům dál, nechávajíce Bouřňák Rozsochatec za sebou. Až budeme mít někdy cestu kolem a budeme potřebovat nocleh, dozajista se zde znovu ubytujeme. I přes nepřízeň počasí se nám v zámeckém penzionu velmi líbilo.

Toho dne nás čekala Telč, Bouzov a malá oslava tetina doktorátu...


Annika
 


Komentáře

1 Pampeliška V. Pampeliška V. | E-mail | Web | 10. srpna 2014 v 21:07 | Reagovat

V Litomyšli jsem nikdy nebyla, ale chtěla bych to napravit. Mají něčím zajímavé náměstí a ta sgrafita také vypadají úžasně. Nechápu, jak to mohl někdo namalovat. :D
To je škoda, že se nepodařilo pořídit žádnou fotku, zámecké penzionky mám na fotkách ráda. Rodiče před pár týdny v jednom takovém byli. :)
A ke skanzenu - taky miluju tu vůni. Často si představuju, jaké by to bylo žít takhle pohromadě v jedné místnosti s osmi dalšími lidmi! A docházím k závěru, že bych si musela postavit přístřešek někde za domem. :D

Těším se na tvé dojmy z Telče a Bouzova. Na Bouzově jsem sice osobně nebyla, ale něco málo už jsem o něm nakoukala a načetla a tak určitý obrázek mám. Nu, nechám se překvapit. :)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 13. srpna 2014 v 16:27 | Reagovat

Opět si navštívila velmi zajímavá místa a fotky se ti zase vydařily. :-) Už teď jsem zvědavý na další střípky z tak vydatně vyčerpávajícího výletu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama